Pu v hodin smrti J.V.Stalina

Cesta zrady

"v kostce", od smrti
J.V.Stalina a k pádu
N.S.Chruova, se zastávkami
na historicky nebo politicky
významných místech

J.K A R N E

Byl to práv Marx, který po prvé objevil velký vývojový zákon djin, zákon, podle nho vecky historické boje, a ji v oblasti politické, náboenské, filozofické i vbec ideologické, jsou ve skutenosti jen více mén zetelným odrazem boj spoleenských tíd, zákon, podle nho existence tíd a jejich vzájemné sráky jsou opt podmínny stupnm vývoje jejich hospodáské situace, zpsobem výroby a podmínné ji smny. Tento zákon, který má pro djiny stejný význam jako zákon promny energie pro vdy pírodní – tento zákon dal Marxovi i v tomto pípad klí k porozumní djinám druhé francouzské republiky. Na této historii ovil svj zákon – a dokonce po tiaticeti letech musíme jet íci, e tato zkouka dopadla skvle.

(B.Engels, Pedmluva k tetímu vydání díla K.Marxe, Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta)

Lidé dlají své vlastní djiny, ale nedlají je libovoln, ne za okolností, je si sami zvolili, nýbr za okolností pímo pedem daných a zstavených. Tradice vech mrtvých pokolení tíí mozek ivých jako mra. A práv v takových dobách, kdy se zdá, e lidé pracují k tomu, aby pevrátili sebe i vci, aby vytvoili nco nebývalého, práv v takových epochách revoluních krizí vyvolávají úzkostliv duchy minulosti, aby jim slouili, vypjují si jejich jména, bitevní hesla, kostýmy, aby v tomto starém a uctívaném pevleení a s touto vypjenou eí zahráli novou scénu svtových djin. Tak se pestrojil Luther za apotola Pavla, revoluce roku 1789 a 1848 se stídav oblékala do hávu ímské republiky, potom do hávu ímského císaství a revoluce z roku 1848 nevdla nic lepího ne parodovat brzy rok 1789, brzy revoluní tradici let 1793 – 1795…

Pozorujeme-li ono svtodjné vyvolávání duch, postehneme ihned do oí bijící rozdíl. Danton, Robepierre, Saint-Just, Napoleon, hrdinové stejn jako strany i masa staré francouzské revoluce splnili v ímském kostýmu a s ímským,i frázemi úkol své doby, osvobození a zízení moderní mácké spolenosti.

Ti první rozbili na kusy feudální pdu a pokosili hlavy, které na ní vyrostly. Poslední z nich vytvoil uvnit Francie podmínky, v nich se teprve mohla rozvíjet volná konkurence, v nich mohlo být teno z parcelovaného pozemkového vlastnictví, pouita uvolnná prmyslová výrobní síla národa, a za hranicemi Francie smetl vude feudální útvary, pokud bylo teba, aby mácké spolenosti ve Francii bylo opateno písluné, potebám doby odpovídající okolí na evropské pevnin. Jakmile byla nová spoleenská formace zízena, zmizeli pedpotopní velikáni a s nimi z mrtvých vzkíené ímanství – Brutové, Gracchové, Piblicolové, tribuni, senátoi a César sám. Buroazní spolenost ve své stízlivé skutenosti si zplodila své pravé tlumoníky a mluví v osobách Sayú, Cousin, Royer-Collord, Benjamin Constant a Guizot; jejich skutení vojevdci sedli za útárenskými stoly a "peková hlava" Ludvíka XVIII. byla jejich politickou hlavou. Jsouc cele zaujata výrobou bohatství a pokojným konkurenním zápasem, tato spolenost ji nechápala, e nad její kolébkou stály pízraky ímských dob. Avak a je mácká spolenost jakkoli neheroická, pece byl teba heroismu, obtavosti a hrzy, obanské války a bitev národ, aby ji pivedly na svt. A její gladiátoi nali v klasicky písných tradicích ímské republiky ideály a umlecké formy, sebeklamy, jich potebovali, aby sami sob zasteli mácky omezený obsah svých boj a aby svou váe udreli na výi velké djinné tragedie. Takto si ji na jiném stupni vývoje, o sto let díve vypjil Cromwell a anglický lid mluvu, ván a iluze se Starého zákona pro svou máckou revoluci. Jakmile bylo skuteného cíle dosaeno, jakmile bylo mácké petvoení anglické spolenosti provedeno, vytlail Locke Habakuka.

Kíení mrtvých v tchto revolucích mlo tedy nové boje zkrálovat, nikoli staré boje parodovat, pehánt daný úkol ve fantazii, nikoli uhýbat ped jeho eením ve skutenosti, najít opt ducha revoluce, nikoli dát opt obcházet jejímu pízraku…

"Platit dluhy rodiny Bonapartu" – vzdychá francouzský národ. Anglian, pokud ml rozum, se nemohl zbavit utkvlé mylenky dlání zlata. Francouzi, pokud dlali revoluci, nemohli se zbavit napoleonské vzpomínky…

Sociální revoluce XIX.století neme erpat svoji poezii z minulosti, nýbr pouze z budoucnosti. Neme jakoto revoluce XIX.století zaít, dokud neodhodí vekerou povru minulosti. Dívjí revoluce potebovaly vzpomínky ze svtových djin, aby v sob pehluily svj vlastní obsah. Revoluce XIX.století musí nechat mrtvé pohbít jejich mrtvé, aby dospla k svému vlastnímu obsahu. Tam vynikala fráze nad obsah, zde vyniká obsah nad frází…

Mácké revoluce, jako revoluce XVIII.století, se ítí rychle od úspchu k úspchu, jejich dramatické efekty se pekonávají, lidé i vci se zdají zarámováni ohnivými brilianty, extase je duchem kadého dne. Tyto revoluce mají vak krátké trvání, brzy dosahují svého vrcholu a spolenosti se zmocuje kocovina díve, ne dospje k stízlivému osvojení svého bouliváckého období.

Naproti tomu revoluce proletáské, jako revoluce XIX.století, neustále sebe kritizují, ustavin peruují svj vlastní prbh, vracejí se k tomu, co se zdá ji splnno, aby znovu zaínaly od zaátku, posmívají se s ukrutnou dkladností poloviatostem, slabinám a ubohostem svých prvních pokus, zdá se jako by sráely svého protivníka jen proto, aby ze zem nasál nové síly a znovu se ped nimi vztyil jet obrovitji, znovu a znovu couvají ped neuritou nesmírností svých vlastních cíl, a se posléze vytvoí situace, v ní ústup je naprosto nemoný a kdy pomry samy zavolají: Hic Rhodus, hic salta! Tady je re, zde tancuj! (K.Marx, Osmnáctý brumaire Ludvíka Napoleona)

* * *

Pu v hodin smrti J.V.Stalina

ne 5.3.1953 pinesly vechny deníky svta zprávu o nemoci J.V.Stalina; uvádlo se v ní, e v noci na 3.3.1953, kdy byl Stalin ve svém venkovském byt, nastalo u nho krvácení, které postihlo ivotn dleité mozkové oblasti, Stalin ztratil vdomí, dolo u nho k ochrnutí pravé ruky a nohy, nastala ztráta ei, byla ván poruena innost srdce a dýchání; dne 6.3.1953 oznámily vechny deníky, e Josef Vissarionovi Stalin zemel dne 5.3.1953 v 21,50 hod., to byl tvrtek i okamik zaátku zrady socialismu, zrady, jakou dosud djiny nepoznaly.

Kdy se puisté Malenkov, Berija, Chruov, Molotov, Kaganovi, Bulganin, Voroilov a Mikojan dohodli na zrad socialismu známo mn není, pravdpodobn tuto otázku neobjasní ani djiny; na veejnosti poprvé vystoupili následující den po smrti J.V.Stalina, v pátek 6.3.1953; na ten den svolali spolenou schzi pléna ÚV KSSS, rady ministr SSSR a prezidia Nejvyího sovtu SSSR; a je tu prvá otázka, prvá pochybnost: bylo moné jen bhem noci svolat a zajistit úast len ÚV KSSS, rady ministr SSSR a prezidia Nejvyího sovtu SSSR, kteí mli psobit i bydlit rozptýlené na jedné estin svta? To moné nebylo, je nutno vak dát za pravdu názoru, který tvrdí: vechny potebné osoby bylo mono sousteovat na startovní áru zrady ji od prvních okamik Stalinovy choroby, nevhodné osoby bylo mono ponechat doma nebo na pracoviti a tak je z jednání vylouit, schopnost usnáení pece za takových pohnutých podmínek nikdo nebude kontrolovat, mimo to, tak nesourodé shromádní ani nebylo schopné vydávat své stanovisko za právoplatné usnesení(!) a pece si tyto ti orgány, naprosto na sob nezávislé, samozvan pisvojily právo rozhodovat spolen a se spchem o otázkách puem vyvolaných; tak napíklad: kde vzali lenové prezidia Nejvyího sovtu SSSR, mezi nimi bezpartijní, právo úastnit se rozhodování a rozhodovat o závaných organizaních a kádrových otázkách vrcholného orgánu strany(?); kam se podla v takovém závaném pípad vedoucí úloha strany(?) a kam se podla socialistická demokracie, kdy bylo pijato "doporuení", které nebylo politicky nebo jinak zdvodnno(?), zde mám na mysli návrh zbavit N.M.vernika funkce pedsedy prezidia Nejvyího sovtu SSSR a A.F.Gorkina zbavit funkce tajemníka prezidia Nejvyího sovtu.

Krom toho, pro lenové rady ministr SSSR a lenové pléna ÚV KSSS, kteí ve své absolutní vtin nebyli leny prezidia Nejvyího sovtu SSSR, ani leny Nejvyí sovtu, jej "volbou" zcela organizan a kádrov pestavli, pesnji zcela rozvrátili vlastní orgán - radu ministr SSSR, kdy to nebylo vcn nutné, nebo rada ministr do té doby (jen do té doby!) plnila své úkoly velmi dobe; krom toho, pekotná organizaní pestavba tohoto dleitého orgánu, dopedu, pímo bouliv signalizovala ukvapenost, pi podrobnjím pohledu se i nezasvcenému musel zjevit v takové pestavb puistický zámr, uvaujte se mnou nad rozsahem organizaních zmn, které samozvaný shluk lidí, shluk orgán zdvodoval takto:

"… aby nedolo k peruení ízení innosti státních orgán, povauje Ústední výbor KSSS, rada ministr SSSR a prezidium Nejvyího sovtu SSSR za nutné provést adu opatení v organizaci vedení strany a státu."

Narychlo a jen v zájmu pue provedené zmny, spoívající ve vytváení velkých neiditelných ministerstev, dopedu upozorovaly, volaly: pestavná rada ministr SSSR neme zabezpeit spolehlivé centrální ízení(!); toto riziko puisté rádi pevzali, nebo práv jeho pomocí vyadili z ízení ministry, kteí nedávali plnou záruku, e zradu pue pijmou; rozsah zmn nám ukáou píklady z usnesení, svévoln shluknutých orgán, tak na píklad: slouením ministerstva automobilového a traktorového prmyslu, ministerstva strojírenství a výroby pístroj, ministerstva pro výrobu zemdlských stroj a ministerstva pro výrobu obrábcích stroj, bylo vytvoeno ministerstvo strojírenství, slouením ministerstva pro výrobu dopravních stroj, ministerstva loaského prmyslu, ministerstva tkého strojírenství a ministerstva pro výrobu stavebních a silniních stroj, bylo zízeno ministerstvo dopravního a tkého strojírenství; tak tomu bylo ve vech ostatních organizaních zmnách rady ministr SSSR.

Krom toho, puisté v rad ministr SSSR si usurpovali rozhodující postavení, to jim vyplynulo z textu usnesení, pro naí potebu z nho vyjímám:

· Jmenovat pedsedou rady ministr SSSR soudruha G.M.Malenkova.

· Jmenovat prvními námstky pedsedy rady ministr SSSR soudruhy: L.P.Beriju, V.M.Molotova, N.A.Bulganina, L.M.Kagano-vie.

· Uznat za nutné, aby rada ministr SSSR mla místo dvou orgán – pedsednictva a byra pedsednictva, jeden orgán – pedsednictvo rady ministr SSSR.

· Stanovit, e leny pedsednictva rady ministr SSSR jsou pedseda rady ministr a první námstci pedsedy rady ministr SSSR.

· Doporuit za pedsedu prezidia Nejvyího sovtu SSSR soudruha K.J.Voroilova a zprostit této funkce soudruha N.M.vernika.

Zdá se, e bez titulní funkce ve vrcholném orgánu státního ízení z puist zstal jen Chruov a Mikojan; rozhodující i kdy nevinn znjící bod usnesení vak jet pijde.

Krom toho puisté prosadili usnesení i o pedsednictvu ÚV KSSS a tajemnicích ÚV KSSS, nejdíve zdrazním: pedsednictvo ÚV KSSS, zvolené po XIX.sjezdu KSSS, bylo 25ti lenné, náhradník pedsednictva bylo jedenáct; a nyní citáty z puistického usnesení:

"2. Pro vtí operativnost ve vedení stanovit, aby pedsednictvo mlo 10 len a 4 náhradníky.

1. Uznat za nutné, aby Ústední výbor KSSS ml místo dvou orgán ÚV – pedsednictva a byra pedsednictva, jeden orgán – pedsednictvo Ústedního výboru, jak urují stanovy strany.

3. Schválit toto sloení pedsednictva Ústedního výboru KSSS: lenové pedsednictva ÚV KSSS: G.M.Malenkov, L.P.Berija, V.M.Molotov, K.J.Voroilov, N.S.Chruov, N.A.Bulganin, L.M.Kaganovi, A.I.Mikojan, M.Z.Saburov, M.G.Pervuchin… (dva posledn jmenovaní zcela urit puisty nebyli, nikdy tak nevystupovali, nebyli to ani politici, ale technokraté, bez kterých by se puisté na zaátku kariéry asi neobeli; kredit neoblomného si v mém pohledu zachoval vak jen Saburov).

5. Uznat za nutné, aby se soudruh N.S.Chruov soustedil na práci v Ústedním výboru KSSS, a proto ho zprostit funkce prvního tajemníka Moskevského výboru KSSS… (tady je nutno vidt vrchol pue(!), který jsem ji v textu ohlásil)

7. Zprostit soudruhy Ponomarenka a Ignatova funkce tajemník… a soudruha Brenva v souvislosti s jeho pechodem do funkce náelníka politické správy ministerstva vojenského námonictva"(?) (text usnesení dokazuje, e byl v pedstihu pipravován, kdy puisté ji v hodin smrti J.V.Stalina vdli kam pemístit Brenva).

Po XIX.sjezdu ÚV KSSS neml tajemníky, ale sekretariát, ten sice tímto usnesením zruen nebyl, ale usnesení zruilo byro pedsednictva, které po XIX.sjezdu neexistovalo; ale ani ten nejlepí zloin není dokonalý, chyba byla napravena dodateným rozhodnutím, informovala o tom moskevská Pravda, kdy 21.3.1953 uvedla: "Plenární zasedání ÚV KSSS, které se konalo 14.3.1953, pijalo usnesení: 1. Vyhovt ádosti pedsedy rady ministr SSSR G.M.Malenkova a uvolnit ho z funkce tajemníka ÚV KSSS. (kterým nebyl, ani nemohl být); 2. Zvolit sekretariát ÚV KSSS v tomto sloení: N.S.Chruov, M.K.Suslov, P.N.Posplov, N.N.atalin, S.D.Ignajev…"; zmatky na pokraování zejm vyrobil Chruov, který k otázce úpravu vrcholných orgán strany referoval na XIX.sjezdu KSSS!

Tak zaínal novodobý revizionizmus, puem a proel, ale v rozporu se stanovami, pijatými XIX.sjezdem KSSS, na základ doporuení Chruova(!), který referoval o návrhu jejich úpravy(!!).

Odstavec 28, stanov KSSS, pijatých XIX.sjezdem, dával kadému lenovi právo svobodn a vcn se úastnit projednávání otázek stranické politiky a to jak ve stranické organizaci, tak i v celé stran, avak souasn kategoricky prohlásil, co je zcela pochopitelné, e otázka diskuse, zejména o stranické politice, musí být organizována tak, aby nemohla vést k pokusm meniny vnutit svou vli vtin strany nebo k pokusm o vytvoení frakních skupin, rozbíjejících jednotu strany, k pokusm o rozkol, je by mohl zviklat sílu a pevnost socialistického zízení sovtského státu.

Mimo to stanovy umoovaly diskusi jen v tom pípad, poádá-li o ní nkolik územních organizací oblastního nebo republikového mítka; nebo není-li v ÚV dostaten pevné vtiny v nejzávanjích otázkách stranické politiky, ale i v takovém pípad kdy je dostaten pevná vtina ÚV, ale je nutno si ovit diskusí správnost její politiky.

Nic z tohoto ustanovení stanov nevzali puisté na vdomí, nepodídili se mu a obeli zákony vnitrostranické demokracie; usurpovali si moc ve vedení strany i v rad ministr SSSR, prosadili jednoho ze svých ad do funkce pedsedy Nejvyího sovtu SSSR; na vné asy bude hanba spojena s jejich jmény(!) a to pesto, e nkteí a tch byla vtina, se postavili proti avanturismu Chruova, jejich revolta byla vágní a proto neúspná, dopedu prohraná.