Chruovv tajný projev

arx a Engels v Manifestu… slavnostn prohlásili: "Komunisté pokládají za nedstojné, aby tajili své názory a úmysly…" a Chruov utekl se svým kultem Stalinovy osobnosti do podzemí, aby na tajném zasedání bývalých delegát XX.sjezdu KSSS, tedy na shromádní vysloven frakním – mandát delegátm zanikl v okamiku oficiálního skonení sjezdu, pipravil dalí kolo protistranické, protikomunistické tvanice, dalí kolo rozsévání revizionizmu; a to inil s velkým nasazením, v poátcích "kvalitn" – mazan.

Hned prvými slovy navázal na obecné odsouzení kultu osobnosti, který byl "kriticky hodnocen ve zpráv o innosti ústedního výboru, v ad diskusních píspvk sjezdových delegát," (správn: jen v diskusních píspvcích puist z hodiny smrti Stalina) "a také na plenárních zasedáních ÚV KSSS", (to nelze vyvrátit, práv tak nelze dokázat, e o tom byla in-formována stranická veejnost, e by k této otázce probíhala stranická diskuse, jak to ukládaly stanovy KSSS, to nelze dokázat, protoe taková akce se nekonala, konat nemohla, nebo v ní by byl revizionizmus na hlavu poraen, v oteveném stetnutí neml nadji(!)).

Potom Chruov chvíli balancoval s kultem V.I.Lenina, jen uznávám jako oprávnný, s jeho postuláty o úloze osobnosti v djinách, i se "zídlem ivé tvrí síly lidu" a ve vypjatých okamicích pue také prohlásil: "Lenin s hrdostí mluvil o bolevické komunistické stran jako vdci a uiteli lidu a vyzýval, aby se ped soudem uvdomlých dlník, ped soudem vlastní strany projednávaly vechny závané otázky, nebo, jak prohlásil, 'jí víme, ona je pro nás moudrostí, ctí a svdomím naí epochy'".

Rozhodná zmna politiky strany, její zrada, to je pochopitelné, se vak ped soudem uvdomlých dlník, ped soudem vlastní strany, projednávat nemohla(!), pu i tajný projev Chruova byl pro n na vdycky tajemstvím; nikdy se nestal souásti protokolu sjezdu, nikdy o nm nepadla ani ta nejmení oficiální zmínka, ani nikdo z polooficiálních pedstavitel revizionizmu se "náhodou", "nechtn" "nepeekl", aby tak dlníky nebo vlastní stranu informoval(!); Cruovv projev tajemstvím vak nebyl pro západní buroazní svt(!), nebyl tajemstvím ani pro kolísající v eskoslovensku, kteí z pedcházející doby mli se západním svtem kontakty.

Potom Chruov vytasil nejsilnjí zbra, Leninovy dopisy ze smrtelného loe, ve kterých Stalin, do té doby zahrnovaný Leninovou pozorností, zcela propadl a naopak Trockij, ped tím mnohokrát zcela odhalen, byl poctn, skromn eeno, Leninovou pozorností; tuto epizodu ze iroka, ale nepesn vysvtluje Molotov ve svým vzpomínkách (viz F.I.ujev, Orego 1996, str. 145, 146, 165 a 209), sám, s pihlédnutím jet k jiným zdrojm, jsem o tom sestavil sta, uvedenou ve dvou jiných, "zatím" nevydaných pojednáních); zde jen zdrazním: v ivotních epizodách byl Chruov pleticháem k nepekonání(!).

Chruov na projevu prohlásil: "Stalinova zvle ve vztahu ke stran a k jejímu Ústednímu výboru se zvlá projevila po XVII.sjezdu strany, který se konal v roce 1934. Ústední výbor, který má k disposici nesetná fakta svdící o hrubé zvli vi stranickým kádrm, vylenil stranickou komisi pedsednictva ÚV, které uloil dkladn se orientovat v tom, jakým zpsobem být moné hromadné represe proti vtin len a kandidát Ústedního výboru strany, zvoleného XVII.sjezdem VKS(b)." Potom pokraoval tvrzením, z nho vyplývá: komise zjistila e lo o nesetné pípady falování vyetovaných pípad, o livá obvinní a kiklavé poruování socialistické zákonnosti, které mly za následek smrt nevinných lidí, prohlásil: "Bylo zjitno, e ze 139 len a kandidát ústedního výboru strany, zvolených na XVII.sjezdu, bylo zateno a zasteleno (hlavn v letech 1937 – 1938 98 osob, tj. 70 procent… (projevy rozhoení v sále)

Takový osud stihl nejen leny ÚV, ale vtinu delegát XVII.sjezdu strany. Z 1966 delegát tohoto sjezdu s hlasem rozhodujícím a poradním bylo na základ obvinní z kontrarevoluních zloin zatena nadpoloviní vtina – ll08 lidí…"

Strané obvinní padlo na osobu Stalina, ale dvod, který uvedl Chruov, byl jaksi mlhavý, ekl: "… represe stále více zesilovaly proto, e Stalin se tou dobou postavil nad stranu a lid, e u naprosto nebral ohled na ústední výbor ani na stranu." V povýení nelze spatovat dvod k organizování masových vrad v rozsahu, který pekonává hrzy stedovku.

Hledal jsem v rzných podkladech zprávu nebo jen zpráviku o genocid, páchané Stalinem na delegátech XVII.sjezdu a na lenech Ústedního výboru tímto sjezdem zvolených; nenael jsem vak ani smítko, které by jen svým stínem naznailo, e Chruov nelhal; dkaz, který by potvrzoval strané obvinní Stalina jsem nenael; a to pesto, e Chruovem byla ustanovena komise, která mla prozkoumat Stalinovu zvli na delegátech XVII.sjezdu VKS(b); je vak dobe zdokumentováno nedopatení, z nho se Stalin nikdy nevyviní, spoívá v tom, e nezabránil, nebo dokonce navrhl(?!), aby na XVII.sjezdu strany byl poprvé do ÚV zvolen Chruov(!).

Chruov v tajném projevu podal zdeformovanou zprávu o vnitní situaci v Sovtském svazu ped druhou svtovou válkou, prohlásil, e vítzství socialismu v Sovtském svazu bylo zejmé a proto vechna Stalinova kádrová opatení byla bezdvodná a represivní; Chruov také hanobil est Stalina vojevdce; v tajném projevu uvedl:

"Zavolal jsem Vasilevskému a úpnliv jsem ho ádal: 'Alexande Michajlovii, povídám mu (soudruh Vasilevskij je zde pítomen), vezmte mapu a ukate soudruhu Stalinovi, jak se vyhrotila situace.' Je toti teba íci, e Stalin plánoval operace podle globusu. Ano soudruzi, brával globus a na nm ukazoval linii fronty. A tak jsem ekl soudruhu Vasilevskému, ukate mu situaci na map…"

A marál Vasilevskij sedl a mlel i pesto, e dobe vdl jaká je to le; pracoval vedle Stalina jako náelník generálního tábu ticet tyi msíce; mlel i marál ukov; ten dokonce vojensky zabezpeoval mocenský pevrat Chruova, v roce 1953 velel skupin marál a generál, která zatýkala Berju bez zatykae; v roce 1957 organizoval vojenská opatení proti vzpoue stydlivých oponent Chruova; mlel i armádní generál temenko, ten také pracoval ve velké blízkosti Stalina, bhem války byl vedoucím operaní kanceláe generálního tábu, na jejím konci byl povolán do funkce zástupce náelníka generálního tábu; vichni ti, které jsem zde nyní uvedl, byli delegáty XX.sjezdu KSSS a jist se tajného zasedání úastnili a mleli; síla momentu pekvapení je stran mocná a oportunismus, pramenící ze sladkého ivota ve vysoké funkci, ten také hraje významnou úlohu, zvlát za mimoádné situace, kdy djiny odboují(!).

Uvedu jet jeden konkrétní pípad, ten ve své poslední fázi pece jenom Chruovovu prolhanost zdokumentoval; zaínal jeho prohláením na tajném zasedání:

"Kdy v roce 1942 se v prostoru Charkova vytvoila pro nae vojska nanejvý svízelná situace, pijali jsme správné rozhodnutí zastavit operace k obklíení Charkova, ponvad v tehdejí reálné situaci dalí plnní tohoto druhu hrozilo naim vojskm osudovými dsledky.

Informovali jsme o tom Stalina a prohlásili jsme, e situace vyaduje zmnit plán bojové innosti, abychom nepíteli zabránili zniit velká uskupení naich vojsk.

Stalin navzdory zdravému rozumu ná návrh odmítl a naídil v plnní operace k obklíení Charkova pokraovat, akoli tou dobou u naim uskupením hrozilo naprosto reálné nebezpeí obklíení a zniení…"

Na zaátku sedmdesátých let byly vydávány memoáry vysokých initel sovtské armády; nkteí se v nich zmínili i o operaci u Charkova v roce 1942; napíklad Vasilevskij, v knize Smysl mého ivota, na stran 192, uvedl:

"B.M.aponikov, který si byl vdom rizika útoku z operaního pytle, v jakém se nacházel Jihozápadní front, navrhoval, aby se od nho ustoupilo. Avak velitelství smru" (kde byl Chruov lenem rady obrany) "trvalo na svém návrhu a ubezpeilo Stalina, e operace bude úspná, Stalin tedy souhlasil…"

Na jeho stanovisko navazoval ukov ve své knize Úvahy a vzpomínky: "Dne 12.kvtna vojska Jihozápadního frontu pela do protiútoku ve smru na Charkov a zasadila nepíteli dva údery… Tato operace se zpoátku vyvíjela úspn. Rudá armáda prolomila nepátelskou obranu a za ti dny postoupila o 25 – 5O km. J.V.Stalin byl spokojený. Jak vzpomíná Vasilevskij" (ukov v tomto svdectví si z Vasilevského dlal spoleníka), "vrchnímu veliteli to zavdalo podnt, aby vytkl generálnímu tábu, e na jeho naléhání málem nedovolil provést tak úspn se rozvíjející operaci.

Avak situace se brzy zmnila… Velitelství Jihozápadního frontu nerozpoznalo nebezpeí ze strany Kramatorska. Tam dokonovalo soustední silné útoné uskupení nmeckých tankových a motorizovaných vojsk. Ráno 17.kvtna zaútoilo…

Vasilevskij okamit podal hláení vrchnímu veliteli a navrhl zastavit útok… Stalin oznámil náelníku generálního tábu, e opatení je uinilo velitelství smru, zcela dostaují k tomu, aby úder nepítele proti Jihozápadnímu frontu byl odraen, a proto Jihozápadní front bude pokraovat v útoku.

Dne 18.kvtna se situace Jihozápadního frontu velmi zhorila. Generální táb jet jednou se vyslovil pro to, aby nae útoná operace u Charkova byla zastavena.

Ml jsem tého dne píleitost být pítomen v hlavním stanu pi jednom rozhovoru J.V.Stalina s velitelem Jihozápadního frontu. Dobe si pamatuji, e vrchní velitel tehdy u jasn vyslovil S.K.Timoenkovi váné obavy týkající se úspchu nepítele v prostoru Kramatorska.

K veeru 18.kvtna hovoil vrchní velitel na toto téma s lenem rady obrany frontu N.S.Chruovem, jen vyslovil takový názor jako velitelství Jihozápadního frontu: obava ped nebezpeím ze strany kramatorské skupiny nepítele je znan pehnaná a není dvod k peruení operce. Vrchní velitel, odvolávaje se na hláení vojenské rady Jihozápadního frontu o nutnosti pokraovat v útoku, názory generálního tábu zamítl.

Verze, které nyní kolují o zneklidujícím hláení vojenských rad Jiního a Jihozápadního frontu, odeslaných hlavnímu stanu, neodpovídají skutenosti. Mohu to potvrdit, protoe jsem byl osobn pítomen pi rozhovorech vrchního velitele."

Takový lhá, takový ejdí byl Chruov; budu se pít o své pesvdení, o svj názor, pokud budu mít jistotu, e je správný, s kýmkoli, ale s podvodníkem typu Chruov to není moné; i kdy na tajném projevu hanobil osobu Stalina jet z mnoha stran, zde koním, kadé dalí slovo je u zbytené.

Dvacátý sjezd KSSS nebyl zcela bezvýznamnou djinnou epizodou, to není teba dokazovat, ale i nestranný a nezaujatý pozorovatel musí pipustit: vedle pue a Chruovova tajného projevu, byl XX.sjezd KSSS pece jen akcí druhoadého významu!

Po xx.sjezdu KSSS

S

pravdou o podstat XX.sjezdu KSSS, pedevím vak o kultu osobnosti J.V.Stalina, se v eskoslovensku nespchalo, pesto se dostalo do tisku nkolik ohlas na zprávy nebo stanoviska, uveejnná v zahranií.

Podle jedné zprávy, uveejnné v Rudém právu, ml zabednout do svých úvah nad práv skoneným XX.sjezdu KSSS státní tajemník USA J.F.Dulles; prohlásil na tiskové konferenci 28.2.1956, e je jet velmi brzy vyhlásit vyhranná stanovisky k jeho závrm, e je nutno jet pokat a "nové rysy sovtské a ínské politiky budou jasnjí"; i tak se nechá v diplomatické ei státního tajemníka USA poznat jeho osobní sympatie se sjezdem; je v ní zejmá i obava z moného zvratu; tak to posuzoval jet tento den i Hlas Ameriky ve svém nmeckém vysílání, kdy uvedl: "Jestlie si Dulles dlá nároky na to, e nová sovtská politika je výrazem amerického vítzství, pak s ním ani tady, v Americe, nesouhlasí mnoho lidí… Dulles prost pronesl volební program." K tomu dodávám: do volebního programu se dávají jen takové informace, které jsou v buroazní spolenosti dkazem obratnosti a politické dovednosti kandidáta.

Podle názor západních komentátoru, v buroazním prostedí ihned po XX.sjezdu zcela ustaly útoky proti Sovtskému svazu, co bylo pedevím patrné na tom, e ji nebyl oznaován jako imperialistický stát; a to byl také dkaz zatím jen poátku odeznívání obav a výsledek sjezdu, to jednak a pak také i toho, e nová sovtská a ínská politika vyadovala i novou politiku buroazního svta, a ta nebyla, ani nemohla být jet zpracována a odsouhlasena píslunými centrálami.

New York Herald Tribune jásal radostí zase nad tím, e u konen to není jen kapitalistický systém, kdo je drásán vnitními rozpory.

Zkrátka, potil buroazii XX.sjezd KSSS; jak uvedu zakrátko, na novou situaci svtová buroazie neumla odpovdt pohotov a vývoj nových vztah ídit nedokázala ; drobnjí buroazie, pedevím ta ze stát lidové demokracie, byla nedokavá, provedla nkolik horkých a centráln neízených krok, tím byli zaskoeni i puisté; o tom se jet zde zmíním.

Ji 10.bezna 1956 pineslo Rudé právo podstatný výtah z lánku P.Togliattiho, který uveejnila moskevská Pravda; nese název O monosti vyuití parlamentní cesty pro pechod k socialismu; je to neuvitelné, ale je to fakt, mu, který dlouhá léta patil do kolektivu nejbliích spolupracovník Stalina – tam patili i vichni puisté – blábolil o parlamentu jako o moném politickém prostedku k dosaení socialismu demokratickou cestou; jakoby neml vlastní zkuenosti s buroazní demokracií, které slouil v letech 1944 a 1946 ve funkci místopedseda a ministr spravedlnosti italské vlády.

Po pravd eeno, Togliatti své vývody nevyjadoval s rozhodností, revizionista, kdy u svou politiku dlá, tak zase jen revizionisticky, nezásadov, bez drazu a tím i nepesvdiv; jaké zbran mohl pouít takové i dal do vínku XX.sjezdu KSSS; na podporu mého tvrzení, uvedu úryvek ze závru lánku:

"Mohou tyto síly" (v lánku se hovoí o pokrokových lidových silách i o dlnické tíd a jejich stranách) doufat v monost vyuít parlamentu pro pechod k socialismu, tj. pro uskutenní takových hospodáských a sociálních pemn? Vechno závisí na pomru sil, a pedevím na tom, jak budou umt strany dlnické tídy zahájit boj a vést za sebou iroké lidové masy,"

A to je nepesné, nerevoluní, to je argument, který nebere v úvahu i dalího initele revolucí a sice buroazii, která zcela urit v kadé socialistické revoluci nasadí vechny prostedky které má k dispozici; krom toho, buroazní parlament je jen zdání moci, tu, v zájmy buroazie, vykonávají jiné síly ne parlament; jet se seznámíme se stanoviskem V.I.Lenina:

"Nahradit staré orgány útisku, policii, byrokracii a stálou armádu, veobecným ozbrojením lidu, skuten svobodnou milicí – to je jediná cesta, která dává zemi bezpenou záruku, e nebude obnovena monarchie, a umouje kráet plánovit, jist a rozhodn k socialismu, 'nezavádí' jej vak shora, nýbr burcuje obrovské masy proletá a poloproletá a uí je spravovat stát a rozhodovat o vekeré státní moci."

Slouit spolenosti prostednictvím policie, která stojí nad lidem, a prostednictvím úedník, kteí jsou nejoddanjími sluhy buroazie, prostednictvím armády pod vedením statká a kapitalist, to je ideál buroazní parlamentní republiky, která usiluje o zachování panství kapitálu na vky vk." (V.I.Lenin, Spisy,sv.24,str.175)

Je to ji jasné, Togliatti i organizátoi XX.sjezdu KSSS mli zájem o zachování panství kapitálu na vky vk; jejich zásluhou se panství kapitálu vrátilo; na vky vk?

A te pijde dost sloitá partie, vím, e bude jasná díve ne se uzave toto pojednání; Rudé právo 9.4.1956 uveejnilo lánek Historická zkuenost diktatury proletariátu, který, jak zdrazovalo jeho záhlaví, byl 5.4.1956 otitn v ústedním orgánu Komunistické strany íny enminibao; byl sestaven z výsledku diskuse rozíeného zasedání politického byra ÚV KS íny; k této základní informaci Rudé právo dodalo: "Hluboce objasuje historické podmínky, za nich dolo k nkterým chybám v mezinárodním revoluním hnutí po vzniku prvního socialistického státu, zvlát v souvislosti s kultem osobnosti J.V.Salina. Pome i naim tenám vestrann pochopit výsledky XX.sjezdu KSSS".

Byla to nepesná, falená informace; u sám lánek pímo demonstroval roztítnost a politickou neujasnnost stanovisek len politického byra ÚV KS íny a lidí z jeho nejbliího okolí; musela pijít doba, proces zrání, pedevím v ínské kulturní revoluci, ne se jim vyjasnili otázky, ne se zformovaly politické proudy do skupin a skupinek, ne íntí komunisté nali koncepci, která i tam, pro nás velmi daleko, zajiovala proletáskou orientaci pi výstavb socialismu; a nebylo to navdy; po odchodu Mao Ce-tunga, se na elo strany probojovala skupina vedená Teng Siao-pchingem; ta se otevela svtu, ale uzavela mezinárodnímu komunistickému hnutím; nám zbyla jen malá, maliká nadje, pramenící z nenávisti, kterou k nim chovali revizionisté z vedení KSSS, kterou k nim chová svtová buroazie, vedená buroazii USA; mám-li být upímný, musím uvést: jsme po nkolik desetiletí "zahlceni" tichem, absolutním tichem, rozprostírajícím se kolem íny, v takovém prostedí se daí nadjím, já se vak bojím zprávy nebo události, která nás vyvede i z této malé, docela malinkaté nadje; nyní zpt do roku 1956.

V úvodu lánek zcela tendenn charakterizoval obsah jednání XX.sjezdu KSSS a zdraznil: "Sjezd odhalil velice oste dlouhotrvající kult osobnosti, který vedl k chybám v práci a projevil se v neblahých úincích na sovtský ivot." Tvrdé a jen obecné konstatování; budi je to úvodní ást, ale ani v té neme být desinformaní tvrzení; je pece nad slunce jasnjí, e XX.sjezd KSSS, na svém právoplatném zasedání, o kultu osobnosti hovoil sice ze iroka, ale jen v obecné rovin; pokud se dotkl osoby, tak to byl jen Berija, který s kultem osobnosti byl dáván do souvislosti.

Krom toho, lánek v této své ásti, byl k osob Stalina ohleduplný kdy tvrdil: "Který vedoucí marxista kdy ve svých spisech ekl, e se neme dopustit chyb i e se nkterý komunista neme dopustit ádných chyb… Lenin ekl v íjnu 1921… 'Copak je moné vyhnout se nezdarm a chybám v tak novém díle, jako je vytvoení dosud nevídaného typu státního zízení? Budeme vytrvale bojovat o nápravu naich nezdar a chyb…'" To byl nepesný, proto i nesprávný argument; v tajném projevu toti Chruov nevytýkal Stalinovi jeho chyby, ale obvioval jej ze zloin, z absolutní neschopnosti, z diletantství; íntí soudruzi byli pravdpodobn nepesn informováni, nevzali v úvahu pu z hodiny smrti Stalina a jeho pímou souvislost s tajným projevem Chruova.

Potom peel lánek k aktivní, zanícené obran diktatury proletariátu, hájil její nutnost, vysvtloval význam jejího charakteru, srovnával jí s diktaturou buroazie; plynule peel k charakteristice vdc proletá: "Vdcové komunistických stran a socialistických stát se musí ze vech sil snait, aby omezili chyby, aby pedeli nkterým váným chybám, musí si brát pouení z jednotlivých chyb. Proto musí být kadý vdce nanejvý skromný a rozváný, musí udrovat spojení s masami, radit se s nimi a vech otázkách, vracet se stále znovu k podstat vci a musí neustále provádt kritiku a sebekritiku odpovídající situaci a jeho postavení. Stalin, který práv toto opominul, se proto dopustil v pozdjím období svého ivota… váných chyb ve své práci, stal se domýlivým, nebyl rozváný. Myslel subjektivn a jednostrann a uinil chybná rozhodnutí v uritých významných otázkách, co vedlo k váným a kodlivým dsledkm."

lánek, snad aby zvýraznil svoji snahu o objektivnost, uvedl adu Stalinových osobních pedností i jeho zásluh; z toho vyvodil závr: "Avak Stalin, kdy svou správnou aplikací leninské linie získal presti mezi lidem v Sovtském svazu i mimo nj, upadl do obvyklého peceování své vlastní úlohy a postavil svou vlastní autoritu proti kolektivnímu vedení… To vedlo u Stalina v pozdjím období jeho ivota k rozporu mezi teorií a praxi v této otázce."

lánek se zastavil i u otázky úlohy osobnosti v djinách a uvedl: "Marxismus – leninismus uznává, e vdcové mají významnou úlohu v djinách. Lid a jeho strana potebují vynikající osobnosti, které mohou zastupovat zájmy, a vli lidu a které mohou stát v pední front historického boje a vést je. Popírat úlohu osobnosti, úloh pedních pracovník a vdc je zcela chybné. Kdy se vak nkterý vdce strany nebo státu staví nad stranu a masy místo do jejich ad, kdy se masám odcizuje, ztratí celkový, jasný pohled na záleitosti státu: Za takových okolností iní i vynikající initelé, tak jako se to stalo Stalinovi, nevyhnuteln nerealistická a chybná opatení v nkterých významných otázkách. Stalin si nevzal pouení z nkterých místních a doasných omyl v jistých otázkách a proto se mu nepodailo zabránit, aby se z nich nevyvinuly váné chyby, které po dlouhou dobu postihovaly celý stát. V pozdjím období svého ivota Stalin stále více upadal do kultu osobnosti, ím poruoval stranický systém spojování kolektivního vedení s osobní odpovdností. V dsledku toho uinil nkteré závané chyby, jako napíklad to, e hnal do krajnosti problém likvidace kontrarevolucioná, e projevil nedostatek bdlosti v pedveer protifaistické války, e nevnoval náleitou pozornost dalímu rozvoji zemdlství a ivotní úrovni rolnictva, e obhajoval urité chybné linie v mezinárodním komunistickém hnutí, pedevím v otázce Jugoslavie. V tchto otázkách byl Stalin subjektivní a jednostranný, odtrhl se od objektivních skuteností a od mas."

Stoval jsem si na pevahu obecného v obsahu lánku a najednou je v nm plno konkrétních dkaz Stalinových chyb, pramenících z jeho kultu; aby zstala psobit jejich pesvdivost, nesmli bychom je podrobit rozboru; to vak není moné; tak tedy rozbor, ale jen nedsledný a pedbný.

Ji jsem zde uvedl, e kdy se revizionizmus zbavil Chruova, musel se distancovat i od jeho obzvlá hrubé, do nebe volající neurvalosti; ta byla pedevím v jeho kvalifikaci Stalinovy vojenské odbornosti; byl to revizionizmus a ten musel napravovat své pochybení zase jen revizionisticky, tedy neprincipáln, nedsledn, povrchn, v naem pípad tedy nemohl pouít rozhodné stanovisko vrcholného orgánu, prost, Chruov byl v zapomenutí, jeho jméno se nesmlo pipomínat a od jeho avanturismu bylo nutno se distancovat; tento úkol dostala vojenská pika, která se Stalinem za války spolupracovala, vichni vojentí protagonisté, kteí v této vci literárn vystoupili, pedevím ukov a Vasilevskij, jen byli vrchnímu veliteli za války nejblíe, dali Stalinovi, jako velitelovi a vojenskému odborníku vbec, ale i jako politikovi svtové velikosti, absolutní absolutorium!!!

A otázka Jugoslavie(?), Chruovovu jugoslávskou zradu zakrátko napravovali sami íntí komunisté, avak nenapravili i kdy pi tom byli bolevicky zásadoví(!).

Asi tak uprosted celého obsahu lánku, vyslovili íntí komunisté toto provolání: "Boj proti kultu osobnosti, který byl zahájen na XX.sjezdu KSSS, je velkým a hrdinným bojem Komunistické strany a lidu Sovtského svazu za odstranní ideologických pekáek na jejich cest pokroku… Komunistická strana íny blahopeje Komunistické stran Sovtského svazu k významným úspchm v historickém boji proti kultu osobnosti…"

Takové provolání se celkem pirozen jeví jako nadnesené, cítíme v nm cosi cizího, pro komunistický projev cosi zcela nepatiného, jako orace bostvu, kultu, který nikdo nepoteboval, po nm nevolala ádná poteba, v tomto výroku je cítit dech servilnosti a byla-li v nm servilnost, tak pro takové stanovisko musíme mít pochopení; v ín byly podmínky pro výstavbu socialismu i pro jeho obranu velmi patné, jist mnozí z vedoucích ínských komunistických initel trpli oprávnnými obavami o osud socialismu a vzdávali se nadje na jeho úspch v podmínkách poznamenaných politickou roztrkou s KSSS, to mohl být hlavní motiv "doasného ínského pochopení" pro avanturismus XX.sjezdu KSSS.

Historie ukázala, e pechodné sympatie ínských soudruh k XX.sjezdu KSSS bylY projevem omylu, jen vak nebyl vázán záludnostmi pue, proto mohli íntí komunisté mezi sebou v tkých ideologických srákách, pvodní, bezprostední projevy, podrobovat rozborm a tak opravovat své omyly; o tom pozdji, a v tomto pojednání k tomu uzraje as.

Vzpomínám si, po Stalinov smrti, nkdy uprosted roku 1954, se mezi eskoslovenskými komunisty hodn diskutovalo o obezlice, ta mla spoívat v osobní neodpovdnosti za kolektivn pijaté závry, velmi se dbalo, aby kadý bod usnesení ml svého garanta, osobu odpovdnou za jeho splnní; pak piel XX.sjezd KSSS, jen zdraznil kolektivnost ízení; a rozkvetla osobní neodpovdnost; má vzpomínka nechce z "principu" kolektivního ízení setít podvrh, jen útoil na demokratický centralismus, Leninem v tkých podmínkách vybojovaný; je projevem nostalgie – pardon.

Tém za pl roku po skonení XX.sjezdu KSSS, a dne 3.7.1956, pineslo Rudé právo informaci o tom, e zasedal ÚV KSSS; pijal usnesení O pekonání kultu osobnosti a jeho dsledk; neuvádím zde o nm podrobnosti, nevely by se do naí kostky; jen zdrazním: usnesení konen dalo útokm na Stalinv odkaz punc oficiálního stanoviska – jako dkaz, e projev Chruova po skoneném XX.sjezdu KSSS byl soukromou akcí puist.

Ihned po skonení XX.sjezdu KSSS nastaly tké otesy svtového socialismu – nedokavá buroazie zaútoila; nejdíve bylo zasaeno nejslabí místo socialismu – Nmecká demokratická republika, potom Polsko, záhy na to Maarsko – tam byla buroazie neobyejn krveíznivá; základy socialismu se zachvly i v daleké ín.

V eskoslovensku se pokusili buroazn orientovaní spisovatelé zneuít svj druhý sjezd, který se konal krátce po skonení XX.sjezdu KSSS; na nm dobu o nkolik desetiletí pedeel svým vystoupením básník Seifert, známý literární inností za Protektorátu – odsoudil komunismus od základu; hlavním mluvím reakce byl básník Hrubín, zcela selhal Drda, bolevickou orientaci nepotvrdil toll, Zápotocký si zachoval kredit, ale komunisty do boje nevyzval; mnoho spisovatel hanobilo svojí vlastní literární tvorbu, pokud byla zamena socialisticky.

Bhem XX.sjezdu KSSS zemel v Moskv pedstavitel PSDS Bierut; jet neskonili politické otesy v Polsku a do Varavy se dostavili Chruov, Mikojan, Molotov a Kaganovi, aby na elo dlnické strany Polska dovedli usvdeného revizionistu Gomulku.

Ne vude se podailo prosadit naráz vechny kádrové "koncepce" chruovismu, ten v tomto ohledu ml potíe v Maarsku; Rákosi, revolucioná typu Stalin, se mu vzpíral, a v ervenci 1956 se vzdal funkce prvního tajemníka strany; v tu dobu byl vak politický systém maarského socialismu oslaben a buroazie tak posílena a tak nedokavá svého vítzství, e sáhla k akci, strané akci; Chruov ji nechal ádit pímo ped oima písluník sovtské armády; a naléhání velitel ho pimlo k rozkazu pouít vojenských prostedk; otes to byl neobyejn tký, dsledky se protáhly v nekonené politické a diplomatické nátlaky buroazie; za takového politického stavu socialismu zákonit ubývaly síly, buroazie pekonala depresi z pedcházejících poráek v Asii a stala se troufalejí; Maarsko - to bylo AntiStalingrad, tam pevzala buroazie v politice strategickou iniciativu, socialismus se od té doby u jen bránil a to neúinn; pozdji, v Helsinkách, odloil i pasivní obranu!

Zrada vci socialismu zala píli daleko, vtina puist se zaala Chruovovi stavt na odpor, v lét roku 1957 dolo mezi nimi ke stetu, v nm zvítzil lépe orientovaný Chruov, prý podporovaný armádou, vedenou snad ukovem, asi urit Moskalenkem; opoziníky porazil na hlavu a likvidoval je postupn; Malenkova, Molotova a Kaganovie vyídil hned, Bulganina pozdji, a kdy poteboval pevzít jeho funkci – pedsedy rady ministr SSSR; Voroilova doslova usmail v kotli hanby a na XXII.sjezdu KSSS; Mikojan Chruova politicky peil ve funkci pedsedy prezidia Nejvyího sovtu SSSR.

Politika vedení KSSS vyvolala rozpad jednoty mezinárodního komunistického hnutí; k eliminaci kodlivých dsledk tohoto stavu, byly v roce 1957 a 1960 svolány mezinárodní porady pedstavitel komunistického hnutí do Moskvy; v roce 1957 tam pijel Mao Ce-tung, aby pomohl zachránit hroutící se jednotu hnutí; závr porady z roku 1957 svým obsahem, ne svým výrokem, zcela odsoudil závry XX.sjezdu KSSS; závrený dokument podepsali jen pedstavitelé komunistických stran socialistických zemí; Závrený dokument porady z roku 1960 podepsali pedstavitelé vech stran, které se zúastnily jednání; ten ji není nositelem rozhodnosti a bolevické zásadovosti, ale odsoudil jugoslávskou odrdu revizionizmu; zrada byla vak pro "sovtské" revizionisty jediným programem a proto porady nemohly rozpadu jednoty mezinárodního komunistického hnutí zabránit.

Potom piel politicky málo významný XXI.sjezd KSSS; konal se na pelomu ledna a února roku 1959; projednal smrná ísla sedmiletého plánu rozvoje hospodáství SSSR; úkoly plánu se nepodailo splnit – poprvé v historii výstavby socialismu; na lid Sovtského svazu zaal doléhat pízrak hladu; i v eskoslovensku se museli pracující uskromnit ve spoteb potravin, pedevím masa i másla byl velmi citelný nedostatek, odpadly výhodné dodávky z íny a zemdlství jet nedokázalo svou výrobou pokrýt celou spotebu obyvatel eskoslovenska, jak tomu bylo v dob pozdjí; avanturismus "sovtských" revizionist nezpsoboval jen politické kody, ale dokonce pivedl lid a ke strádání ve spoteb základních potravin(!); lid ztrácel víru v sílu socialismu, buroazie a její nohsledi, psobící v masách, dostávali do rukou tké argumenty a stále vtí odvahu v agitaci i v nepátelských akcích.

 

XXII.sjezd KSSS

S

e konal v íjnu 1961; v té dob byl Chruov na vrcholu své moci, na vrcholu své slávy; ale jistý si nebyl, zamení i vlastní provedení sjezdu podávají dkazy o hloubce jeho psychických komplex, které si rozhánl neurvalostí; ani po likvidaci sarkofágu s tlesnými pozstatky Stalina se mu neulevilo, u si pomalu sedal na keslo skluzavky, vedoucí do propadlit djin; na konci roku 1964 ho objalo ticho straného zapomenutí.

O rozpisu smrných ísel sedmiletky rozhodl mimoádný XXI.sjezd KSSS, o programu, jako o hlavním bodu sjezdového jednání rozhodla u v lét ulice a to po pedcházející velmi intenzivní politické masái.

Tohoto "pedstihu" mohl XXII.sjezd KSSS vyuít k politickým pletichám; "svou anci" nepustil z ruky, zitn ji kapitalizoval mrou vrchovatou; a do krajnosti rozbsnil ván proti skupin "frakcioná" a to proti Molotovovi, Kaganoviovi a Malenkovi; jak u je uvedeno na jiném míst, sjezd rdousil Voroilova, který svým písemným prohláením si vystavil dokument, opravující veejnost k jeho pohrdání, tak dolehl tký osud na jednoho z nejvtích hrdin obanské války, na hrdinu, který veejn pohrdal ivotem pi návtvách bojujících vojsk Rudé armády za Velké vlastenecké války(!); se stejným zaujetím a se stejnou nevraivostí XXII.sjezd KSSS útoil i proti albánským komunistm.

Sjezd pijal program strany; v nm prohlásil, e dlnická strana naplnila své historické poslání a stala se stranou veho lidu; e stát diktatury proletariátu se stal státem veho lidu.

Vtí projev zrady u dosaené socializace nikdo ped tím ani potom s takovou samozejmostí nevyhlásil; pesnji vak: toto vyhláení odpovídalo stavu ve stran a ve spolenosti, stavu, jaký dosáhl "sovtský" revizionizmus svou zradou.

V té dob se zaala spolenost majetkov strukturalizovat do nkolika pater; nejvýe "bydleli" lékai a inteligence ídící sféry – dotovaná vysokými penními ástkami z hmotné zainteresovanosti, v Praze nad nimi byli umlci z divadelní brane; velmi dobré zázemí bylo vytvoeno pozdji pro drustevní zemdlce se záhumenkovým hospodástvím; i dlníkm, kteí vlastnili pdu a objekty vhodné k zemdlské innosti se dailo dobe; výborn byli zabezpeení nkteí vedoucí obchod se zeleninou a masem i kioskám v rekreaních oblastech se nedailo patn.

Dlnické mzdy? Ty si nedovolím zde specifikovat, byla to výrazn nejmén, nejhe honorovaná skupina pracujících.

K této otázce jet uvedu: dlníci "fuei", pedevím nkteí zedníci, provádjící "ve volném ase" práce na stavbách dom, vil, chat a pi opravách – adaptaci rodinných domk a rekreaních chalup, pozdji i nkteí emeslníci, napíklad montáníci rozvod vytápní a nkteí jiní, byli také nositeli lepích píjm, nkdy i bohatství.

V podmínkách, kdy spolenost byla takto majetkov rozlenna, nebylo mono poítat s trvalým socialistickým vdomím mas, s hromadným pevedením lidu na socialistickou orientaci; taková perspektiva byla dopedu ztracena i kdyby tu nebylo psobení starých vliv (tradice) nebo nepátelské propagandy buroazie!

Buroazie vedla svj pedsmrtný zápas se socialismem bez ohledu na náklady, které mu dobrovoln a obtav, ve velikém mnoství odevzdávala; v mnoha zemích Evropy, ani nemusely být v sousedství se socialistickými zemmi, organizovala rst ivotní úrovn lidu; pi tom prohlaovala, e takový vývoj je pirozeným dsledkem sociální spravedlnosti kapitalistického státu, vedeného sociálndemokratickou vtinou;, byl to pro ní tký, ale úinný boj; vytrvala v nm(!); vedle nho vytváela kult spoteby a tomu podléhalo stále vtí mnoství oban socialistických stát; nyní, po svém vítzství, kdy porazila reálný socialismus, vechny tyto sociální dotace buroazie lidu odebírá.

Krom toho, v podmínkách vlády revizionizmu, se buroazie a její lidé snadno dostávali do vedení vládnoucích stran i dleitých orgán socialistických stát a dlali si tam co sami chtli i to co jim bylo pikázáno ze zahranií; napíklad chronický nedostatek toaletního papíru o tom svdí s velkou pádností; eskoslovensko, s centráln plánovaným hospodástvím, jeho ízení za Husáka sice bylo roztítno do tí samostatných oblastí, ale které masov vyváelo do zahranií papír získaný sbrem – základní surovinu k výrob toaletního papíru – vbec tento zámrn vytvoený problém nikdy nevyeilo, pestoe to bylo velmi snadné; prost nikdo ho neeil a kdy, tak jen nárazov a neodpovdn; bylo moné, aby nco takového se stalo za Gottwalda(?); bylo, prostedky boje buroazie proti socialismu nelze niím absolutn odstranit; ale z toaletního papíru by se nikdy chronický pípad nestal; a z eení takové záleitosti by byla celá spolenost pouena, celá veejnost i ta v zahranií(!); proti revizionizmu nebylo obrany(?); nebylo(!); revizionizmus bylo teba vyhubit i s koeny!!!