Nový vozka na kozlíku revizionizmu

veejnní dopisu ínských soudruh zatáslo s revizionisty, své "koncepce" zrady socialismu se vak nevzdali; nkteré své výroky sice na as pozmnili, krátce po poradách se ukazovali v revoluním svtle na dobe tematicky orientovaných shromádních, ale revizionizmus páchali dál.

Koncem srpna 1964 piletl do eskoslovenska Chruov, aby se zúastnil oslav dvacátého výroí Slovenského národního povstání; v echách i na Slovensku ho vítali nadenci, bylo jich vdy kolem jednoho sta tisíc; vypadal skvle, záil zdravím a svým vtipem, byl plný perspektiv i síly, posute jeho jednu sta, jen vyslovil po píletu do Prahy:

"… nech odprci nedoufají, e nás mohou zniit tikrát nebo tyikrát, a my je jen jednou, jak íkají. My na to odpovídáme: nám staí, kdy protivníka zniíme jen jednou. Pokud jde o vae hranice se západním Nmeckem, a ji tam jsou jacíkoliv revanisté, neuvidí pochod na Východ… Nehrozím, ale varuji. Te u Hitler se svými hordami do Volgogradu pochodovat neme…"

K emu by byl Hitler, kdy sám revizionizmus Chruova otevíral dokoán cestu buroazní ideologii, tím e hanobil revoluní ideologii i historii ortodoxního komunismu, odstraoval z funkcí revolun orientovaný komunisty a politickým avanturismem odrazoval kolísající; jeho mírová politika byla zaloena na niivé síle atomových zbraní; ale ty jen vytvoily nové podmínky nových válek – v ádném pípad nevytvoily, ani v tom nejmením, pedpoklady pro mírovou koexistenci buroazie s komunismem – válka za existence vykoisování je naprosto pirozená a neodstranitelná; do Volgogradu a zemí socialistického tábora nemusel pochodovat Hitler, na vlnách revizionizmu, který pirozen perostl ve zradu, jakou djiny zatím nepoznaly, vtrhly americký dolaru a nmecká marka; do Stalingradu - do zemí diktatury proletariátu, by se nikdy nedostaly.

Asi za msíc, pesn 19. záí 1964 se Chruov blýskl ped úastníky svtového fóra mládee, které se konalo v Moskv; a tam ve svém projevu odpovídal na výtky ínských komunist; a dlal to zpsobem, který byl píznaný práv pro revizionistu, revizionizmus vbec, prázdnými bezobsanými, ale chvástavými gesty.

V úvodu plýtval výrazem dlnická tída, on který nedávno, v roce 1961, na XXII.sjezdu KSSS zahubil její historické poslání, kdy vyhlásil stranu a stát, kdysi vyhranné proletáské a ve vech ohledech mimoádné úspné subjekty, za orgány veho lidu.

Vdl, e existuje leninské kdo s koho, ale tento stejní pojem období pechodu od kapitalismu k socialismu si zjednoduil; na fóru prohlásil: "… to hlavní pi rozhodování kdo s koho je hospodáské soutení, a opakuji potetí – hospodáské soutení." Pravda to sice nebyla, ale dost blízko pravdy byl, vyhlaovat takový axiom neml právo; ekonomika SSSR se nerozvíjela, bloudila v ustaviných reorganizacích, jeho politika nemobilizovala lid do pracovního hrdinství, zmítaly s ní tké ideologické i ekonomické neduhy; práv v tu dobu se zhroutilo Chruovovo zemdlství, nikdo neví po kolikáté to bylo; obilí se nakupovalo v zahranií, ve se svádlo na neúrodu tohoto roku, nikdo nevysvtlil, pro se výrobní manko nevykrývá ze státních rezerv, které si v obilí, surovin strategického významu, chová kadá zem; neúrodu válených let Stalin vykryl jedin ze státních rezerv, pi její tvorb obilí stail exportovat!

Potom si Chruov pomáhal demagogií, prohlásil: "Nkdo si na nás ukazuje prstem, e prosazujeme mírové souití. Ano, my jsme pro mírové souití mezi státy s rozdílným sociálním a politickým zízením, ale jsme proti mírovému souití nepátelských tíd. Jsme pro tídní boj. Neme být míru mezi tmi kdo vykoisují, a tmi kdo jsou vykoisováni. To je nae filozofie mírového souití. A jsem pesvden, e je to filozofie správná."

S takovým demagogickým nesmyslem se mohl pedvádt Chruov svtovému fóru mládee, které bylo politicky, pedevím tídn neobyejn pestré, ale e s ním mohl i ped proletariát a jeho vdce, e ho bez uzardní otisklo Rudé právo, tak to se vit nechce, a pece tomu tak bylo; nyní ji bez údivu:

Kadý stát je nástrojem moci vládnoucí tídy a prosazuje i zajiuje zájmy své tídy, která si ho vytvoila a má ho v moci, kapitalistické tíd napíklad zajiuje stát takovou právní úpravu, aby vykoisování a vechny ostatní zájmy vykoisovatel byly poehnanou inností.

Stát s kapitalistickým politickým a sociálním zízení stojí v ostrém, vyhranném antagonistickém rozporu se státem, který kapitalistické právo na vykoisování odmítá; a proto mezi nimi vzniká tídní boj; nelze tídní boj omezit na tídy, nelze z tídního boje vytlait nebo jinak odstranit státy!

Tídní boj nelze udret v hranicích stát také z ist kapitalistických dvod; u dávno, dávno tomu bylo kdy kapitalismus vyspl, vzal na sebe imperialistický charakter, vystoupil z hranic svých stát, vtinou národních a rozmáchl se zachvátit pro sebe celý svt; pi tom národní skupiny buroazie do sebe secsakramentsky naráely, své problémy eily násilnými prostedky, tídním bojem mezi buroazii jednotlivých národ; a dolo k dvma válkám svtovým; pi té druhé se dostala buroazie jako celek do tkého postavení, bezprostedn hrozila záhuba lidské civilizace – tenkrát lidstvo i buroazii svým vítzstvím zachránil první socialistický stát, Sovtský svaz, ízený J.V.Stalinem, který byl napaden a tak vtaen do víru tídních válek národních buroazií svta.

Vidíme, e do tídních boj vstupují státy v zájmu vládnoucí tídy, v naí dob buroazie; (jen z tohoto hlediska lze posuzovat válku v eensku, v Perském zálivu, v Jugoslávii nebo Afghánistánu) je to prosté, i kdy nyní, po poráce svtové soustavy reálného socialismu, tyto otázky komplikuje svtová hegemonie Spojených stát; vývoji za tohoto stavu se íká globalizace – vbec to vak neznamená, e USA dosáhnou své mety, e Leninova charakteristika imperialismu pestala platit; v dob Chruovova avanturismu to bylo jen jednoduí, zatím nerozvinuté do dneního stupn, veobecn a na vech úrovních jasné, a pesto politika mírového souití stát s rozdílným spoleenským zízením v demagogické verzi, nesla revizionizmus na svých bedrech mnoho let.

Nezmiuji se o otázce národních, osvobozeneckých válek, i v této vci zatemnil revizionizmus marxisticko – leninský výklad, stavl se tak proti pokroku ve vývoji lidstva a to v míst, které bylo tehdy zvlá velmi citlivé, plál toti ár dekolonizace, ve kterém otázka národních válek byla obzvlá aktuální, revizionizmus se svým mírovým pojetím jej nepodporoval, bránil jeho rozíení.

Chruov v projevu také uvedl: "Nám, naí stran se vyítá, e jsme do usnesení XXII.sjezdu vepsali, e diktatura proletariátu v naí zemi splnila své poslání a z hlediska úkol vnitního rozvoje zanikla její poteba v SSSR. Uinili jsme to protoe v Sovtském svazu dnes neexistují vykoisovatelské tídy a sovtská spolenost je jednotná a svorná. Sovtský velidový stát dnes úspn plní úkoly komunistické výstavby, obrany revoluních vymoeností, ped pletichami imperialismu."

Dnes po pádu svtové socialistické soustavy bych mohl íci: Chruov se mýlil, historie dokázala, e sovtská spolenost byla jednotná jen formáln, na povrchu, e tídní elementy v ní ijící se petvaovaly a ekaly na svj den; kdy piel, tak se na socialismus vrhly a rozsápaly ho, majetek lidu rozkradly a zem pivedly do úplného podruí vykoisovatel. Podíváme se na tuto otázku, je dleité nejen Chruova, ale pedevím revizionizmus usvdit ze zrady, strané zrady platných a veejn známých, klasických axióm.

Ji mladiký Lenin, nkdy kolem roku 1900, napsal:

"…boj dlnické tídy s tídou kapitalist je bojem proti vem tídám, ijícím z cizí práce, a proti jakémukoli vykoisování. Me skonit jen pechodem politické moci do rukou dlnické tídy…

…existuje jen jeden prostedek, jak skonit s vykoisováním práce kapitálem, a to: odstranit soukromé vlastnictví výrobních prostedk, odevzdat vechny továrny, závody, doly a rovn vechny velkostatky atd. do rukou celé spolenosti a zavést spolenou socialistickou výrobu, ízenou dlníky samými…

…je nezbytné, aby politická moc, tj. moc ídit stát, pela z rukou vlády, která je pod vlivem kapitalist a statká…, do rukou dlnické tídy. Takový je konený cíl boje dlnické stídy, takové jsou podmínky jejího úplného osvobození…

innost strany má záleet v podpoe tídního boje dlník. Úkol strany není v tom, aby vymýlela njaké módní prostedky jak pomoci dlníkm, ale v tom, aby se pimkla k hnutí dlník, vnesla do nho jasno a pomohla dlníkm v tomto boji, který ji zaali vést…

…boj dlnické tídy je boj politický. To znamená, e dlnická tída neme vést boj za své osvobození, ani se domáhá vlivu na státní záleitosti, na ízení státu, na vydávání zákon… Z toho samo sebou vyplývá, e ani dlnická tída neme vést svj boj, ani se neme domoci trvalého zlepen svého údlu bez vlivu na státní moc…" (V.I.Lenin, Spisy, sv.2,str.97 – 112)

Ji nyní by bylo mono odsoudit revizionizmus; le léta plynula, boj vak pokraoval, stanoviska Lenina krystalizovala; proto nahlédneme do jeho mylenek, formovaných vítznou revolucí; 28.ervna 1919 vylo jeho pojednání Velká iniciativa, v nm rozvedl pedevím otázku historického poslání proletariátu, nahlédneme do nho:

"Diktatura proletariátu, jak jsem ji nejednou uvádl – není jen násilí na vykoisovatelích, ba není ani hlavn násilí. Ekonomickým základem tohoto revoluního násilí, zárukou jeho ivotaschopnosti a úspchu je to, e proletariát pedstavuje a uskuteuje vyí typ spoleenské organizace práce ne kapitalismus. V tom je jádro vci. V tom je zdroj síly a záruka neodvratného úplného vítzství komunismu…

Komunistická organizace spoleenské práce, ke které je socialismus prvním krokem, se udruje a ím dále tím více se bude udrovat svobodnou a uvdomlou kázní samotných pracujících, kteí svrhli jho jak statká, tak kapitalist.

Tato nová káze není dána shry ani se nerodí ze zboných pání, nýbr vyrstá z materiálních podmínek kapitalistické velkovýroby, jen z nich. Bez nich není moná. A nositelem tchto materiálních podmínek nebo jejich uskuteovatelem je uritá historická tída, vytvoená, zorganizovaná, vykolená, vychovaná, zocelená velkokapitalismem. Touto tídou je proletariát…

Jen uritá tída, a to msttí a vbec tovární, prmysloví dlníci jsou s to vést celou masu pracujících a vykoisovaných v boji za svrení jha kapitálu, v procesu tohoto svrhávání, v boji za udrení a upevnní vítzství, pi vytváení nového, socialistického spoleenského ádu, v celém boji za odstranní tíd…"

Pane Chruove a vy vichni ostatní revizionisté(!); zopakuji Leninv výrok. "Jen uritá tída, proletariát je s to vést celou masu pracujících v boji za udrení, upevnní vítzství, pi vytváení nového socialistického spoleenského ádu, v celém boji za odstranní tíd"; a ty stále existovaly, jet si ekneme, co podle Lenina bylo teba udlat, aby zanikly stále existující tídy, jejich existenci jste velkodun pipoutli, kdy jste slavnostn likvidovali diktaturu proletariátu; po pravd eeno, jak jsem ji uvedl, proletariát jste z vedení spolenosti odstranili ji dávno ped XXII.sjezd KSSS, tam jste jen proklamovali ji hotovou, dokonenou zradu. H A N B A ! Nepeháním, V.I.Lenin vás usvduje:

"Je jasné, e k úplnému odstranní tíd je teba nejen svrhnout vykoisovatele, statkáe a kapitalisty, nejen zruit jejich vlastnictví, je teba zruit také jakékoli soukromé vlastnictví výrobních prostedk" které jste dali s boskou velkorysostí kolchozníkm! "je teba úpln odstranit jak rozdíly mezi mstem a vesnicí, tak i rozdíly mezi fyzicky a duevn pracujícími. To je velmi dlouhý proces. Aby byl uskutenn, k tomu je nutný obrovský pokrok v rozvoji výrobních sil, je teba pekonat odpor (asto pasivní, který je obzvlá houevnatý a který pekonat je zvlá tké) etných pozstatk malovýroby, je teba pekonat obrovskou sílu zvyku a setrvanosti, spjatou s tmito pozstatky.

Pedpokládat, e vichni pracující jsou stejn schopni této práce, by bylo nejpustí frází nebo iluzí pedpotopního, pedmarxistického socialisty. Nebo tato schopnost není dána sama sebou, nýbr vyrstá historicky a vyrstá jedin z materiálních podmínek kapitalistické velkovýroby. Tuto schopnost má, na poátku cesty od kapitalismu k socialismu, jedin proletariát. Proletariát je s to vykonat gigantický úkol, který mu pipadá, pedn proto, e je nejsilnjí a nejpokrokovjí tídou civilizovaných spoleností, za druhé proto, e v nejvysplejích zemích tvoí vtinu obyvatelstva, za tetí proto, e v zaostalých kapitalistických zemích… vtinu obyvatelstva tvoí poloproletái…

A je malomácké váhání a kolísání neproletáských a poloproletáských mas pracujícího obyvatelstva zpt, k buroaznímu 'poádku', pod 'perut' buroazie, jakkoli silné a jakkoli nevyhnutelné, nemohou pece jen neuznávat moráln politickou autoritu proletariátu, který nejene svrhává vykoisovatele a potlauje jejich odpor, ale také vytváí nové, vyí spoleenské pojítko, spoleenskou káze; káze uvdomlých a sjednocených pracovník, kteí nad sebou neznají ádné jho a ádnou jinou moc ne moc vlastního sjednocení, své vlastní, uvdomlejí, odváné, semknuté, revoluní, dsledné avantgardy.

Aby proletariát zvítzil, aby vytvoil a upevnil socialismus, musí vyeit dvojí, vlastn dvojjediný úkol: za prvé nadchnout svým sebeobtavým hrdinstvím revoluního boje proti kapitálu celou masu pracujících a vykoisovaných, strhnout ji, zorganizovat ji a vést ji ke svrení buroazie a k úplnému potlaení jakéhokoli odporu z její strany; za druhé vést celou masu pracujících a vykoisovaných, jako i vechny maloburoazní vrstvy cestou nového spoleenského pojítka, nové pracovní kázn, nové organizace práce, spojující poslední vymoenosti vdy a kapitalistické techniky s masovým sjednocením uvdomlých pracovník budujících socialistickou velkovýrobu.

Tento druhý úkol je obtínjí ne první, nebo neme být v ádném pípad vyeen hrdinstvím jednorázového náporu, nýbr vyaduje nejtrvalejí, nejúpornjí, nejnesnadnjí hrdinství masové kadodenni práce. Tento úkol je vak také podstatnjí ne první, nebo konec konc nejhlubím zdrojem síly k vítzství nad buroazií a jedinou zárukou trvalosti a neotesitelnosti tchto vítzství me být jen nový, vyí zpsob spoleenské výroby, nahrazení kapitalistické a maloburoazní výroby socialistickou velkovýrobou.

Páni buroové a jejich nohsledi…, kteí si zvykli pokládat se za pedstavitele 'veejného mínní', se samozejm vysmívají nadjím komunist, nazývají tyto nadje 'palmou v kvtinái od rezedy', vysmívají se nepatrnému potu subotnik ve srovnání s hromadnými pípady rozkrádání, zahálky, poklesu produktivity, kaení surovin, kaení výrobk a pod. Tmto pánm odpovíme: kdyby buroazní inteligence pomáhala svými znalostmi pracujícím, a ne ruským a zahraniním kapitalistm v zájmu znovunastolení jejich moci, pak by pevrat probíhal rychleji a pokojnji. Ale to je utopie, protoe otázka se eí tídním bojem, a vtina inteligence tíhne k buroazii. Ne s pomoci inteligence, ale pes její odpor (alespo ve vtin pípad) proletariát zvítzí, odstraní nenapravitelné buroazní inteligenty, pedlá, pevychová, podídí si kolísavé a ponenáhlu si získá stále vtí ást na svou stranu. kodolibá radost nad nesnázemi a nezdary pevratu, íení paniky, propagování návratu ke starému – to vechno jsou zbran a metody tídního boje buroazní inteligence. Tím se proletariát nedá oklamat… Buroazní inteligence… si zstává vrna, slouíc kapitálu a pouívajíc dál veskrze prolhané argumentace. Ped proletáskou revolucí nám vytýkali utopinost, ale po ní od nás ádají fantasticky rychlé odstraování stop minulosti…

Jestlie japonský vdec, který chtl lidstvu pomoci vymýtit syfilis, ml trplivost vyzkouet 6O5 preparátu, pokud nevyrobil 6O6., vyhovující uritým poadavkm, musí mít ti, kdo chtjí vyeit úkol obtínjí: zvítzit nad kapitalismem, dost vytrvalosti k vyzkouení set a tisíc nových metod, zpsob a prostedk boje, aby mohli nalézt nejvhodnjí z nich." (V.I.Lenin,Spisy,svazek 29,str.405 – 428)

Dokud existují tídy, je svoboda a rovnost tíd buroazním podvodem. Proletariát se ujímá moci, stává se vládnoucí tídou, rozbíjí buroazní parlamentarismus a buroasní demokracii, potlauje buroazii, potlauje vechny pokusy vech ostatních tíd o návrat ke kapitalismu, dává pracujícím opravdovou svobodu a rovnost (co lze uskutenit jen tehdy, je-li zrueno soukromé vlastnictví výrobních prostedk), dává jim nejen 'práva', ale té reálnou monost vyuívat toho, co bylo odato buroazii. Kdo nepochopil tento obsah diktatury proletariátu (nebo, co je toté, sovtské moci nebo proletáské demokracie), pouívá tohoto slova nadarmo. (V.I.Lenin, Spisy, svazek 29, str. 506 a 507)

Na závr dkazního ízení ve vci zloinu proti socialismu, spáchaného revizionizmem na XXII.sjezdu KSSS, vystoupí jet jeden ze zvlá pádných alobc, ten který svj teoretický objev odkázal proletariátu, Karel Marx:

"… socialismus je vyhláením permanentnosti revoluce, je to tídní diktatura proletariátu jako nutný prchozí stupe k odstranní tídních rozdíl vbec, k odstranní vech výrobních vztah, na nich tyto rozdíly spoívají, k odstranní vech spoleenských vztah, je tmto výrobním vztahm odpovídají, k pevratu vech idejí, je z tchto spoleenských vztah vyplývají.(K.Marx, Tídní boje ve Francii, Spisy K.Marxe a B.Engelse, svazek 7, str. 112 a 113; zde uvedené stanovisko opakoval K.Marx v Oznámení redaktorovi asopisu Neue Deutsche Zeitung, viz. Spisy, svazek 7, strana 352)

Pane Chruove! ekl jste fóru mládeník svta: "Nám, naí stran se vyítá, e jsme do usnesení XXII.sjezdu vepsali, e diktatura proletariátu v naí zemi splnila své poslání a z hlediska úkol vnitního rozvoje zanikla její poteba v SSSR. Uinili jsme to protoe v Sovtském svazu dnes neexistují vykoisovatelské tídy a sovtská spolenost je jednotná a svorná. Sovtský velidový stát dnes úspn plní úkoly komunistické výstavby, obrany revoluních vymoeností, ped pletichami imperialismu." To bylo drzé a provokativní trvání na zrad a to pesto, e jste z ní u byl usvden; odkaz V.I.Lenina i historie by vás mly povolat ped soud za tento podvod, který byl tkou, hanebnou zradou; vím, e to nebude stále jen stanovisko rozptýlených jednotlivc, ale e komunistické hnutí najde svj smr a v nm sílu, aby vás marxisticko – leninskou kritikou veejn usvdilo z revizionizmu – z hanebné zrady.

V projevu bojoval Chruov pedevím proti kritice, vyjádené v dopisu ÚV KS íny; vtinou blábolil, vykikoval prázdné fráze, nelze vést polemiku se vím co mládeníkm svta, vech politických smr a vech tíd vypravoval; díve ne úvahu nad jeho "argumenty" skoním, uvedu jeden jeho vzneený, ale prázdný výrok: "Sovtský svaz vyoral první brázdu na lánu socialistické výstavby. Nám pipadla ta est, abychom byli prkopníky i v budování komunismu. Nkdo by mohl íci, e se Chruov chvástá. Nechvástám se tím, já se tím pyním! Být první kdo razí cestu k nové spolenosti, jak to dlá sovtský lid, to je velká est. A ti, kdo dnes plivají na ná boj, poplivávají sami sebe. A nae leninské dílo, nae hnutí se rozvíjí dál a dále. Jdeme s jistotou kupedu smrem, který nám ukázal Marx, Engels a Lenin." Kdyby to byla pravda, tak by Sovtský svaz nezanikl bez hlesu a tém beze stopy!!! Ale byl propikovaný revizionizmem – produktem buroazního vlivu a proto jeho cesta nevedla jinam ne do jemného, tichého, zcela pirozeného splynutí s kapitalismem!!!

Koncem záí 1964 se konalo v Moskv slavnostní shromádní ke 100.výroí I.internacionály; hlavním eníkem byl B.Ponomarjov – u o nm byla v tomto seit zmínka, ped shromádní jej uvedl úvodní, krátký projev Chruova; pipomenu z nho jednu sta, uvedl v ní: "My, sovttí komunisté, oslavujeme 100.výroí I.Internacionály a vyzýváme vechny bratrské strany, vechny revoluní síly, aby jet tsnji semkly své ady, pekonaly vechny potíe a sjednotily se pod praporem marxismu – leninismu ve jménu vítzství dlnické tídy, v zájmu drtivé vtiny lidstva…" Jednota bratrských stran se roztpila v dsledku jeho revizionizmu, v dsledku jeho hanobení historie i odkazu klasik, spolil se buroazními elementy a dal jim bojová letadla, aby je pouily proti vojskm bratrské ínské strany, proti vojskm která pronásledovala vzbouence feudálních tibetských pán; historickou úlohu dlnické tídy veejn odvrhl a v projevu nabádal k jednot v zájmu vítzství dlnické tídy; byl zapleten do svých vlastních osidel, nemohl vyslovit ani zahajovací projev, aby ho nesvírala stále pevnji; stal se neúnosný i pro revizionisty!

1.íjna 1964 pravdpodobn Chruov pednesl svj poslední veejný projev; na zasedání pedsednictva ÚV KSSS a rady ministr SSSR, kterého se zúastnili vedoucí pedstavitelé republik, kraj a oblastí i vedoucí pracovníci hospodáských a plánovacích orgán hovoil o úspích sovtského hospodáství a smrech rozvoje ekonomiky pro nejblií období; byl plný iniciativy.

Potom, zcela neobvykle v tak pokroilou roní dobu, odjel na dovolenou; tu vak musel peruit, nebo:

Dne 14.íjna 1964 se konalo plenární zasedání ústedního výboru KSSS, které, jak bylo uveejnno, "vyhovlo ádosti soudruha N.S.Chruova, aby byl uvolnn z funkcí prvního tajemníka ÚV KSSS, lena pedsednictva ÚV KSSS a pedsedy rady ministr SSSR a to vzhledem k vysokému vku a zhorenému zdravotnímu stavu"; plénum zvolilo prvním tajemníkem ÚV KSSS L.I.Brenva.

Hned po té prezidium Nejvyího sovtu SSSR, za pedsednictví Mikojana, zvolilo pedsedou rady ministr SSSR A.Kosygina.

Po tomto závaném oznámení následovalo nkolik klidných dn, prostí komunisté ve velké nadji pedpokládali, e probíhají intenzivní jednání mezi pedstaviteli KSSS a KS íny, le hned na poátku listopadu 1964 byla vydána v Rudém právu zpráva o redakním lánku moskevské Pravdy, nesoucí název Velký prapor budovatel komunismu; praporem byl program, pijatý na XXII.sjezdu KSSS, v mysli komunist zavládla trpkost, hoce nakyslá, svíravá pachu, tak je to asi správn, rozhodn to nebylo zklamání, které by hledalo revoluní úlevu v odboji; revizionizmus ml ped sebou volný politický prostor, hned ho v lánku vyuil.

V rozporu se skuteností, která byla naprosto zejmá, lánek tvrdil, e komunistické a dlnické strany pijaly program KSSS jako vynikající dokument tvrího marxismu – leninismu, podle nho se silným prmyslem se má vybudovat i vysoce produktivní zemdlství, k emu dopome vestranná mechanizace a dsledná intenzifikace a e od XXII.sjezdu KSSS v tomto smru u bylo nemálo udláno, atd.; bohuel, formální, pro revizionizmus naprosto zákonité, prázdná, jen prázdná slova.

Novinku je snad moné vidt v tvrzení lánku: "Vedoucí úlohu v sovtské spolenosti má nejpokrokovjí tída – tída dlník." Skvlý XXII.sjezd KSSS a jeho závry se tu, v lánku na jeho oslavu, nekompromisn pestavují, u není rozhodující absolutní velidová strana s velidovým státem, ale vedoucí úlohu pejímá nejpokrokovjí tída – tída dlník; a to si dovolí redakní lánek takto zacházet se závry sjezdu; pro ne, vdy nikdo neví, nikdo nikdy nespecifikoval, pedtím ani potom, co je vedoucí úloha, hlavn kdy tento tajemný implantát uklidní kritiky, kdy se na revizionistech nebude u chtít, aby se uplatovala diktatura proletariátu, jen a jen proletariátu, teba pod pojmem lidová demokracie, jako to bylo v eskoslovensku za ivota Gottwalda, tedy jen velmi, velmi krátce, nebo dlnická demokracie, jak diktaturu proletariátu ídce, ale pece jen nkdy oznaoval V.I.Lenin.

Tak se narodil pojem "vedoucí úloha"; nikdo nevdl co znamená, ale síla jeho slov hrála svou úlohu po mnoho generací; vynálezcem, tak to nasvdují i jiné originality, byl asi sám Suslov.

Závr lánku tvrdil, e leninskou generální linii vklínil XX.XXI.a XXII.sjezd jak do programu strany, tak i do vle veho lidu, e do ní patí kolektivnost ízení i nesluitelnost kultu osobnosti a tvrdil, e XX.sjezd KSSS rázn odsoudil kult Stalinovy osobnosti a "vyvinul obrovské úsilí o obnovení leninských norem stranického ivota."

Nadje, je vyvolalo "neoekávané" "uvolnní" Chruova se rozplynuly, Chruov odeel do zapomenutí, ale jeho odkaz, revizionizmus, ten tu zstal, ani by jen jedním slovem jméno svého duchovního otce, jméno Chruova pipomnl; falená hra vstoupila do druhého djství.

 

 

* * *