UPOZORТUJEME RODIИE, ЋE ЋБKЩM PRVNНHO ROИNНKU NEJSOU POVOLENA JEJICH VLASTNН KOЉЌATA!

 

„A to vљecko v Londэnм seћeneme?“ podivil se Harry nahlas.

„Kdyћ vнљ, kam jнt,“ шekl Hagrid.

 

Harry v Londэnм jeљtм nikdy nebyl. Zdбlo se sice, ћe Hagrid vн, kam jde, oиividnм vљak nebyl zvyklэ dostбvat se tam normбlnнm zpщsobem. Uvбzl v turniketu ve vchodu do podzemnн drбhy a hlasitм si stмћoval, ћe sedadla jsou pшнliљ malб a vlaky pшнliљ pomalй.

„Nechбpu, jak se ty mudlovй vobejdou bez kouzel,“ шekl, kdyћ vystupovali po rozbitэch pohyblivэch schodech, jeћ vedly na ruљnou ulici, po obou stranбch plnou obchodщ.

Hagrid byl tak obrovskэ, ћe se bez potнћн protlaиil davem, a Harrymu staиilo drћet se tмsnм za nнm. Prochбzeli kolem obchodщ s knihami a s hudebninami, hamburgrovэch jнdelen a kin, ale nikde to nevypadalo, ћe byste tam mohli koupit kouzelnickou hщlku. Byla to jen obyиejnб ulice plnб obyиejnэch lidн. Bylo vщbec moћnй, ћe by se na mнle hluboko pod nimi skrэvaly hromady kouzelnickйho zlata? Existovaly opravdu obchody kde by prodбvali knihy zaklнnadel a lйtacн koљќata? Nebyl to vљecko nakonec jen nмjakэ obrovskэ ћert, a Dursleyovi si z nмj chtмli jen vystшelit? Kdyby Harry nevмdмl, ћe nemajн smysl pro humor, bэval by si to nejspнљ myslel; ale i kdyћ vљecko, co mu Hagrid zatнm шekl, znмlo neuvмшitelnм, pшesto mu dщvмшoval.

„Uћ jsme tady,“ шekl Hagrid a zastavil se, „todle je Dмravej kotel. To je slavnэ mнsto!“

Stбli pшed malou, љpinavм vyhlнћejнcн hospodou. Kdyby na ni Hagrid neukбzal, Harry by si jн bэval vщbec nevљiml. Lidй, kteшн spмchali kolem, o ni ani okem nezavadili; sklouzli pohledem z velkйho obchodu s knihami na jednй stranм ulice k prodejnм gramodesek na protмjљн, jako by Dмravэ kotel vщbec nevnнmali. Po pravdм mмl Harry prazvlбљtnн pocit, ћe ho mohou vidмt pouze on a Hagrid; ale neћ to staиil vyslovit, Hagrid ho uћ zavedl dovnitш.

Na slavnй mнsto tam bylo mбlo svмtla a vљecko vypadalo velice oљuntмle. V jednom koutм sedмlo nмkolik staшen a pily z malэch kalнљkщ sherry; jedna z nich kouшila dlouhou dэmku. Jakэsi malэ muћнk v cylindru hovoшil se starэm vэиepnнm, kterэ byl ъplnм holohlavэ a vypadal jako zpuchlэ oшech. Ve chvнli, kdy veљli, tlumenй brebentмnн kolem ustalo; zdбlo se, ћe Hagrida tu vљichni znajн. Mбvali mu a usmнvali se na nмj, a vэиepnн sбhl po sklenici a zeptal se: „Jako obvykle, Hagride?“

„Nemщћu, Tome, zaшizuje nмco pro Bradavice,“ odmнtl Hagrid a poplбcal ohromnou rukou Harryho po rameni, aћ chlapec poklesl v kolenou.

„Mщj ty boћe,“ шekl vэиepnн a vytшeљtil oиi na Harryho, „nenн tohle – nemщћe to bэt –“

V Dмravйm kotli nбhle zavlбdlo naprostй ticho.

„Pro boha ћivйho,“ zaљeptal starэ vэиepnн, „Harry Potter… jakб иest pro nбs!“

Spмљnм obмhl vэиepnн pult, vrhl se k Harrymu a se slzami v oинch ho uchopil za ruku.

„Vнtejte zpбtky, pane Pottere, vнtejte zpбtky!“

Harry nevмdмl, co na to шнci. Vљichni se na nмj dнvali. Staшena s dэmkou dбl bafala a nevљimla si, ћe jн dэmka vyhasla. Hagrid ъplnм zбшil.

Ze vљech stran bylo slyљet hlasitй љoupбnн ћidlн a v pшнљtн chvнli uћ si Harry podбval ruce s kaћdэm v Dмravйm kotli.

„Jб jsem Doris Crockfordovб, pane Pottere; ani se mi vмшit nechce, ћe vбs koneиnм vidнm.“

„Je to pro mne pocta, pane Pottere, velikб pocta!“ „Vћdycky jsem si pшбl stisknout si s vбmi ruku – ъplnм se mi z toho rozbuљilo srdce.“

„Velice mne tмљн, pane Pottere, ani nevнte jak. Jmenuji se Kopбl, Dedalus Kopбl.“

„Vбs jsem uћ vidмl!“ шekl Harry, kdyћ Dedalovi Kopбlovi samэm vzruљenнm spadl cylindr. „Jednou jste se mi uklonil v krбmм.“

„On si to pamatuje!“ vykшikl Dedalus Kopбl a rozhlйdl se po vљech kolem. „Slyљeli jste to? Pamatuje se na mм!“

Harry si tiskl ruku s dalљнmi a dalљнmi – Doris Crockfordovб si pшiљla jeљtм nмkolikrбt.

Potom se dopшedu protlaиil bledэ mladнk, kterэ se tvбшil velice nervуznм. Jedno oko mu kшeиovitм cukalo.

„Profesor Quirrell!“ шekl Hagrid. „Harry, tady profesor Quirrell bude jeden z tvejch uиitelщ v Bradavicнch.“

„P–P–Pottere,“ vykoktal profesor Quirrell a tiskl Harrymu ruku, „n–nevнte j–jak mм t–tмљн, ћ–ћe vбs p–poznбvбm.“

„Co z kouzelnictvн uинte, pane profesore?“

„O–obranu p–proti и–иernй m–magii,“ zamumlal profesor Quirrell, jako by na to radмji nemyslel. „N–ne ћe v–vy byste to p–potшeboval, co шнkбte, P–Pottere?“ Nervуznм se zasmбl. „N–nejspнљ jste si p–pшiљel koupit vybavenн, ћe? J–jб jsem si taky p–pшijel pro novou k–knihu o upнrech.“ Uћ pшi tй pшedstavм vypadal zdмљenм.

Ostatnн vљak profesoru Quirrellovi nedovolili, aby si zabral Harryho pro sebe. Trvalo mбlem deset minut, neћ se dokбzali rozlouиit. Nakonec Hagrid tu vшavu pшece jen pшekшikl.

„Musнme dбl – potшebujem toho eљtм spoustu nakoupit. Pojп, Harry.“

Doris Crockfordovб znovu a naposled potшбsla Harrymu rukou a pak ho Hagrid vyvedl vэиepem na malэ dvorek mezi zdmi, kde byla jen popelnice a trochu plevele.

Zaљklebil se na Harryho.

„Co jsem ti шнkal? Pшeci jsem шнkal, ћe jseљ slavnej. Dokonce i profesor Quirrell se ъplnм tшбs, kdyћ s tebou mluvil – i kdyћ ten se tшese skoro poшбd.“

„To je vћdycky tak nervуznн?“

„Jo, je. Chudбk. Pшitom mu to ъћasnм myslн. Bejval v poшбdku, dokud jen љtudoval z knнћek, ale pak si vzal na rok volno, aby si vљecko vovмшil na vlastnн voиi. Шнkб se, ћe v Иernэm lese narazil na upнry a mмl tam voљklivej malйr s nмjakou jeћibabou – a vod tэ doby se ъplnм zmмnil. Mб strach ze љtudentщ, ze svэho vlastnнho pшedmмtu – poиkej, kdepak mбm ten deљtnнk?“

Upншi? Jeћibaby? Harrymu se toиila hlava. Hagrid mezitнm odpoинtбval cihly na zdi nad popelnicн. „Tшi nahoru… dvм do strany…“ mumlal. „Teп je to sprбvnм. Harry, couvni trochu.“

Tшikrбt poklepal na zeп љpiиkou deљtnнku.

Cihla, kterй se dotkl, se uprostшed zatшбsla – ne, zaиala se kroutit – vtom se objevil malэ otvor a rychle se rozљiшoval; okamћik nato uћ pшed nimi byl klenutэ prщchod, dost љirokэ i pro Hagrida, a vedl na ulici vydlбћdмnou samэmi valouny, kterб se vљelijak klikatila, takћe na jejн konec nevidмli.

„Vнtej na Pшниnэ ulici,“ шekl Hagrid.

Kdyћ spatшil Harryho uћaslэ vэraz, zakшenil se. Proљli klenutэm prщchodem; Harry se spмљnм ohlйdl pшes rameno a uvidмl, jak se za nimi hned zase promмnil v pevnou zeп.

V sluneиnнm svitu se pшed nimi zбшivм blyљtila hromada kotlнkщ pшed nejbliћљнm krбmem. Kotlнky vљech velikostн – mмdмnй, mosaznй, cнnovй, stшнbrnй – samomнchacн – sklбdacн stбlo na tabulce, kterб nad nimi visela.

„Jo, ten budeљ taky jeden potшebovat,“ шekl Hagrid, „ale napшed ti musнme vyzvednout ty penнze.“

Harry by si bэval pшбl mнt aspoт иtyшi pбry oин navнc. Jak prochбzeli ulicн, rozhlнћel se na vљecky strany, aby si mohl prohlйdnout vљechno najednou: obchody, vмci vyloћenй pшed nimi i lidi, kteшн nakupovali. Pшed lйkбrnнkovэm krбmem stбla boubelatб ћena a prбvм kdyћ prochбzeli kolem, kroutila hlavou a vyvolбvala: „Draин jбtra! Sedmnбct srpcщ za unci! Levnмjљн nenajdete –“

Z tmavйho obchodu s vэvмsnнm љtнtem Velkoprodejna Mћourov / Sovy vљeho druhu: puљtнci, vэreиkovй, sovy pбlenй, kalousovй, sovice bylo slyљet tlumenй houkбnн. Nмkolik chlapcщ pшibliћnм v Harryho vмku tisklo nosy na vэkladnн skшнт, ve kterй byla koљќata. „Podнvej,“ slyљel Harry jednoho z nich, „to je ten novэ Nimbus 2000, vщbec nejrychlejљн, co kdy –“ Byly tu obchody, kde se prodбvaly hбbity, krбmky s dalekohledy a s podivnэmi stшнbrnэmi nбstroji, jakй Harry jeљtм nikdy nevidмl, vэlohy plnй soudkщ s netopэшнmi slezinami a s ъhoшнma oиima, ledabyle nakupenэch stohщ kouzelnickэch knih, psacнch brkщ a rolн pergamenu, lahviиek s lektvary a mмsниnнch globusщ…

„A jsme u Gringottovejch,“ шekl Hagrid.

Dorazili k snмhobнlй budovм, kterб se tyиila nad ostatnнmi krбmky kolem. Vedle naleљtмnэch bronzovэch vstupnнch dveшн stбl v љarlatovм иervenйm a zlatйm stejnokroji…

„Jo, to je skшet,“ шekl Hagrid klidnм, zatнmco k nмmu vystupovali po bмlostnйm schodiљti. Skшet byl pшibliћnм o hlavu menљн neћ Harry. Mмl snмdэ, bystrэ obliиej, љpiиatou bradku a – jak si Harry vљiml – velice dlouhй prsty a pшedlouhб chodidla. Kdyћ vstupovali dovnitш, uklonil se jim. To uћ pшed sebou vidмli dalљн dveшe, tentokrбt stшнbrnй, nad nimiћ bylo vytesбno:

 

Vstup, cizinиe, leи pamatuj:

poklad, jenћ nikdy nebyl tvщj,

hledбљ-li v naљich sklepenнch,

ћivotem odpykбљ svщj hшнch.

Koho by zlбkal cizн skvost,

zaplatн za svou hrabivost.

Zlodмji, viz ty pevnй zdi:

najdeљ tam vнc neћ poklady.

 

„Jak jsem ti povнdal, musel bys bejt na hlavu, kdybys to tu chtмl vykrбst,“ шekl Hagrid.

Kdyћ prochбzeli stшнbrnэmi dveшmi, opмt se jim uklonili dva skшetovм, a pak uћ stбli v obrovskй dvoranм z mramoru. Na vysokэch ћidlнch za dlouhэm pultem sedмlo snad sto dalљнch skшetщ, zapisovali do velikэch ъиetnнch knih, odvaћovali na mosaznэch vahбch mince a zvмtљovacнmi skly prohlнћeli drahokamy. Z dvorany vedlo tolik dveшн, ћe se ani nedaly spoинtat, a jeљtм dalљн skшetovм vodili nбvљtмvnнky dovnitш a vyprovбzeli je ven. Hagrid a Harry zamншili k pultu.

„Brэtro,“ шekl Hagrid skшetovi, kterэ byl v tu chvнli volnэ. „Pшiљli jsme si vyzvednout nмjakэ penнze z trezoru pana Harryho Pottera.“

„Mбte jeho klни, pane?“

„Jo, nмkde bych ho mмl mнt,“ шekl Hagrid a zaиal vyklбdat na pult obsah svэch kapes; vysypal pшitom skшetovi na ъиetnн knihu hrst plesnivэch psнch sucharщ. Skшet nakrиil nos. Harry pozoroval skшeta napravo od nich, kterэ prбvм odvaћoval hromбdku rubнnщ, velikэch jako шeшavй uhlнky.

„Tady je,“ шekl Hagrid koneиnм a zvedl mrтavэ zlatэ klниek.

Skшet si ho dщkladnм prohlйdl. „Zdб se bэt v poшбdku.“

„A tady eљtм mбm dopis vod profesora Brumbбla,“ oznбmil Hagrid dщleћitм a vypjal hruп. „Tэkб se Vy–vнte–иeho v trezoru инslo sedm set tшinбct.“

Skшet si dopis peиlivм pшeиetl.

„Dobrб,“ шekl a vrбtil ho Hagridovi. „Poљlu nмkoho, aby s vбmi sjel dolщ do obou trezorщ. Griphooku!“

Griphook byl dalљн skшet. Jakmile si Hagrid nacpal vљecky psн suchary zpбtky do kapes, vydali se za nнm k jednмm dveшнm, vedoucнm z dvorany.

„Co je to Vy–vнte–co v trezoru sedm set tшinбct?“ zeptal se Harry.

„To ti шнct nemщћu,“ prohlбsil Hagrid tajuplnм. „Je to pro Bradavice, a je to pшнsnм tajnэ. Povмшil mм tнm Brumbбl. Kdybych ti to шek, moh bych taky pшijнt vo mнsto.“

Griphook jim pшidrћel dveшe. Harry, kterэ иekal, ћe uvidн dalљн mramor, zщstal pшekvapenм stбt: octli se v ъzkй kamennй chodbiиce, osvмtlenй planoucнmi pochodnмmi. Svaћovala se strmм dolщ a na podlaze byly malй kolejnice. Griphook zahvнzdal a po kolejнch se k nim okamћitм pшihnal malэ vozнk. Nasedli do nмj, i kdyћ Hagrid s tнm mмl potнћe, a vyrazili.

Zpoибtku se prostм jen шнtili bludiљtмm klikatэch chodbiиek. Harry se pokouљel zapamatovat si, kudy jedou – doleva, doprava, doprava, doleva, na kшiћovatce rovnм, doprava, doleva – ale nebylo mu to nic platnй. Zdбlo se, ћe kodrcavэ vozнk znб cestu sбm, ponмvadћ Griphook ho neшнdil.

Harryho pбlily oиi, jak kolem nich sviљtмl studenэ vzduch, pшesto vљak je mмl otevшenй dokoшбn. Jednou se mu zazdбlo, ћe na konci dlouhй chodby zahlйdl plameny a prudce se otoиil, aby zjistil, jestli to nenн drak, ovљem pшнliљ pozdм – klesali hloub a hloub a projeli pшitom kolem podzemnнho jezera, kde ze stropu i z podlahy vyrщstaly obrovskй krбpnнky, stalaktity a stalagmity.

„Nikdy jsem si nezapamatoval,“ kшikl Harry na Hagrida, aby pшehluљil rachot vozнku, „jakэ je rozdнl mezi stalagmitem a stalaktitem?“

„V jednom je em, a ve druhйm tй,“ шekl Hagrid. „A teп se mм na nic nevyptбvej, ponмvaи jб asi brzo budu zvracet.“

Byl v obliиeji ъplnм zelenэ, a kdyћ vozнk koneиnм zastavil vedle malэch dvншek ve stмnм chodby, Hagrid vystoupil a musel se opшнt o zeп, aby se mu pшestala tшбst kolena.

Griphook dvншka odemkl. Z trezoru se vyvalila oblaka zelenйho dэmu, a kdyћ zmizel, Harry zalapal po dechu. Uvnitш byly spousty zlatэch mincн, sloupky stшнbra a celй hromady malэch bronzovэch svrиkщ.

„To vљecko je tvoje,“ usmбl se Hagrid.

To vљecko patшilo jemu – znмlo to neuvмшitelnм. Dursleyovi o tom pokladu urиitм nevмdмli, jinak by ho o nмj bэvali pшipravili, neћ by шekl љvec. Jak иasto si jen stмћovali, kolik je to stojн Harryho ћivit? A po celэ ten иas mu pшitom patшilo malй jmмnн, ukrytй hluboko pod Londэnem.

Hagrid Harrymu pomohl uloћit ибst pokladu do vaku. „Ty zlatэ jsou galeony,“ vysvмtlil mu. „Jeden galeon platн sedmnбct stшнbrnejch srpcщ a jeden srpec dvacet devмt svrиkщ, to je docela jednoduchэ. Tak, todle by ti na prvnн dvм pololetн mмlo staиit, zbytek si nechбљ v bezpeин tady.“ Otoиil se ke Griphookovi. „Teп eљtм do trezoru sedm set tшinбct, prosнm – a mohli bysme ject pomalejc?“

„Mбme jen jednu rychlost,“ vysvмtlil Griphook. Jeli teп jeљtм hloubмji a nabнrali rychlost. Jak se шнtili ъzkэmi zatбиkami, vzduch kolem byl stбle studenмjљн. S rachotem se pшehnali nad podzemnн propastн; Harry se vyklonil a chtмl se podнvat, co je ve tmм tam dole, Hagrid vљak jenom zasupмl a vtбhl ho za lнmec zpбtky. Trezor инslo sedm set tшinбct nemмl klниovou dнrku.

„Ustupte, prosнm,“ vyzval je Griphook dщleћitм. Pak zlehka ќukl do dvншek jednнm ze svэch dlouhэch prstщ, a ta se prostм rozplynula.

„Kdyby se o to pokusil kdokoliv jinэ neћ skшet od Gringottovэch, vsбla by ho dvншka dovnitш a uvмznila ho tam,“ шekl Griphook.

„Jak иasto si ovмшujete, jestli uvnitш nмkdo nenн?“ zeptal se Harry.

„Pшibliћnм kaћdэch deset let,“ шekl Griphook a dost oљklivм se zaљklebil.

Harry byl pшesvмdиenэ, ћe v tak pшнsnм stшeћenйm trezoru musн bэt nмco opravdu mimoшбdnйho, a dychtivм natahoval krk, protoћe si myslel, ћe uvnitш uvidн pшinejmenљнm nмjakй ъћasnй klenoty na prvnн pohled se mu vљak zdбlo, ћe trezor je prбzdnэ. Pak teprve si vљiml umolousanйho malйho balниku na podlaze, zabalenйho do obyиejnйho balicнho papнru. Hagrid ho zdvihl a zastrиil si ho nмkam hluboko do kapsy. Harry by straљnм rбd vмdмl, co v nмm je, ale bylo mu jasnй, ћe udмlб lнp, kdyћ se nebude vyptбvat.

„Tak poп, vrбtнme se do toho zatracenэho vozejku, a cestou zpбtky na mм nemluv, aќ nemusнm vodvнrat pusu,“ vyzval ho Hagrid.

 

Pшestбli jeљtм jednu divokou jнzdu, a pak uћ mћourali oиima do sluneиnнho svмtla pшed Gringottovэmi. Teп kdyћ mмl Harry vak plnэ penмz, nevмdмl, kam vyrazit dшнv. Nepotшeboval zjiљќovat, kolik galeonщ je za jednu libru, aby chбpal, ћe mб vнc penмz, neћ mмl za celэ svщj ћivot – jeљtм vнc, neћ kdy mмl i Dudley.

„Jako prvnн ti koupнme tшeba ten stejnokroj,“ шekl Hagrid a posunkem ukбzal na obchod Madame Malkinovб / Odмvy pro kaћdou pшнleћitost. „Poslechni, Harry, nevadilo by ti, kdybych si teп zaљel do Dмravэho kotle a dal si tam nмjakej ћivotobudiи? Jб ty vozejky u Gringottovejch prostм nesnбљнm.“ Opravdu vypadal, jako kdyћ mu je jeљtм љpatnм, a tak Harry veљel do obchodu madame Malkinovй sбm a celэ nervуznн.

Madame Malkinovб byla buclatб, usmмvavб иarodмjka, celб obleиenб ve svмtle fialovйm.

„Do Bradavic, drahouљku?“ zeptala se, jeљtм neћ Harry ze sebe vypravil slovo. „To tu mбme vљecko – ostatnм jednoho mladйho muћe uћ prбvм strojнme.“

V zadnн ибsti krбmu stбl na stoliиce nмjakэ chlapec s bledэm љpiиatэm obliиejem a druhб иarodмjka mu љpendlila dlouhэ иernэ hбbit. Madame Malkinovб postavila Harryho na vedlejљн stoliиku, pшetбhla mu pшes hlavu dlouhэ hбbit a zaиala mu ho љpendlit na sprбvnou dйlku.

„Ahoj,“ pozdravil ho chlapec. „Taky – jdeљ do Bradavic?“

„Taky,“ pшisvмdиil Harry.

„Otec mi vedle kupuje knнћky a matka љla dбl, podнvat se po hщlkбch,“ sdмloval chlapec. Mмl znudмnэ hlas a protahoval kaћdй slovo. „Potom je musнm jeљtм zatбhnout nмkam, kde majн zбvodnн koљќata. Nechбpu, proи v prvnнm roиnнku nesmнme mнt svoje. Myslнm, ћe otce dotlaинm, aby mi jedno koupil, a nмjak ho tam propaљuju.“

Harrymu silnм pшipomнnal Dudleyho.

„A co ty, ty uћ koљtм mбљ?“ pokraиoval chlapec.

„Ne,“ odpovмdмl Harry.

„A hrajeљ vщbec famfrpбl?“

„Ne,“ odpovмdмl Harry opмt zбpornм a pшemэљlel, co to proboha ten famfrpбl je.

„Jб ano – otec шнkб, ћe to bude hшнch, jestli mм nevyberou, abych hrбl za svou kolej, a musнm pшiznat, ћe s nнm souhlasнm. Uћ vнљ, ve kterй koleji budeљ?“

„Ne,“ шekl Harry a pшipadal si kaћdou minutu hloupмjљн.

„On to doopravdy nevн nikdo, neћ se tam dostane, to je jasnй, ale jб vнm, ћe pщjdu do Zmijozelu jako vљichni z naљн rodiny – ovљem pшedstava, ћe bych se octl v Mrzimoru, to bych tй љkoly radљi nechal, co myslнљ?“

„Hmm,“ шekl Harry a pшбl si, aby mohl odpovмdмt nмco trochu zajнmavмjљнho.

„Hele, vidнљ tamtoho иlovмka?“ oћil najednou chlapec a kэvl smмrem k иelnнmu oknu. Stбl tam Hagrid, љklebil se na Harryho a ukazoval mu dvм velikй zmrzliny, kvщli kterэm nemщћe jнt dovnitш.

„To je Hagrid,“ vysvмtlil Harry; byl rбd, ћe vн nмco, co ten druhэ nevн. „Pracuje v Bradavicнch.“

„Ach tak,“ шekl chlapec. „O tom jsem uћ slyљel. Je nмco jako sluha, ћe?“

„Dмlб hajnйho,“ шekl Harry. Cizн chlapec se mu zamlouval инm dбl mнт.

„Ano, to je ono. Slyљel jsem, ћe je to takovэ divous – bydlн v boudм na љkolnнch pozemcнch a иas od иasu se opije, pokouљн se dмlat kouzla a nakonec pod sebou podpбlн postel.“

„Myslнm, ћe je to skvмlэ иlovмk,“ namнtl Harry chladnм.

„Myslнљ?“ podivil se chlapec a pohrdavм se uљklнbl. „A proи je tu s tebou? Kde ty mбљ rodiиe?“

„Oba uћ jsou po smrti,“ odpovмdмl ъseиnм. Nemмl chuќ zrovna jemu nмco vysvмtlovat.

„To je mi lнto,“ шekl chlapec; podle hlasu mu to vљak nebylo lнto ani trochu. „Ale patшili k naљim, ћe ano?“

„Jestli myslнљ tohleto, moje matka byla иarodмjka a otec kouzelnнk.“

„Jб si totiћ myslнm, ћe ty ostatnн by vщbec nemмli brбt, co шнkбљ? Prostм nejsou jako my, nevychovali je, aby znali naљe zpщsoby. Pшedstav si, ћe nмkteшн o Bradavicнch nikdy ani neslyљeli, dokud nedostali ten dopis. Myslнm, ћe by se mмlo zщstat jen u starэch kouzelnickэch rodin. Mimochodem, jak se jmenujeљ pшнjmenнm?“

Neћ mu Harry staиil odpovмdмt, madame Malkinovб шekla: „A je to, drahouљku,“ takћe seskoиil ze stoliиky; vщbec ho nemrzelo, ћe uћ se nemusн dбl s tнm chlapcem bavit.

„Takћe na shledanou v Bradavicнch, viп,“ шekl jeљtм chlapec, jenћ protahoval kaћdй slovo.

Dokud Harry lнzal zmrzlinu, kterou mu Hagrid koupil (иokolбdovou a malinovou se sekanэmi oшнљky), byl dost zamlklэ.

„Co je s tebou?“ zeptal se Hagrid.

„Nic,“ zalhal. Veљli do dalљнho krбmu pro pergamen a pro husн brka. Harrymu se trochu vrбtila nбlada, kdyћ objevil lahviиku inkoustu, kterэ pшi psanн mмnil barvu. Kdyћ zase vyљli ven, zeptal se: „Hagride, co je to famfrpбl?“

„Mordyjй, Harry, jб poшбd zapomнnбm, jak mбlo toho vнљ – kdyћ ani nevнљ, co je famrfpбl!“

„Nedмlej mi to jeљtм horљн,“ ohradil se Harry. Pak Hagridovi vypravoval o tom bledйm chlapci u madame Malkinovй.

„– a povнdal, ћe lidi z mudlovskэch rodin by vщbec do љkoly nemмli brбt –“

„Ty pшeci z mudlovskэ rodiny nejseљ. Kdyby vмdмl, kdo jseљ ty – esli je z kouzelnickэ rodiny, musel tvэ mйno slyљet uћ mockrбt – pшeci jsi to vidмl u Dмravэho kotle. A stejnм, co vo tom mщћe vмdмt – nмkterэ z nejlepљнch, co jsem kdy vidмl, byli jedinэ иarodмjovй v dlouhэ шadм mudlщ – vem si svou maminku! A podнvej, jakб je jejн sestra!“

„A co je ten famfrpбl?“

„To je nбљ sport. Kouzelnickej sport. Je jako – asi jako fotbal v mudlovskэm svмtм – famfrpбl sleduje kaћdej – hraje se ve vzduchu na koљќatech a se иtyrma mниema – pravidla bych ti asi dost tмћko vysvмtloval.“

„A co jsou Zmijozel a Mrzimor?“

„To jsou koleje. Celkem jsou v Bradavicнch иtyry. Kaћdej шнkб, ћe v Mrzimoru jsou samн trumberovй, ale –“

„Tak to urиitм pшijdu do Mrzimoru,“ prohlбsil Harry sklesle.

„Poшбd lepљн do Mrzimoru neћ do Zmijozelu,“ шekl Hagrid ponuшe. „Vљechny kouzelnнci a иarodмjky, kterэ se kdy dali na љpatnou cestu, chodili do Zmijozelu. Ty–vнљ–kdo byl jeden z nich.“

„Vol… promiт, Ty–vнљ–kdo chodil do Bradavic?“

„Pшed mnoha rokama,“ шekl Hagrid.

Uиebnice koupili v obchodм, kterэ se jmenoval Krucбnky a kaтoury. Na regбlech tam mмli aћ do stropu narovnanй knihy velikй jako dlaћebnн kostky a vбzanй v kщћi, knнћky maliиkй jako poљtovnн znбmka a v hedvбbnэch deskбch, knihy plnй podivnэch znakщ a takй pбr knih, ve kterэch nebylo vщbec nic. Dokonce i Dudley, kterэ v ћivotм nic neиetl, by urиitм љнlel, jen aby se mohl nмkterэch zmocnit. Hagrid musel Harryho mбlem odtбhnout od Kleteb a protikleteb (Jak oиarovat svй pшбtele a zmбst svй nepшбtele nejnovмjљнmi zpщsoby odplaty: padбnнm vlasщ, slabostн v nohou, ztrбtou шeиi a jeљtм mnoha dalљнmi) od profesora Vindicta Viridiana.

„Dнval jsem se, jak bych mohl proklнt Dudleyho.“

„Neшнkбm, ћe je to љpatnej nбpad, jenћe mezi mudlama nesmнљ kouzla pouћнvat, leda za vopravdu mimoшбdnejch okolnostн,“ namнtl Hagrid. „A ostatnм, zatнm bys ani nevмdмl, co si s nima poинt; musнљ se eљtм hodnм uиit, neћ na to budeљ mнt.“

Nedovolil Harrymu koupit ani kotlнk z masivnнho zlata („Mбљ tam napsanэ, ћe mб bejt cнnovej“), zato sehnali krбsnй vбhy na odvaћovбnн pшнsad do lektvarщ a sklбdacн mosaznэ dalekohled. Potom љli do lйkбrny, kterб Harryho tak uchvбtila, ћe ani nevnнmal straљlivэ puch uvnitш, nмco mezi zkaћenэmi vejci a shnilэm zelнm. Na podlaze stбly soudky s jakousi sliznatou hmotou, na stмnбch byly nбdoby s bylinami, suљenэmi koшeny a prбљky zбшivэch barev, a od stropu visely svazky per, љтщry zubщ a hrozivм vyhlнћejнcн drбpy. Hagrid od muћe za pultem vyћбdal pro Harryho patшiиnou zбsobu zбkladnнch pшнsad do lektvarщ; Harry si zatнm prohlнћel stшнbrnй rohy jednoroћce po jednadvaceti galeonech za kus a maliиkй, zбшivм иernй љvбbн oиi (pмt svrиkщ za nбbмrku).

Pшed lйkбrnou si Hagrid znovu proљel Harryho seznam.

„Uћ nбm chybн jen hщlka – poиkat, taky jsem ti eљtм nekoupil dбrek k narozeninбm.“

Harry cнtil, jak rudne. „To pшece nemusнљ –“

„Jб vнm, ћe nemusнm. Esli chceљ vмdмt, koupнm ti nмco ћivэho. Ћбbu ne, ty vyљly z mуdy uћ pшed kolika lety a vostatnн by se ti smбli – a koиky nemбm rбd, dostбvбm z nich kejchavku. Koupнm ti sovu. Vљechny dмti je chtмj a taky jsou vohromnм uћiteиnэ, nosej poљtu a vљecko.“

Dvacet minut potй vyљli z Velkoprodejny Mћourov, kde bylo љero, ze vљech stran љelestila ptaин kшнdla a pozorovaly je mrkajнcн oиi, zбшнcн jako drahokamy. Harry si odnбљel velikou klec, ve kterй s hlavou pod kшнdlem tvrdм spala nбdhernб sova snмћnб. Znovu a znovu Hagridovi dмkoval a zajнkal se pшitom ъplnм stejnм jako profesor Quirrell.

„Uћ vo tom nemluv,“ zabruиel Hagrid. „Poинtбm, ћe u Dursleyovejch jsi dбrkщ nedostбval zrovna hromady. Teп uћ musнme jen k Ollivanderovejm – to je jedinej obchod, kde prodбvaj hщlky, a ty musнљ mнt tu nejlepљн.“

Kouzelnickб hщlka – na tu se Harry tмљil ze vљeho nejvнc.

Poslednн krбmek byl ъzkэ a oљuntмlэ. Z nбpisu nade dveшmi se olupovalo zlato a hlбsal: Ollivanderovi / Vэrobci vybranэch hщlek od r. 382 pш. Kr. V zaprбљenй vэloze leћela na vybledlйm nachovйm polљtбшku jedinб hщlka.

Jakmile veљli dovnitш, nмkde vzadu jasnм zacinkal zvonek. Krбmek byl maliиkэ a ъplnм prбzdnэ, aћ na jedinou vysokou stolici, na kterou se Hagrid usadil a иekal. Harry mмl podivnэ pocit, jako by pшiљel do nмjakй pшнsnм vedenй knihovny: spolkl dlouhou шadu dalљнch otбzek, kterй ho v tu chvнli napadly, a mнsto toho obhlнћel tisнce ъzkэch krabic, ъhlednм vyrovnanэch aћ ke stropu. Nбhle se mu bщhvнproи zjeћily vlasy; dokonce i v tom krбmskйm prachu a tichu jako by se skrэvalo nмjakй kouzlo.

„Dobrй odpoledne,“ ozval se pшнvмtivэ hlas. Harry nadskoиil a Hagrid nejspнљ nadskoиil takй, ponмvadћ bylo slyљet hlasitй zapraљtмnн, jak se rychle zvedal z tй vysokй stolice.

Pшed nimi stбl starэ muћ a jeho љirokй, bledй oиi zбшily v zeљeшelйm krбmм jako dva mмsнce.

„Zdravнm vбs,“ hlesl Harry rozpaиitм.

„Ano, ovљem,“ шekl staшec. „Jistм. Myslel jsem si, ћe uћ brzy pшijdete, Harry Pottere.“ Nebyla to otбzka. „Mбte oиi po matce. Pшipadб mi to jako vиera, kdy si tu u mм kupovala svou prvnн hщlku. Dlouhou deset a иtvrt palce, z vrbovйho dшeva, a kdyћ s nн mбvla, ъplnм to zasviљtмlo. Na zaшнkбnн to byla vэbornб hщlka!“

Pan Ollivander pшistoupil blнћ k nмmu a Harry si pшбl, aby aspoт zamrkal; ty stшнbrnй oиi mu trochu nahбnмly strach.

„Zato vбљ otec se rozhodl pro mahagonovou hщlku, pruћnou a dlouhou jedenбct palcщ. Bylo v nн trochu vнc sнly a vэteиnм se hodila na pшemмтovбnн. Tedy, шekl jsem, ћe vбљ otec se pro ni rozhodl – po pravdм, hщlka si samozшejmм vybнrб kouzelnнka.“

Pan Ollivander teп stбl tak blнzko, ћe se s Harrym mбlem dotэkali nosy, a Harry v jeho zamlћenэch oинch zahlйdal svou vlastnн podobu.

„A tadyhle vбs…“

Pan Ollivander se bнlэm dlouhэm prstem dotkl jizvy ve tvaru blesku, kterou mмl Harry na иele. „Musнm bohuћel pшiznat, ћe to jб jsem prodal hщlku, kterб vбm to zpщsobila,“ шekl tiљe. „Tшinбct a pщl palce dlouhou, z osovйho dшeva. Byla to mocnб hщlka, velice mocnб, ale v nedobrэch rukou… Kdybych bэval tuљil, co ta hщlka zamэљlн jednou spбchat…“

Znovu potшбsl hlavou a potom k Harryho ъlevм postшehl, ћe je tam i Hagrid.

„Rubeus! Rubeus Hagrid! Tмљн mne, ћe vбs zase vidнm… Dubovб hщlka, љestnбct palcщ a dost ohebnб, ћe ano?“

„Ano, pane, sprбvnм,“ шekl Hagrid.

„Byla to dobrб hщlka. Nejspнљ ji ale zlomili vejpщl, kdyћ vбs vylouиili, ћe?“ шekl pan Ollivander a narбz vypadal pшнsnм.

„Hm, ano – zlomili mnм ji,“ шekl Hagrid a pшeљlбpl. „Ale obм ty pщlky jeљtм mбm,“ dodal potмљenм.

„Ovљem nepouћнvбte je?“ zeptal se pan Ollivander ostшe.

„To ne, pane,“ шekl Hagrid kvapnм. Harry si vљiml, jak pшi tмch slovech stiskl svщj rщћovэ deљtnнk.

„Hmm,“ шekl pan Ollivander a zmмшil si Hagrida pronikavэm pohledem. „Takћe, pane Pottere. Dovolte.“ Vytбhl z kapsy dlouhэ krejиovsky metr se stшнbrnэmi znaиkami. „Kterou rukou budete s hщlkou zachбzet?“

„No – jsem pravбk,“ шekl Harry.

„Natбhnмte paћi. Ano, tak je to sprбvnм.“ Zmмшil si Harryho od ramene k prstщm, potom od zбpмstн po loket, od ramene k podlaze, od kolena k podpaћdн a jeљtм kolem hlavy. „Vљechny Ollivanderovy hщlky majн jбdro z nмjakй mocnй иarovnй substance, pane Pottere,“ vysvмtloval mu pшitom. „Pouћнvбme ћнnм jednoroћce, ocasnн pera ptбka fйnixe a blбny z draинch srdcн. Ani dvм Ollivanderovy hщlky nejsou stejnй, prбvм tak jako nejsou ъplnм stejnн dva jednoroћci, draci nebo fйnixovй. A samozшejmм, s hщlkou jinйho kouzelnнka nikdy nedosбhnete takovэch vэsledkщ jako se svou vlastnн.“

Harry si nбhle uvмdomil, ћe krejиovskэ metr, kterэ mu teп odmмшoval vzdбlenost mezi nosnнmi dнrkami, to dмlб sбm. Pan Ollivander pшechбzel mezi regбly a sundбval krabice.

„To by staиilo,“ usoudil, a metr se svezl na podlahu a zщstal tam leћet. „Dobrб, pane Pottere. Zkuste tuhle. Bukovй dшevo a draин srdce. Devмt palcщ. Pмknб a pruћnб. Prostм ji vezmмte a mбvnмte s nн.“

Harry vzal hщlku do ruky a zlehka s nн zamбval; pшipadal si pшitom smмљnм, pan Ollivander mu ji vљak mбlem ihned vytrhl z ruky.

„Javor a pero ptбka fйnixe. Sedm palcщ dlouhб, a ohebnб jako biи. Zkuste –.“

Harry to zkusil, sotva vљak staиil hщlku zvednout, uћ mu ji pan Ollivander vytrhl takй.

„Ne, tu ne – a co tahle? Ebenovй dшevo a ћнnм z jednoroћce, osm a pщl palce a velice pruћnб. Tak prosнm, vyzkouљejte si ji.“

Harry ji vyzkouљel, a po nн dalљн a dalљн. Nemмl tuљenн, na co pan Ollivander иekб. Hщlky, kterй uћ vyzkouљel, se kupily na vysokй stolici a poшбd jich pшibэvalo, инm vнc hщlek vљak pan Ollivander vytбhl z regбlщ, tнm se zdбl љќastnмjљн.

„Vy jste nбroиnэ zбkaznнk, ћe, pane Pottere? Nedмlejte si starosti, urиitм najdeme nмjakou, kterб k vбm dokonale pщjde – teп mi napadб – ano, proи by ne neobvyklб kombinace, cesmнnovй dшevo a pero z fйnixe, jedenбct palcщ, pмknб a poddajnб.“

Harry vzal hщlku do ruky a pocнtil v prstech nenadбlй teplo. Zdvihl ji nad hlavu a rбznм s nн љvihl vzduchem plnэm prachu; z hrotu hщlky vytryskl proud rudэch a zlatэch jisker jako ohтostroj, a dokonce i po stмnбch se roztanиily odlesky svмtla. Hagrid nadљenм zahalekal a zatleskal, a pan Ollivander vykшikl: „Vэteиnм! Ano, opravdu, velice se k sobм hodнte. Dobrб, dobrб… ale je to zvlбљtnн… velice zvlбљtnн…“

Uloћil Harryho hщlku zpбtky do krabice a zabalil ji do balicнho papнru, nepшestбval vљak mumlat: „Zvlбљtnн… ano, zvlбљtnн…“

„Promiтte,“ ozval se Harry, „ale co je zvlбљtnн?“

Pan Ollivander se na nмj upшenм zadнval svэma bledэma oиima.

„Pamatuji si kaћdou hщlku, kterou jsem kdy prodal, pane Pottere. Ъplnм kaћdou. A ten ptбk fйnix, jehoћ ocasnн pero je ve vaљн hщlce, ztratil jeљtм jedno pero – jedno jedinй. A je opravdu zvlбљtnн, ћe vбm byla souzena prбvм tahle hщlka, kdyћ jejн sestra – prбvм jejн sestra vбm totiћ zpщsobila tu jizvu.“

Harry jen polkl.

„Ano, byla dlouhб tшinбct a pщl palce. Z osovйho dшeva. Je opravdu zvlбљtnн, jak se nмco takovйho mщћe stбt. To hщlka si vybнrб kouzelnнka, na to nesmнte zapomenout. Myslнm, ћe od vбs musнme oиekбvat velkй vмci, pane Pottere. Koneckoncщ, Ten–jehoћ–nesmнme–jmenovat dokбzal velkй vмci – jistмћe straљnй, ale velkй.“

Harryho zamrazilo. Nebyl si jist, jestli se mu pan Ollivander tak moc zamlouvб. Zaplatil za hщlku sedm zlatэch galeonщ a pan Ollivander je s ъklonou vyprovodil ven.

 

Odpolednн slunce uћ stбlo nнzko na obloze, kdyћ se Harry a Hagrid vrбtili Pшниnou ulicн zpбtky, proљli zdн a pak i Dмravэm kotlem, kde teп bylo prбzdno. Kdyћ potom љli po mмstskй ulici, Harry nepromluvil jedinй slovo; dokonce si ani nevљiml, kolik lidн na nм civн v podzemnн drбze a vyjevenм si prohlнћн vљechny ty podivnй balниky, jeћ vezli, a spнcн sovu snмћnou, kterou mмl na klнnм. Znovu vyjeli po pohyblivэch schodech a octli se na Paddingtonskйm nбdraћн. Harry si uvмdomil, kde jsou, teprve kdyћ mu Hagrid poklepal na rameno.

„Eљtм stihnem nмco snнst, neћ ti pojede vlak,“ шekl. Koupil mu hamburger a posadili se na plastikovй sedaиky, aby si to snмdli. Harry se nepшestбval rozhlнћet kolem, vљecko mu pшipadalo jaksi podivnй.

„Nenн ti nмco, Harry? Ћe jseљ tak potichu,“ шekl Hagrid.

Harry si nebyl jist, ћe mu to dokбћe vysvмtlit. Prбvм zaћil ty nejlepљн narozeniny v ћivotм – ale pшece ћvэkal hamburger a pokouљel se najнt ta sprбvnб slova.

„Vљichni si myslн, ћe jsem nмjak mimoшбdnэ,“ шekl nakonec. „Vљichni ti lidй v Dмravйm kotli, profesor Quirrell, pan Ollivander – jenћe jб o kouzlech nevнm vщbec nic. Jak ode mм mohou oиekбvat velikй vмci? Jsem slavnэ, a pшitom ani nejsem schopen si vzpomenout proи vlastnм. Nevнm, co se stalo tenkrбt, kdyћ Vol… promiт, chci шнct ten veиer, kdy zemшeli moji rodiиe.“

Hagrid se k nмmu naklonil pшes stщl. Pod zjeћenэmi vousy a oboинm se na nмho laskavм usmнval. „Nedмlej si zbyteиnэ starosti, Harry. To vљecko se za chvнli nauинљ. V Bradavicнch kaћdej zaинnб vod pнky, a ty to zvlбdneљ. Prostм buп takovej, jakej jseљ. Jб vнm, ћe je to tмћkэ. Patшнљ k vyvolenejm, a to je vћdycky tмћkэ. Ale v Bradavicнch zaћijeљ nбdhernэ иasy – jб je zaћil taky – a vlastnм se poшбd mбm dobшe.“

Pomohl Harrymu nastoupit do vlaku, kterэ ho mмl odvйzt zpбtky k Dursleyovэm, a pak mu podal obбlku.

„Tady mбљ lнstek do Bradavic,“ шekl. „Prvnнho zбшн nбdraћн King’s Cross – vљecko je to tam napsanэ. A kdybys mмl nмjakэ problйmy s Dursleyovejma, poљli mnм po sovм dopis, vona uћ bude vмdмt, kde mм najнt. Tak brzo nashle, Harry.“

Vlak vyjel z nбdraћн. Harry se chtмl na Hagrida dнvat, dokud ho neztratн z oин; vstal a pшitiskl nos k oknu, ale jak zamrkal, v tu rбnu byl Hagrid pryи.

Kapitola љestб