Padacнmi dveшmi a jeљtм dбl
V pшнљtнch letech si Harry nikdy nebyl s to tak ъplnм vybavit, jak vщbec dokбzal sloћit vљechny zkouљky, kdyћ napщl oиekбval, ћe se kaћdou chvнli rozletн dveшe a dovnitш vpadne Voldemort. Dny se vљak vlekly jeden za druhэm a nebylo pochyb, ћe za zamиenэmi dveшmi je Chloupek jeљtм poшбd naћivu a pшi sнle.
Bylo ъmornй vedro, hlavnм ve velkй uиebnм, kde psali pнsemky. Na zkouљky dostali novб brka, zvlбљќ oљetшenб kouzlem proti podvбdмnн.
Sklбdali ovљem i praktickй zkouљky. Profesor Kratiknot si je po jednom volal do svй uиebny, aby mu pшedvedli, jestli dokбћou, aby ananas stepoval po lavici. Profesorka McGonagallovб zase sledovala, jak studenti mмnн myљ v tabatмrku na љтupacн tabбk, a dбvala jim body podle toho, jak se jim povedla, a naopak jim je odинtala, pokud tabatмrka mмla vousky. Snape vљechny znervуznil, kdyћ jim stбl za zбdy, zatнmco oni se snaћili vzpomenout si, jak se pшipravuje Lektvar zapomnмnн.
Harry dмlal, co bylo v jeho silбch, a snaћil se nemyslet na шezavou bolest na иele, kterб ho od vэpravy do lesa nepшestбvala suћovat. Neville si o nмm myslel, ћe je tak nervуznн kvщli zkouљkбm, ponмvadћ nemohl spбt, ve skuteиnosti vљak Harryho znovu a znovu probouzela jeho starб noиnн mщra; teп vљak byla jeљtм horљн neћ dшнv, ponмvadћ se mu v onom snu zjevoval i zakuklenec, kterйmu od ъst kapala krev.
Moћnб to bylo tнm, ћe Ron a Hermiona na vlastnн oиi nevidмli to, co Harry spatшil v lese, nebo proto, ћe je na иele nepбlila ћбdnб jizva, nezdбlo se vљak, ћe by se kvщli Kameni znepokojovali tolik jako on. Pomyљlenн na Voldemorta je sice dмsilo, neobjevoval se vљak co chvнli v jejich snech a opakovбnн ke zkouљkбm je tak zamмstnбvalo, ћe nemмli иas dмlat si starosti, co Snape nebo nмkdo jinэ majн za lubem.
Jako poslednн sklбdali zkouљku z dмjin иar a kouzel. Jeљtм hodinu museli odpovнdat na otбzky o potшeљtмnэch kouzelnнcнch, kteшн kdysi dбvno vynalezli samomнchacн kotlнky, a pak uћ je иekalo volno – volno po celэ nбdhernэ tэden, neћ budou vyhlбљeny vэsledky zkouљek. Kdyћ je duch profesora Binnse vyzval, aby odloћili brka a stoиili svй pergameny, Harry se neudrћel a spolu s ostatnнmi vэskal radostн.
„Bylo to daleko snazљн, neћ jsem si myslela,“ mнnila Hermiona, kdyћ se pшipojili k houfu, jenћ se vyhrnul do sluneиnйho dne venku. „Vщbec jsem se nemusela uиit o Шбdu chovбnн vlkodlakщ z roku 1637 ani o povstбnн Elfrika Horlivйho.“
Hermiona si po zkouљkбch vћdycky rбda jeљtм prochбzela pнsemky, Ron vљak prohlбsil, ћe se mu z toho dмlб nanic, a tak se radмji vypravili k jezeru a tam si lehli pod strom. Weasleyova dvojиata a Lee Jordan prбvм lechtali na chapadlech obшн sйpii, kterб se vyhшнvala na teplй mмlиinм.
„Uћ si nemusнme nic opakovat,“ vzdychl Ron љќastnм a natбhl se do trбvy. „Mмl by ses tvбшit veseleji, Harry, mбme teп celэ tэden, neћ se dozvнme, jak jsme to zvrtali; zatнm si nemusнme dмlat starosti.“
Harry si mnul иelo.
„Rбd bych vмdмl, co tohle mб znamenat!“ vybuchl hnмvivм. „Ta jizva mм nepшestбvб bolet – uћ se mi to stбvalo dшнv, ale ne tak иasto.“
„Zajdi si za madame Pomfreyovou,“ radila Hermiona.
„Nejsem nemocnэ,“ namнtl Harry. „Myslнm, ћe je to varovбnн… Znamenн, ћe se blнћн nebezpeин.“
Rona to nedokбzalo vzruљit; bylo pшнliљ horko.
„Uklidni se, Harry, Hermiona mб pravdu: dokud je tu Brumbбl, Kбmen je v bezpeин. Ostatnм nemбme ћбdnэ dщkaz, ћe by Snape zjistil, jak projнt kolem Chloupka. Uћ jednou mбlem pшiљel o nohu, takћe to sotva hned zkusн znovu. A spнљ bude Neville hrбt famfrpбl za Anglii, neћ aby Hagrid prozradil Brumbбlovo tajemstvн.“
Harry pшikэvl, nedokбzal se vљak zbavit vtнravйho pocitu, ћe nмco zapomnмl udмlat, nмco velice dщleћitйho. Kdyћ se to pokusil ostatnнm vysvмtlit, Hermiona шekla: „Za to vљecko mщћou zkouљky! Jб se vиera v noci probudila a staиila jsem pшeинst polovinu svэch poznбmek o pшemмтovбnн, neћ jsem si vzpomnмla, ћe tu zkouљku uћ mбme za sebou.“
Harry si nicmйnм byl jist, ћe onen neklidnэ pocit nemб se zkouљkami co dмlat. Pozoroval sovu, kterб po zбшivм modrйm nebi letмla ke љkole s nмjakэm vzkazem v zobбku. Hagrid byl jedinэ, kdo mu kdy posнlal dopisy. A Hagrid by Brumbбla nikdy nezradil; Hagrid by nikdy nikomu neшekl, jak projнt kolem Chloupka… nikdy… ale –
A v tu chvнli byl na nohou.
„Kam jdeљ?“ zeptal se Ron ospale.
„Prбvм mм nмco napadlo,“ odpovмdмl Harry, bledэ jako stмna. „Musнme hned teп za Hagridem.“
„A proи?“ vyhrkla Hermiona a vyskoиila takй, aby o nмco nepшiљla.
„Nepшipadб vбm trochu divnй,“ шekl Harry a namбhavм stoupal do travnatйho svahu, „ћe kdyћ Hagrid ze vљeho nejvнc stojн o draka, objevн se nмjakэ cizinec, kterэ иirou nбhodou mб v kapse vejce? Kolik lidн chodн po svмtм s draинm vejcem, kdyћ je to proti kouzelnickэm zбkonщm? Mмl opravdu љtмstн, ћe natrefil zrovna na Hagrida, nemyslнte? Proи jsem si to neuvмdomil dшнv?“
„Jak to myslнљ?“ zeptal se Ron, Harry mu vљak neodpovмdмl a utнkal pшes љkolnн pozemky k lesu, jak nejrychleji mohl.
Hagrid sedмl v lenoљce venku pшed hбjovnou; nohavice i rukбvy mмl vyhrnutй a loupal do velkй mнsy hrбљek.
„Nazdar,“ шekl a usmнval se na nм. „Takћe mбte po zkouљkбch? A mбte chvilku dбt si loka nмиeho dobrэho?“
„Ano, prosнm,“ zvolal Ron, Harry ho vљak pшeruљil.
„Ne, Hagride, mбme naspмch; ale potшebuji se tм na nмco zeptat. Pamatujeљ se na ten veиer, kdy jsi vyhrбl Norberta? Jak vypadal ten cizinec, se kterэm jsi hrбl karty?“
„To nevнm,“ шekl Hagrid lhostejnм, „ponмvaи si nesundal kбpi.“
Kdyћ vidмl, jak ohromenм se vљichni tшi tvбшн, povytбhl oboин.
„Tak divnэ to zas nenн; u Praseин hlavy – tak se menuje ta hospoda dole ve vsi – potkбte spoustu vљelijakejch lidн. Co jб vнm, moh to bejt nмjakej obchodnнk s drakama. Do tvбшe jsem mu vщbec nevidмl, ponмvaи mмl celou dobu na hlavм kбpi.“
Harry dosedl na zem vedle mнsy s hrбљkem.
„A o иem jsi s nнm mluvil, Hagride? Zmнnil ses vщbec o Bradavicнch?“
„Moћnб ћe na to pшiљla шeи,“ svraљtil иelo Hagrid, jak se snaћil vzpomenout si na ten veиer. „Jo… ptal se, co dмlбm, a jб mu шek, ћe dмlбm hajnэho a starбm se vo zvншata… Von se vyptбval, vo jakэ… tak jsem mu to povмdмl… a taky jsem mu шek, ћe jsem si dovopravdy vћdycky pшбl mнt draka… a potom… uћ si to tak dobшe nepamatuju, ponмvaи mnм platil jednu skleniиku za druhou… Poиkej… jo, potom шek, ћe mб draин vejce a esli chci, ћe si vo nмj mщћem zahrбt karty… ale musн prej mнt jistotu, ћe to s nнm budu umмt, ponмvaи by ho nedal jen tak nмkomu… Tak jsem mu шek, ћe po Chloupkovi to s drakem bude lebeda…“
„A co on – zajнmal se nмjak o Chloupka?“ zeptal se Harry a snaћil se mluvit klidnм.
„No – to jo – kolik potkбte tшнhlavejch psщ, i tady kolem Bradavic? Tak jsem mu шek, ћe s Chloupkem je to ъplnб hraиka, kdyћ vнte, jak ho uklidnit, staин mu nмco zahrбt, a von v tu chvнli usne –“
Narбz se Hagrid zatvбшil zdмљenм.
„To jsem vбm ale nemмl шнkat!“ vyhrkl. „Zapomeтte, ћe jsem nмco takovэho шek! Poиkejte – kam dete?“
Harry, Ron a Hermiona mezi sebou nepromluvili jedinй slovo, dokud nestбli ve vstupnн sнni, kterб jim po sluneиnйm dnu venku pшipadala velice chladnб a ponurб.
„Musнme jнt za Brumbбlem,“ prohlбsil Harry. „Hagrid tomu cizinci prozradil, jak projнt kolem Chloupka, a pod tou kбpн se skrэval buп Snape, nebo Voldemort – musela to bэt hraиka, jakmile Hagrida opil. Doufбm jen, ћe nбm Brumbбl uvмшн. Firenze by nбs mohl podpoшit, jestli mu v tom Bane nezabrбnн. Kde vщbec je Brumbбlova pracovna?“
Rozhlнћeli se, jako by doufali, ћe spatшн љipku, kterб jim ukбћe, kudy se majн dбt. Nikdy jim nikdo neшekl, kde Brumbбl vlastnм bydlн, ani nevмdмli o nikom, koho by k nмmu poslali.
„Musнme se prostм –“ zaиal Harry, tu se vљak sнnн rozlehl zvuиnэ hlas:
„Co vy tшi dмlбte tady uvnitш?“
Byla to profesorka McGonagallovб s obrovskэm stohem knih v nбruин.
„Chceme mluvit s profesorem Brumbбlem,“ prohlбsila Hermiona; Harrymu i Ronovi to pшipadlo dost odvбћnй.
„Vy chcete mluvit s profesorem Brumbбlem?“ opakovala profesorka McGonagallovб, jako by chtмli provйst nмco velice podezшelйho. „A proи?“
Harry polkl naprбzdno – co teп?
„Vlastnм je to dщvмrnй,“ prohlбsil, ale v tu chvнli si pшбl, aby to bэval radмji neшekl, ponмvadћ profesorce McGonagallovй se zachvмlo chшнpн.
„Profesor Brumbбl je uћ deset minut pryи,“ pronesla chladnм. „Dostal spмљnou sovu z Ministerstva kouzel a ihned odletмl do Londэna
„Je pryи?“ шekl Harry zoufale. „Prбvм teп?“
„Profesor Brumbбl je velice vэznamnэ kouzelnнk, Pottere, a jeho иas je tuze drahэ –“
„Ale tohle je dщleћitй!“
„To, co mu chcete шнct, je dщleћitмjљн neћ Ministerstvo kouzel, Pottere?“
„Vнte, panн profesorko,“ шekl Harry a odloћil vљechnu opatrnost, „ono jde totiћ o Kбmen mudrcщ –“
Profesorka McGonagallovб snad oиekбvala leccos, ale tohle ne. Knihy, kterй drћela v nбruин, jн spadly na zem, profesorka je vљak nezdvihla.
„Jak to, ћe vнte o –“ vykoktala.
„Panн profesorko, jб myslнm – jб vнm, ћe Sn… ћe nмkdo hodlб Kбmen ukrбst. Musнm mluvit s profesorem Brumbбlem.“
Podнvala se na nмj napщl ohromenм, napщl podezнravм.
„Profesor Brumbбl se vrбtн zнtra,“ prohlбsila nakonec. „Nevнm, jak jste se o Kameni dovмdмli, ale ujiљќuji vбs, ћe ho nikdo ukrбst nemщћe, na to je vнc neћ dobшe stшeћenэ.“
„Ale, panн profesorko –“
„Vнm, o иem mluvнm, Pottere,“ шekla ъseиnм. Sehnula se a posbнrala spadlй knihy. „Doporuиuji vбm, abyste vљichni љli radмji ven a uћнvali si slunниka.“
Harry, Ron a Hermiona to vљak neudмlali.
„Bude to dnes veиer,“ шekl Harry, jakmile mмl jistotu, ћe profesorka McGonagallovб je z doslechu. „Snape dnes veиer projde padacнmi dveшmi. Vн uћ vљecko, co potшebuje, a teп je z cesty i Brumbбl. Ten vzkaz poslal urиitм Snape, vsadнm se, ћe se na Ministerstvu kouzel budou nбramnм divit, aћ se tam Brumbбl objevн.“
„Ale co mщћeme –“
Hermiona vyjekla. Harry a Ron se otoиili. Za nimi stбl Snape.
„Dobrй odpoledne,“ шekl pшнvмtivм. Vљichni tшi se na nмj upшenм podнvali.
„Nemмli byste zщstбvat uvnitш, kdyћ je venku tak krбsnм,“ pronesl s podivnэm, kшivэm ъsmмvem.
„My jsme totiћ –“ zaиal Harry, i kdyћ nemмl tuљenн, co vlastnм шekne.
„Mмli byste bэt opatrnмjљн,“ шekl Snape. „Kdyћ se tu budete takhle potloukat, leckdo si jeљtм pomyslн, ћe asi mбte nмco za lubem. A Nebelvнr si uћ opravdu nemщћe dovolit ztrбcet dalљн body, co шнkбte?“
Harry zrudl. Uћ se otoиili, ћe tedy pщjdou ven, Snape je vљak zavolal zpбtky.
„Dejte si pozor, Pottere – jestli se jeљtм jednou budete v noci toulat po љkole, osobnм se postarбm, aby vбs vylouиili. Pшeji vбm pмknэ den.“
A dlouhэmi kroky zamншil ke sborovnм.
Venku na kamennэch schodech se Harry obrбtil k ostatnнm.
„Takћe uћ vнme, co mбme dмlat,“ zaљeptal nalйhavм. „Jeden z nбs bude hlнdat Snapea – musн иekat pшed sborovnou a sledovat ho, pokud vyjde ven. To by sis mмla vzнt na starost ty, Hermiono.“
„Proи jб?“
„To je pшece jasnй,“ шekl Ron. „Mщћeљ pшedstнrat, ћe иekбљ na profesora Kratiknota.“ Nasadil vysokэ hlas: „Pane profesore, jб jsem z toho tak neљќastnб, myslнm, ћe jsem popletla otбzku иtrnбct bй.“
„Hele, nech si toho,“ шekla Hermiona; souhlasila vљak, ћe bude Snapea hlнdat.
„A my dva poиkбme pшed chodbou ve tшetнm poschodн,“ шekl Harry Ronovi. „Pojп.“
S onou ибstн plбnu vљak neuspмli. Sotva dorazili ke dveшнm, kterй oddмlovaly Chloupka od zbytku љkolnн budovy, objevila se znovu profesorka McGonagallovб a tentokrбt se uћ rozинlila.
„Vy si snad myslнte, ћe je tмћљн dostat se pшes vбs dva neћ pшes tolik kouzel a zaшнkadel!“ spustila na nм. „Uћ mбm tмch vaљich nesmyslщ dost! Jestli se dozvнm, ћe jste se jeљtм jednou tady nмkde ukбzali, odeиtu Nebelvнru dalљнch padesбt bodщ! Ano, Weasleyi, svй vlastnн koleji!“
Harry a Ron se vrбtili do spoleиenskй mнstnosti. „Aspoт ћe Hermiona sleduje Snapea,“ шнkal Harry prбvм, kdyћ se podobizna Buclatй dбmy rozevшela a veљla Hermiona.
„Ani nevнљ, jak mм to mrzн, Harry!“ naшнkala. „Snape vyљel ven a zeptal se, co tam dмlбm. Шekla jsem mu, ћe иekбm na Kratiknota, a Snape pro nмj doљel; teprve teп mм Kratiknot pustil, a jб nemбm tuљenн, kam Snape mezitнm zmizel.“
„Takћe je to jasnй, ћe?“ poznamenal Harry.
Ron a Hermiona na nмj upшenм pohlйdli. Harry byl bledэ a oиi se mu leskly.
„Dnes veиer pщjdu ven a zkusнm dostat se ke Kameni dшнv neћ on.“
„Ty ses zblбznil!“ шekl Ron.
„To pшece nemщћeљ!“ namнtla Hermiona. „Po tom, co nбm шekli Snape i McGonagallovб! Vћdyќ tм vylouин!“
„A CO MБ BЭT?“ rozkшikl se Harry. „Copak to nechбpete? Jestli se Snape zmocnн Kamene, Voldemort se vrбtн! Vy jste neslyљeli, co se dмlo, kdyћ se snaћil zmocnit se vlбdy? Pak uћ nebudou ћбdnй Bradavice, odkud by mм mohli vylouиit! Buп je srovnб se zemн, nebo z nich udмlб љkolu иernй magie! Teп uћ pшece nesejde na tom, jestli ztratнme nмjakй body! Myslнte, ћe nechб vбs a vaљe rodiny na pokoji, pokud Nebelvнr zнskб љkolnн pohбr? Jestli mм nмkdo chytн dшнv, neћ se dostanu ke Kameni, budu se muset vrбtit k Dursleyovэm a иekat, aћ mм tam Voldemort objevн; prostм jen umшu o trochu pozdмji neћ tady, ponмvadћ jб k mocnostem Zla nikdy nepшejdu! Dnes veиer tмmi padacнmi dveшmi projdu a nic, co vy dva шeknete, mм nezastavн! Voldemort mi zabil rodiиe, na to nezapomнnejte!“
Dнval se na nм planoucнm pohledem. „Mбљ pravdu, Harry,“ љpitla Hermiona.
„Vezmu si neviditelnэ plбљќ,“ шekl Harry. „Jeљtм љtмstн, ћe jsem ho dostal zpбtky.“
„Ale vejdeme se pod nмj vљichni tшi?“ uvaћoval Ron.
„Jak to myslнљ – vљichni tшi?“
„Prosнm tм, pшece si nemyslнљ, ћe tм nechбme jнt samotnйho?“
„To rozhodnм ne,“ prohlбsila Hermiona rбznм. „Jak myslнљ, ћe by ses bez nбs dostal ke Kameni? Radљi se jeљtм podнvбm do svэch knнћek, tшeba tam najdu nмco uћiteиnйho.“
„Ale jestli nбs chytн, vylouин i vбs.“
„Jestli to bude zбleћet na mnм, tak ne,“ шekla Hermiona dщraznм. „Kratiknot mi prozradil, ћe u nмj jsem zkouљku udмlala na sto dvacet procent. Po takovйm vэsledku mм pшece nevyhodн!“
Po veиeшi vљichni tшi nervуznм sedмli stranou ve spoleиenskй mнstnosti. Nikdo je nevyruљoval; koneckoncщ, nikdo z Nebelvнru uћ nemмl Harrymu co шнci, byl to vљak prvnн veиer, kdy mu to nevadilo. Hermiona jeљtм listovala ve svэch poznбmkбch, ћe tшeba objevн nмjakй kouzlo, kterй by jim pomohlo dostat se dovnitш. Harry ani Ron toho za celэ veиer moc nenamluvili; oba dva mysleli na to, co se chystali podniknout.
Spoleиenskб mнstnost se pomalu vyprбzdnila, jak studenti jeden po druhйm odchбzeli na kutм.
„Radљi uћ jdi pro ten plбљќ,“ zamumlal Ron, kdyћ se Lee Jordan koneиnм pшestal protahovat a zнvat a љel si lehnout. Harry vybмhl nahoru do loћnice, kde uћ byla tma. Vytбhl plбљќ a potom mu pohled padl na flйtnu, kterou dostal od Hagrida k Vбnocщm. Strиil si ji do kapsy, ћe ji pouћije na Chloupka – zpнvat se mu nijak zvlбљќ nechtмlo.
Vrбtil se dolщ do spoleиenskй mнstnosti.
„Radљi si ten plбљќ roztбhneme uћ tady a pшesvмdинme se, jestli se pod nмj vejdeme vљichni tшi – co kdyby Filch zahlйdl nohu jednoho z nбs, jak chodн sama po chodbм –“
„Co to dмlбte?“ ozval se z kouta nмjakэ hlas, a zpoza jednoho kшesla vylezl Neville; v ruce pevnм svнral svйho ћabбka Trevora, kterэ jako by v tu chvнli znovu zkouљel dostat se na svobodu.
„Nic, Neville, vщbec nic,“ ujistil ho Harry a spмљnм schoval plбљќ za zбdy.
Neville si zkoumavм prohlнћel jejich provinilй obliиeje.
„Vy uћ zas jdete ven,“ шekl.
„Ne, ne,“ popшela Hermiona. „Nejdeme nikam. A proи ty jeљtм nejsi v posteli, Neville?“
Harry se podнval na stojacн hodiny u dveшн. Nemohli uћ ztrбcet иas; Snape v tu chvнli uћ moћnб hrбl Chloupkovi, aby ho uspal.
„Nesmнte jнt ven,“ namнtl Neville, „nebo vбs zase chytnou, a Nebelvнr na tom bude jeљtм hщш.“
„Ty nechбpeљ,“ шekl Harry, „jak je to dщleћitй.“
Neville si vљak oиividnм dodбval odvahu, aby udмlal nмco zoufalйho.
„Jб vбm to nedovolнm,“ шekl a spмљnм se postavil pшed tajnэ vchod v podobiznм, „i kdybych – i kdybych se s vбmi mмl poprat!“
„Neville!“ vybuchl Ron. „Jdi od toho vchodu a nechovej se jako hlupбk –“
„Neшнkej mi hlupбk!“ ohradil se Neville. „Myslнm, ћe uћ byste ћбdnб pravidla љkolnнho шбdu poruљovat nemмli! A byli jste to vy, kdo mi шekl, ћe se mбm kaћdйmu postavit!“
„To ano, ale ne nбm,“ шekl Ron podrбћdмnм. „Neville, ty vщbec nevнљ, co dмlбљ.“
Pokroиil k nмmu a Neville upustil ћabбka Trevora, kterэ jednнm skokem zmizel do tmy.
„Tak pojп a zkus mм uhodit!“ шekl Neville a zdvihl pмsti. „Иekбm na tebe!“
Harry se obrбtil k Hermionм.
„Udмlej nмco,“ vyzval ji zoufale.
Hermiona pokroиila vpшed.
„Neville,“ шekla. „Mrzн mм to, opravdu mм to mrzн.“ A zdvihla hщlku.
„Petrificus Totalus!“vykшikla a namншila jн na Nevilla.
Tomu rбzem sklesly paћe k bokщm a nohy se mu srazily k sobм. Celй tмlo mu ztopornмlo; okamћik se jeљtм potбcel a potom padl na tvбш, ztuhlэ jako kus dшeva.
Hermiona se k nмmu vrhla a pшevrбtila ho. Neville mмl pevnм sevшenб ъsta, takћe nebyl s to pronйst ani slovo. Dokбzal hэbat jen oиima a s hrщzou je pozoroval.
„Co jsi mu to udмlala?“ zeptal se Harry љeptem.
„Шнkб se tomu Ъplnй spoutбnн,“ vysvмtlila Hermiona neљќastnм. „Neville, mм to opravdu moc mrzн.“
„Museli jsme to udмlat, Neville, nemбme иas ti teп vљecko vysvмtlovat,“ шekl Harry.
„Jednou to pochopнљ, Neville,“ шekl Ron, kdyћ ho pшekroиili a zahalili se do neviditelnйho plбљtм.
To, ћe za sebou nechali Nevilla nehybnм leћнcнho na podlaze, jim vљak nijak nepшidalo. Byli tak nervуznн, ћe stнn kaћdй sochy jim pшipadal jako Filch, a kaћdэ vzdбlenэ poryv vмtru jim znмl jako Protiva, kterэ se na nм uћ uћ vrhб.
Kdyћ dorazili k prvnнmu schodiљti, zahlйdli panн Norrisovou, jak se plнћн po hoшejљнch schodech.
„Hele, co kdybychom ji nakopli, aspoт jednou,“ zaљeptal Ron Harrymu do ucha, ale ten zakroutil hlavou. Ve chvнli, kdy ji opatrnм obchбzeli, panн Norrisovб na nм upшela svй oиi pronikavй jako svнtilny, ale nic nepodnikla.
Aћ ke schodщm, jeћ vedly do tшetнho poschodн, uћ nikoho nepotkali; v polovinм schodiљtм se vљak trhanм pohyboval Protiva a uvolтoval koberec, aby pшes nмj nмkdo upadl.
„Kdo je tam?“ zeptal se najednou, jak vystupovali k nмmu, a pшimhouшil svй zlovolnм иernй oиi. „Vнm, ћe tu jsi, i kdyћ tм nevidнm. Jsi dйmon nebo duch, nebo jen nмjakэ ubohэ studentнk?“
Vznesl se do vzduchu, zщstal viset nad schodiљtмm a ъkosem hledмl smмrem k nim.
„Nejspнљ bych mмl zavolat Filche; to bych asi mмl, kdyћ se tu nмkdo plнћн a nenн ho vidмt.“
Harry dostal nenadбlэ nбpad.
„Protivo,“ zachraplal љeptem, „Krvavэ Baron mб svй dщvody, proи je neviditelnэ.“
Protiva mбlem spadl dolщ, tak se polekal. Aћ v poslednн chvнli se pшece jen vzchopil a zщstal viset asi stopu nad schody.
„Pшevelice se omlouvбm, Vaљe krvavosti, pane barone,“ шekl podlйzavм. „Je to moje chyba, jenom moje – jб jsem vбs totiћ nevidмl – ani jsem vбs nemohl vidмt, kdyћ jste neviditelnэ – nezlobte se na chudбka Protivu, to byl jen takovэ ћertнk, pane.“
„Mбm tady nмco na prбci, Protivo,“ zakrбkal Harry. „Dnes veиer sem uћ ani nepбchnмte.“
„Rozumнm, pane, mщћete se spolehnout, pane,“ шekl Protiva a znovu se vznesl do vzduchu. „Doufбm, ћe se vбm vaљe prбce vydaшн, pane barone, nebudu vбm pшekбћet.“
Hned nato spмљnм zmizel.
„To bylo ъћasnй, Harry,“ zaљeptal Ron.
Nмkolik vteшin nato byli na mнstм, pшed chodbou v tшetнm poschodн – a dveшe byly pootevшenй.
„A mбme to,“ шekl Harry klidnм. „Snape uћ kolem Chloupka proљel.“
Pшi pohledu na otevшenй dveшe jako by vљichni tшi teprve opravdu pochopili, co majн pшed sebou. Harry se pod plбљtмm obrбtil k ostatnнm.
„Jestli se chcete vrбtit, nebudu vбm to nijak vyинtat,“ шekl. „Mщћete si vzнt plбљќ, jб uћ ho teп nebudu potшebovat.“
„Nemluv hlouposti,“ шekl Ron.
„Jdeme s tebou,“ prohlбsila Hermiona. Harry otevшel dveшe dokoшбn.
Jak dveшe zaskшнpaly, zaslechli narбz hlubokй, temnй vrиenн. Vљechny tшi psн hlavu zbмsile иenichaly smмrem k nim, i kdyћ je nemohly vidмt.
„Co to mб u nohou?“ zaљeptala Hermiona. „Vypadб to jako harfa,“ шekl Ron. „Tu tady zшejmм nechal Snape.“
„Nejspнљ se probudн, jakmile mu pшestanou hrбt,“ soudil Harry. „Takћe se do toho dбme.“
Pшitiskl si Hagridovu flйtnu ke rtщm a foukl do nн. Nebyla to opravdovб melodie, hned od prvnнho tуnu vљak netvorovi zaиala klesat vниka. Harry sotva staиil nabнrat dech. Pes vrиel mнт a mнт, aћ pшestal ъplnм jeљtм chvнli vrбvoral, potom vљak klesl na kolena a nakonec se svalil na podlahu a tvrdм usnul.
„Ne abys pшestal hrбt,“ varoval Harryho Ron, kdyћ vyklouzli zpod plбљtм a plнћili se k padacнm dveшнm. Jak se pшiblнћili k obrovskэm hlavбm, zшetelnм cнtili psщv horkэ, pбchnoucн dech.
„Myslнm, ћe ty dveшe dokбћeme otevшнt,“ mнnil Ron a dнval se psovi pшes zбda. „Chceљ jнt prvnн, Hermiono?“
„Ne, nechci!“
„Jak myslнљ,“ Ron zaќal zuby a pшekroиil Chloupkovy nohy. Shэbl se, zatбhl za kruh padacнch dveшн a ty vyskoиily vzhщru a otevшely se.
„Co tam vidнљ?“ zeptala se Hermiona ъzkostnм. „Vщbec nic – jenom tmu – a nemбme po иem slйzt, musнme prostм skoиit dolщ.“
Harry jeљtм poшбd hrбl na flйtnu a teп na Rona zamбval, aby upoutal jeho pozornost; ukazoval na sebe.
„Ty chceљ jнt prvnн? Opravdu?“ zeptal se Ron. „Nemбm tuљenн, jak je to hluboko. Dej Hermionм tu flйtnu, aќ hraje, aby se Chloupek neprobudil.“
Harry jн podal flйtnu. Nмkolik vteшin ticha staиilo, aby sebou pes trhl a zavrиel, jakmile vљak Hermiona zaиala hrбt, upadl znovu do hlubokйho spбnku.
Harry ho pшelezl a podнval se padacнmi dveшmi dolщ. Nevidмl vщbec nic.
Spouљtмl se do tmy pod sebou, aћ uћ visel jen na koneиcнch prstщ. Pak se podнval nahoru na Rona a шekl: „Jestli se mi nмco stane, nelezte za mnou. Jdмte rovnou do sovince a poљlete po Hedvice zprбvu Brumbбlovi, rozumмl jsi?“
„Rozumмl,“ pшisvмdиil Ron.
„Ahoj za minutku, aspoт doufбm…“
A Harry se pustil. Cнtil, jak kolem nмj sviљtн studenэ vlhkэ vzduch a padal, padal, padal –
ЋUCH. S podivnэm tlumenэm zvukem dopadl na nмco mмkkйho. Posadil se a tбpal kolem sebe, ponмvadћ jeho oиi si na to љero jeљtм nezvykly. Pшipadalo mu, ћe snad sedн na nмjakй rostlinм.
„Je to dobrй!“ kшikl ke svмtlu nahoшe v padacнch dveшнch, kterй teп vypadaly velkй jako poљtovnн znбmka. „Dopadl jsem do mмkkйho, mщћete skoиit taky!“
Ron ho okamћitм nбsledoval a rozplбcl se hned vedle Harryho.
„Co je to tady?“ byla jeho prvnн slova.
„Nevнm, nмjakй rostliny. Nejspнљ jsou tu proto, aby zbrzdily pбd. Tak pojп, Hermiono!“
Hudba vysoko nahoшe utichla. Zaslechli hlasitй љtмknutн, ale to uћ Hermiona skoиila. Pшistбla na opaиnй stranм od Harryho.
„Musнme bэt celй mнle pod љkolou,“ шekla.
„Jeљtм љtмstн, ћe tu jsou ty rostliny, to ti povнm,“ oddechl si Ron.
„Љtмstн?“ vyjekla Hermiona. „Podнvejte se na sebe, vy dva!“
Hbitм vyskoиila a snaћila se dostat k vlhkй zdi. Musela zбpasit o kaћdou pнп, ponмvadћ ve chvнli, kdy dopadla, jн rostlina zaиala ovнjet svй hadovitй ъponky kolem kotnнkщ. Harrymu a Ronovi uћ popнnavб rostlina svэmi dlouhэmi pшнchytkami pevnм spoutala nohy, aniћ si toho vљimli.
Hermiona se staиila vyprostit dшнv, neћ ji rostlina staиila opravdu uchopit. Teп jenom zdмљenм pшihlнћela, jak oba chlapci zбpasн, aby ovнjivku ze sebe strhli, инm vнc se vљak snaћili vyprostit, tнm tмsnмji a rychleji je obmotбvala.
„Nehэbejte se!“ naшнdila jim Hermiona. „Uћ vнm, co to je – je to Пбblovo osidlo!“
„To jsem rбd, ћe vнme, jak se jmenuje, to nбm opravdu pomщћe,“ utrhl se na ni Ron a zaklonil hlavu, aby se mu rostlina neovinula kolem krku.
„Buп zticha, aќ si mщћu vzpomenout, jak ji zabнt!“ vyzvala ho Hermiona.
„Ale pospмљ si, jб uћ nemщћu dэchat!“ zachroptмl Harry a zбpasil s rostlinou, kterб se mu ovнjela kolem hrudi.
„Пбblovo osidlo, Пбblovo osidlo… Co to шнkala profesorka Prэtovб? – miluje tmu a vlhko –“
„Tak rozdмlej oheт!“ lapal po dechu Harry.
„Ano – ovљem – jenћe tu nenн ћбdnй dшнvн!“ vykшikla Hermiona a lomila rukama.
„COPAK SES POMБTLA?“ zahulбkal Ron. „JSI ИARODМJKA, NEBO NE?“
„Abych nebyla!“ ohradila se Hermiona, spмљnм vytбhla hщlku, zamбvala s nн, nмco zamumlala a vyslala proti rostlinм proud blankytnм modrэch plamнnkщ, jakй pшed иasem pouћila proti Snapeovi. Bмhem nмkolika vteшin oba chlapci ucнtili, ћe stisk rostliny povoluje, jak couvala pшed svмtlem a pшed teplem. Љkubala sebou a zmнtala se, pшece se vљak odvinula z jejich tмl a oba byli zase volnн.
„Jeљtм љtмstн, ћe jsi pшi bylinkбшstvн dбvala pozor, Hermiono,“ шekl Harry, kdyћ se takй postavil ke zdi a stнral si pot z tvбшe.
„Jo,“ шekl Ron, „a љtмstн, ћe Harry v nebezpeин neztrбcн hlavu – ,jenћe tu nenн ћбdnй dшнvн‘ – namouduљi!“
„Tudy,“ шekl Harry a ukбzal do kamennй chodby, jedinй cesty, kterб vedla dбl.
Kromм vlastnнch krokщ slyљeli jen tichй kapбnн vody, kterб stйkala po stмnбch. Chodba se svaћovala dolщ a Harrymu to pшipomnмlo nбvљtмvu u Gringottovэch. S nepшнjemnэm zatrnutнm u srdce si vzpomnмl, ћe trezory v kouzelnickй bance ъdajnм hlнdajн draci. Kdyby teп potkali draka, dospмlйho draka… I s Norbertem zaћili dost a dost.
„Neslyљнte nic?“ zaљeptal Ron.
Harry se zaposlouchal. Zepшedu jako by k nim dolйhalo tichй љustмnн a cinkбnн.
„Myslнte, ћe je to nмjakэ duch?“
„Jб nevнm… mnм to znн jako kшнdla.“
„Pшed nбmi je svмtlo – a nмco se tam pohybuje.“ Dorazili na konec chodby a pшed sebou spatшili zбшivм osvмtlenou komnatu, jejнћ strop se klenul vysoko nad jejich hlavami. Byla plnб malэch ptбиkщ, zбшнcнch jako drahokamy, kteшн se vznбљeli a padali dolщ, kam jen pohlйdli. Na opaиnй stranм mнstnosti byly tмћkй dшevмnй dveшe.
„Myslнte, ћe se na nбs vrhnou, kdyћ se pokusнme projнt?“ шekl Ron.
„Nejspнљ ano,“ mнnil Harry. „Nevypadajн nijak ъtoиnм, ale myslнm, ћe kdyby se vљichni narбz snesli dolщ… To se nedб nic dмlat. Zkusнm to pшebмhnout.“
Zhluboka se nadechl, zakryl si tvбш rukama a vyrazil. Иekal, ћe kaћdou chvнli ucнtн ostrй zobбky a drбpy, kterй mu budou trhat kщћi, ale nic se nestalo. Bez jedinйho љkrбbnutн se dostal aћ ke dveшнm. Stiskl kliku, ale bylo zamиeno.
To uћ za nнm dorazili i Ron a Hermiona. Lomcovali dveшmi a cloumali jimi, ty se vљak nepohnuly, dokonce ani kdyћ na nм Hermiona vyzkouљela svй zaklнnadlo Alohomora.
„Co si teп poиneme?“ ozval se Ron.
„Ale ti ptбci… pшece tu nejsou jen tak pro ozdobu,“ nadhodila Hermiona.
Chvнli je pozorovali, jak se jim vznбљejн nad hlavami a tшpytн se – jak to, ћe se tak tшpytн?
„To nejsou ћбdnн ptбci,“ шekl najednou Harry, „to jsou klниe! Okшнdlenй klниe – podнvejte se poшбdnм! Takћe to musн znamenat…“ rozhlйdl se po mнstnosti, zatнmco Ron i Hermiona jeљtм hledмli na hejno lйtajнcнch klнищ. „…Ano – podнvejte se! Koљќata! Musнme si klни ke dveшнm chytit!“
„Ale jsou jich stovky!“
Ron si prohlйdl zбmek na dveшнch.
„Hledбme velikэ, staromуdnн klни – nejspнљ ze stшнbra, jako ta klika.“
Kaћdэ z nich uchopil jedno koљtм, odrazili se a pak uћ se vznбљeli uprostшed mraиna klнищ. Natahovali ruce a chтapali po nich, zaиarovanй klниe vљak uhэbaly nebo zas padaly stшemhlav dolщ tak rychle, ћe bylo mбlem nemoћnй chytit tшeba jen jedinэ.
Ne nadarmo ovљem byl Harry nejmladљнm chytaиem za celй stoletн. Byl s to postшehnout, co jinн nevidмli. Sotva minutu se proplйtal vнrem duhovйho peшн, kdyћ zahlйdl obrovskэ stшнbrnэ klни s ohnutou rukojetн, jako by ho uћ nмkdo chytil a surovм vrazil do klниovй dнrky.
„To je on!“ kшikl na ostatnн. „Tamhleten velikэ – tam – ne, tamhle – ten s jasnм modrэmi kшнdly – na jednй stranм mб peшн ъplnм zmuchlanй!“
Ron spмљnм vyrazil smмrem, kterэm Harry ukazoval, narazil do stropu a mбlem spadl z koљtмte. „Musнme na nмj vљichni najednou!“ kшikl Harry a nespouљtмl oиi z klниe s pochroumanou rukojetн. „Rone, ty po nмm jdi seshora – Hermiono, zщstaт pod nнm a nepusќ ho dolщ – a jб se ho pokusнm chytit. Pozor, TEП!“
Ron se vrhl stшemhlav dolщ a Hermiona vyrazila vzhщru; klни uhnul obмma a Harry se za nнm vrhl jako blesk. Klни spмљnм vyrazil ke stмnм, Harry se vљak naklonil dopшedu a s oљklivэm, praskavэm zvukem ho jednou rukou pшimбиkl ke kamennй zdi. Ron a Hermiona nadљenм vykшikli, a po celй vysokй sнni se rozlehla ozvмna.
Rychle se snesli dolщ a Harry dobмhl ke dveшнm; klни v ruce se mu jeљtм poшбd pokouљel klбst odpor. Vљн silou ho vrazil do zбmku a otoиil jнm – podaшilo se. Ve chvнli, kdy se zбmek s cvaknutнm otevшel, klни znovu odlйtl; teп, kdyћ uћ ho dvakrбt nмkdo chytil, vypadal vмru zuboћenм.
„Jste pшipravenн?“ zeptal se Harry s rukou na klice. Ron i Hermiona pшikэvli a Harry otevшel.
V mнstnosti pшed nimi byla takovб tma, ћe nevidмli vщbec nic; ale kdyћ vstoupili, celou komnatu nбhle zalilo svмtlo a odhalilo jim ohromujнcн podнvanou.
Stбli na okraji obrovskй љachovnice, za иernэmi figurami, kterй byly vљechny vyљљн neћ oni a vypadaly jako vytesanй z nмjakйho иernйho kamene. Na opaиnй stranм mнstnosti stбly proti nim bнlй figury. Harrymu, Ronovi i Hermionм pшebмhl mrбz po zбdech ћбdnб z mohutnэch bнlэch figur totiћ nemмla tvбш.
„A co teп?“ zaљeptal Harry.
„To je pшece jasnй, nebo ne?“ mнnil Ron. „Musнme hrбt, aћ se dostaneme na druhou stranu.“
Za bнlэmi figurami uvidмli dalљн dveшe.
„Ale jak?“ zeptala se Hermiona nervуznм.
„Myslнm,“ шekl Ron, „ћe musнme dмlat љachovй figury.“
Doљel k иernйmu jezdci, natбhl ruku a dotkl se jeho konм. V tu chvнli kбmen oћil. Kщт zaиal hrabat kopyty a jezdec otoиil hlavu zakrytou pшilbou a podнval se dolщ na Rona.
„Musнme – ehm – musнme se k vбm pшidat, abychom se dostali na druhou stranu?“
Иernэ jezdec pшikэvl. Ron se otoиil k obмma kamarбdщm.
„Tak tohle si musнme promyslet…“ шekl. „Zшejmм mбme zaujmout mнsto tшн иernэch figur…“
Harry a Hermiona mlиky sledovali, jak uvaћuje. Nakonec Ron prohlбsil: „Vнte, nerad bych, abyste se tшeba urazili, ale ћбdnэ z vбs nehraje љachy tak dobшe –“
„Neurazнme se,“ шekl Harry spмљnм. „Prostм nбm povмz, co mбme dмlat.“
„Ty, Harry, se postav mнsto tamhletoho stшelce, a ty, Hermiono, jdi rovnou vedle nмj mнsto tй vмћe.“
„A co ty?“
„Jб budu jezdec,“ шekl Ron.
Иernй figury nejspнљ sledovaly jejich rozhovor, ponмvadћ pшi tмch slovech se jeden jezdec, stшelec a vмћ otoиili zбdy k bнlэm figurбm a opustili љachovnici; zщstala po nich tшi prбzdnб pole, na kterб se postavili Harry, Ron a Hermiona.
„V љachu vћdycky zaинnб bнlэ,“ шekl Ron a upшenм hledмl na druhou stranu љachovnice. „Ano… podнvejte se…“
Jeden z bнlэch pмљcщ postoupil o dvм pole.
Ron zaиal vydбvat povely иernэm figurбm. Postupovaly mlиky tam, kam je posнlal. Harrymu se tшбsla kolena. Co jestli prohrajн?
„Harry – postup pшниnм o иtyшi pole doprava.“ Poprvй se doopravdy vydмsili, kdyћ pшiљli o druhйho jezdce. Bнlб dбma ho srazila k zemi a odvlekla pryи ze љachovnice; zщstal tam nehybnм leћet tvбшн dolщ.
„Musel jsem to pшipustit,“ шekl Ron, s kterэm to zjevnм otшбslo. „Teп mщћeљ vzнt toho stшelce, Hermiono, takћe do toho.“
Pokaћdй kdyћ ztratili nмkterou z figur, bнlн neznali slitovбnн. Zakrбtko uћ podle zdi leћela hromada bezvlбdnэch иernэch figur. Dvakrбt si Ron vљiml jeљtм vиas, ћe Harry a Hermiona jsou v nebezpeин. On sбm se prudce pohyboval po љachovnici a vzal tйmмш tolik bнlэch figur, kolik ztratili иernэch.
„Uћ jsme skoro tam,“ zamumlal najednou. „Poиkejte – teп si to musнm rozmyslet…“
Bнlб dбma k nмmu otoиila svou prбzdnou tvбш.
„Ano,“ шekl Ron tiљe, „to je jedinэ zpщsob… Musн mм vzнt.“
„TO NE!“ vykшikli Harry a Hermiona.
„Tohle jsou љachy!“ vyљtмkl na nм Ron. „Pшi tмch se musн nмco obмtovat! Popojdu dopшedu a ona mм vezme – ale ty budeљ mнt moћnost dбt krбli mat, Harry!“
„Ale –“
„Chceљ zastavit Snapea, nebo ne?“
„Rone –“
„Podнvej, jestli si nepospнљнљ, bude uћ Kбmen jeho!“
Nic jinйho se nedalo dмlat.
„Pшipraveni?“ zvolal Ron, bledэ v obliиeji, ale rozhodnutэ. „Takћe jб jdu – a aћ vyhrajete, ne abyste se tu zbyteиnм zdrћovali!“
Postoupil dopшedu a bнlб dбma se na nмj vrhla. Zasadila mu svou kamennou paћн dщkladnou rбnu do hlavy a Ron se zhroutil – Hermiona vykшikla, ale zщstala stбt na svйm poli – a bнlб dбma odvlekla Rona ze љachovnice. Vypadal, ћe je v bezvмdomн.
Harrymu se tшбsla kolena, postoupil vљak o tшi pole doleva.
Bнlэ krбl si sundal korunu a hodil ji Harrymu k nohбm. Zvнtмzili. Љachovй figury se jim uklonily a rozeљly se; cesta k protмjљнm dveшнm byla volnб. Harry a Hermiona se jeљtм naposled zoufale ohlйdli po Ronovi a pak uћ se vшнtili do dveшн a chodbou za nimi se hnali dбl.
„Ale co kdyћ je –“
„Ron bude v poшбdku,“ prohlбsil Harry pevnм, aby pшesvмdиil sбm sebe. „Co myslнљ, ћe nбs иekб teп?“
„Uћ jsme mмli tu иest s kouzlem profesorky Prэtovй – to bylo Пбblovo osidlo – klниe urиitм oиaroval Kratiknot – McGonagallovб promмnila љachovй figury, aby byly ћivй – takћe jeљtм by mмli pшijнt se svэmi zaklнnadly Quirrell a Snape.“
Dorazili k dalљнm dveшнm.
„Jak to vypadб?“ zvнdal љeptem Harry.
„Mщћeme dбl.“
Harry dveшe otevшel.
V okamћiku jim chшнpн naplnil odpornэ puch a oba si pшidrћeli hбbity pшed nosem. Uslzenэma oиima spatшili na podlaze pшed sebou roztaћenйho trolla jeљtм vмtљнho, neћ byl ten, kterйho pшemohli v pшedveиer Vљech svatэch, bez ducha a s krvavou boulн na hlavм.
„To jsem rбd, ћe s tнmhletнm zбpasit nemusнme,“ zaљeptal Harry, kdyћ obezшetnм pшekroиili jednu z jeho mohutnэch nohou. „Prosнm tм, pojп, tady se nedб dэchat.“
Otevшel dalљн dveшe a oba jen stмћн naљli odvahu podнvat se, co je иekб teп – nebylo tam vљak nic zvlбљt dмsivйho, jen stщl, na kterйm v шadм stбlo sedm lahvн rozliиnэch tvarщ.
„Tohle si urиitм vymyslel Snape,“ шekl Harry. „Co mбme dмlat?“
Pшekroиili prбh – a ve dveшнch za nimi okamћitм vyљlehly plameny. Nebyl to vљak obyиejnэ oheт, tenhle mмl nachovou barvu. Souиasnм vyљlehly иernй plameny i ve dveшнch, kterй vedly dбl. Byli v pasti.
„Podнvej!“ Hermiona uchopila svitek papнru, jenћ leћel vedle lahvн. Harry jн nahlнћel pшes rameno a иetl:
Od tйto chvнle tм иekб jen nebezpeин,
dvм z nбs ti pomohou – ta menљн иi ta vмtљн.
Jen jedna ze vљech ti umoћnн pokraиovat,
druhб tм vrбtн zpбtky a musнљ zaинt znova.
Jen vнno z kopшiv dvм z nбs lahvн majн v sobм,
ze tшн-li upijeљ, octneљ se v иernйm hrobм.
Vyber si, nechceљ-li na vмky zщstat tady,
a abys uspмl spнљ, dбme ti иtyшi rady:
Za prvй, i kdyћ jed se pшiznat barvu bojн,
nalevo od vнna vћdy aspoт jeden stojн.
Za druhй, liљн se lбhve na konci шady,
na cestм dopшedu vљak od nich nechtмj rady.
Za tшetн, vљecky sic odliљnou mнru majн,
obr ni trpaslнk jed ale neskrэvajн.
Za иtvrtй, ta druhб zprava i zleva tajн
obм dvм stejnou chuќ
byќ odliљnй se zdajн.
Hermiona si hlasitм oddechla a Harry ke svйmu ъћasu zjistil, ћe se usmнvб; on sбm by v tu chvнli udмlal cokoliv, jenom to ne.
„Vэbornм,“ шekla Hermiona. „Tohle nejsou ћбdnб kouzla, nэbrћ logika. Spousta tмch nejvмtљнch kouzelnнkщ nemмla v hlavм ani za mбk logiky; ti vљichni by tu uvбzli na vмky!“
„Ale my tu uvбzneme taky, nebo snad ne?“
„To vнљ, ћe ne,“ шekla Hermiona. „Vљecko, co potшebujeme, je na tomhle papнru. Sedm lahvн: ve tшech je jed; ve dvou je vнno; jedna nбs bezpeиnм provede иernэm ohnмm a jedna nбs vrбtн zpбtky tнm nachovм rudэm.“
„Ale jak poznбme, kterou mбme vypнt?“
„Poиkej minutku.“
Hermiona si papнr pшeиetla nмkolikrбt za sebou. Pak proљla kolem шady lahvн tam a zpбtky, nмco si pro sebe mumlala a ukazovala na nм. Nakonec zatleskala.
„Uћ to mбm,“ шekla. „Ta nejmenљн nбs provede иernэm ohnмm – dбl za Kamenem.“
Harry si prohlнћel maliиkou lahviиku.
„V tй je dost tak pro jednoho z nбs,“ шekl potom. „Je v nн sotva jeden douљek.“
Podнvali se na sebe.
„A kterб tм vrбtн zpбtky tмmi nachovэmi plameny?“ Hermiona ukбzala na kulatou lбhev na pravйm konci шady.
„Tu vypij ty,“ шekl Harry. „Ne, poиkej – vraќ se zpбtky pro Rona – v sнni s lйtajнcнmi klниi si vezmмte koљќata, s tмmi se dostanete padacнmi dveшmi ven a kolem Chloupka – pak jdмte rovnou do sovince a poљlete Hedviku pro Brumbбla, potшebujeme ho tady. Jб snad dokбћu Snapea na chvнli zadrћet, ale doopravdy se s nнm mмшit nemohu.“
„Ale Harry – co jestli s nнm je Ty–vнљ–kdo?“
„No – jednou jsem uћ mмl љtмstн, ne?“ шekl Harry a ukбzal na svou jizvu. „Tшeba ho budu mнt i podruhй.“
Hermionм se zachvмly rty a pak se neиekanм vrhla k Harrymu a objala ho.
„Hermiono!“
„Harry – jsi velikэ kouzelnнk, abys vмdмl.“
„Nejsem tak dobrэ jako ty,“ шekl v krajnнch rozpacнch, kdyћ ho koneиnм pustila.
„Jб?!“ шekla Hermiona. „Jenom knнћky! A to jsem si myslela, jak jsem chytrб! Jsou dщleћitмjљн vмci – pшбtelstvн a stateиnost a – prosнm tм, Harry, dбvej na sebe pozor!“
„Vypij to prvnн,“ шekl Harry. „Opravdu vнљ jistм, kterб z nich je kterб?“
„Vнm,“ шekla Hermiona. Dщkladnм se napila z kulatй lбhve na konci шady a zatшбsla se.
„Nenн to jed?“ zeptal se Harry ъzkostnм.
„Ne – ale studн jako led.“
„Rychle bмћ, neћ to pшestane pщsobit.“
„Mnoho љtмstн – dбvej na sebe pozor –“
„BМЋ!“
Hermiona se otoиila a proљla nachovэmi plameny. Harry se zhluboka nadechl a uchopil nejmenљн lahviиku. Potom se obrбtil иelem k иernэm plamenщm.
„Uћ jdu,“ шekl a jedinэm douљkem malou lahviиku vyprбzdnil.
Jako by mu opravdu proudil v ћilбch led. Postavil lahviиku zpбtky a vykroиil; dodal si odvahy a uvidмl иernй plameny, kterй ho celйho olizovaly, ale necнtil je – na okamћik nevidмl nic neћ temnэ oheт – a pak byl nбhle na druhй stranм, v poslednн komnatм.
Nмkdo tam uћ byl, ale nebyl to Snape. Dokonce to nebyl ani Voldemort.
Kapitola sedmnбctб
Muћ se dvмma obliиeji
Byl to Quirrell.
„To jste vy!“ zalapal po dechu Harry.
Quirrell se usmнval. Nervуznн tik mu z obliиeje nadobro zmizel.
„Ano, jб,“ pшisvмdиil klidnм. „Шнkal jsem si, jestli se tu s vбmi setkбm, Pottere.“
„Ale jб myslel – myslel jsem, ћe Snape –“
„Severus?“ Quirrell se rozesmбl, a nebyl to jeho obvyklэ tшaslavэ diskant, nэbrћ chladnэ, шezavэ smнch. „Ano, Severus na to vypadб, ћe? Vћdycky mi bylo velice vhod, kdyћ obchбzel kolem jako pшerostlэ netopэr. Kdo by pшi pohledu na nмj jeљtм podezшнval uubohйho k–koktavйho p–profesora Quirrella?“
Harry to ne a ne pochopit. To pшece nemohla bэt pravda, to ne!
„Ale Snape se mм pokusil zabнt!“
„Ne, on ne. To jб jsem se vбs pokusil zabнt. Vaљe pшнtelkynм sleиna Grangerovб mм neъmyslnм porazila, kdyћ pшi tom famfrpбlovйm zбpasu spмchala Snapea podpбlit. Jinak bych z vбs nespustil oиi; chybмlo jen nмkolik vteшin, a bэval bych vбs z toho koљtмte shodil. Mohlo se mi to povйst jeљtм dшнv, nebэt toho, ћe Snape neustбle mumlal protikouzlo, aby vбs zachrбnil.“
„Snape ћe se mм snaћil zachrбnit?“
„Samozшejmм,“ шekl Quirrell chladnм. „Proи myslнte, ћe si pшбl soudcovat vбљ dalљн zбpas? Chtмl mнt jistotu, ћe to neudмlбm znovu. Vlastnм je to smмљnй… vщbec se totiћ nemusel namбhat. Nemohl jsem podniknout vщbec nic, kdyћ u toho byl i Brumbбl. Vљichni ostatnн uиitelй si mysleli, ћe Snapeovi jde o to, aby Nebelvнr nevyhrбl; jestli uћ pшedtнm byl neoblнbenэ, tak potom jeљtм vнc. A stejnм jen maшil иas, kdyћ po tom vљem vбs dnes veиer zabiju.“
Quirrell luskl prsty. Zиistajasna se odnмkud objevily provazy a stбhly se Harrymu na rukou i na nohou. „Jste pшнliљ vљeteиnэ, neћ abych vбs nechal naћivu, Pottere. Uћ to, jak jste obchбzel po љkole v pшedveиer Vљech svatэch; musel jsem poинtat s tнm, ћe jste mм zahlйdl, kdyћ jsem se љel podнvat, kdo vlastnм hlнdб Kбmen.“
„Takћe toho trolla jste pustil dovnitш vy?“
„Samozшejmм. S trolly to opravdu umнm – urиitм jste vidмl, jak jsem si poradil s tнm na cestм sem? Bohuћel, zatнmco vљichni ostatnн pobнhali po љkole a hledali trolla, Snape, kterэ mм uћ podezшнval, љel pшнmo do tшetнho poschodн, aby mм zastavil – a nejenћe vбs mщj troll neutloukl k smrti, ale ani ten tшнhlavэ pes nedokбzal Snapeovi opravdu ukousnout nohu.
Teп v klidu poиkejte, Pottere. Musнm si prohlйdnout tohle zajнmavй zrcadlo.“
Teprve v tu chvнli si Harry uvмdomil, co to za Quirrellem stojн. Bylo to zrcadlo z Erisedu.
„Tohle zrcadlo slouћн jako klни tomu, kdo chce najнt Kбmen,“ zamumlal Quirrell a zvмdavм poklepal na rбm. „Myslel jsem si, ћe Brumbбl tu nмco takovйho nastraћн… jenћe teп je v Londэnм… a aћ se vrбtн, budu uћ daleko odtud…“
Harry nedokбzal pшijнt na nic jinйho, neћ nutit Quirrella, aby nepшestбval шeиnit a nemohl se tak soustшedit na zrcadlo.
„Vidмl jsem vбs a Snapea v lese –“ vybreptl.
„Ano,“ шekl Quirrell neteиnм a obchбzel kolem zrcadla, aby si ho prohlйdl zezadu. „To uћ mi byl na stopм a pokouљel se zjistit, jak daleko jsem se dostal. Podezнral mм celou dobu. Snaћil se mм zastraљit – jako kdyby to bylo moћnй, kdyћ na mй stranм stбl vzneљenэ pan Voldemort!“
Quirrell se vrбtil zpoza zrcadla a dychtivм se do nмj zadнval.
„Uћ vidнm Kбmen… a pшedбvбm ho svйmu pбnovi… ale kde je?“
Harry zбpasil s provazy, kterй ho poutaly, ale ty nepovolovaly. Musel zabrбnit Quirrellovi v tom, aby se plnм soustшedil na zrcadlo.
„Mnм se ale vћdycky zdбlo, ћe mм Snape straљnм nenбvidн.“
„Ano, to je pravda,“ шekl Quirrell, jako by na tom vщbec neseљlo, „pшisбmbщh, to je pravda. Chodil do Bradavic spolu s vaљнm otcem, to jste nevмdмl? Jeden druhйho nemohli vystбt. Ovљem nikdy si nepшбl vaљi smrt.“
„Ale pшed nмkolika dny jsem vбs slyљel, jak naшнkбte – myslel jsem, ћe vбm Snape vyhroћuje…“
Poprvй za celou dobu pшelйtla Quirrellovi po tvбшi zdмљenб kшeи.
„Иas od иasu,“ шekl, „pro mм nenн snadnй plnit pokyny mйho pбna – je to velkэ иernoknмћnнk a jб nemбm dost sil –“
„Chcete snad шнct, ћe tenkrбt v tй tшнdм byl s vбmi?“ vyjekl Harry.
„Je se mnou vљude, aќ jdu kamkoliv,“ шekl Quirrell klidnм. „Setkal jsem se s nнm, kdyћ jsem cestoval kolem svмta. Tenkrбt jsem byl poљetilэ mladниek, plnэ smмљnэch pшedstav o dobru a zlu. Vzneљenэ pan Voldemort mi ukбzal, jak velice se mэlнm. Nenн ћбdnй dobro ani zlo, je pouze moc, a ti, kdo jsou pшнliљ slabн, aby o ni usilovali… Od tй doby mu vмrnм slouћнm, i kdyћ jsem ho mnohokrбt zklamal. Musн ke mnм bэt velice pшнsnэ,“ a Quirrell se znenadбnн zachvмl. „Neodpouљtн mi chyby nijak blahovolnм; kdyћ se mi tenkrбt nepodaшilo ukrбst Kбmen u Gringottovэch, nesl to velice nelibм. A potrestal mм… rozhodl se, ћe na mм musн dohlнћet vнc a z vмtљн blнzkosti…“
Potom uћ Harry Quirrella neslyљel. Vzpomнnal na svщj vэlet na Pшниnou ulici – jak mohl bэt takovэ hlupбk? Prбvм toho dne pшece Quirrella vidмl, a u Dмravйho kotle mu potшбsl rukou.
Quirrell tiљe zaklel.
„Tomu nerozumнm… je snad Kбmen uvnitш zrcadla? Mбm ho rozbнt?“
Harry horeиnм uvaћoval.
Na иem mi v tuto chvнli zбleћн ze vљeho nejvнc, pomyslel si, je najнt Kбmen dшнv; neћ ho najde Quirrell. Takћe kdyћ se teп podнvбm do zrcadla, uvidнm sбm sebe, jak jsem ho naљel – a dozvнm se tak, kde je ukrytэ! Ale jak se tam dokбћu podнvat, aby si Quirrell neuvмdomil, co mбm v ъmyslu?
Pokusil se zacouvat doleva a dostat se pшed zrcadlo, aniћ by to Quirrell postшehl, jenћe provazy kolem kotnнkщ mмl pшнliљ tмsnм utaћenй a Harry klopэtl a upadl. Quirrell si ho nevљнmal. Jeљtм poшбd pokraиoval ve svй samomluvм.
„Co to zrcadlo vщbec dмlб? K иemu slouћн? Pomoz mi, Pane!“
K Harryho zdмљenн mu odpovмdмl jakэsi hlas, a zdбlo se, ћe vychбzн z Quirrella samotnйho.
„Vyuћij toho chlapce… toho chlapce…“
Quirrell se vrhl k Harrymu.
„Ano – Pottere – pojпte sem.“
Jednou jedinkrбt tleskl a provazy, kterй Harryho poutaly, rбzem spadly. Harry pomalu vstal.
„Pojпte sem,“ opakoval Quirrell. „Podнvejte se do zrcadla a povмzte mi, co vidнte.“
Harry vykroиil k nмmu.
„Musнm lhбt,“ pomyslel si zoufale. „Musнm se podнvat a nalhat mu, ћe vidнm nмco jinйho, to je vљecko.“
Quirrell se pohyboval tмsnм za jeho zбdy a Harry ucнtil podivnэ pach, kterэ jako by vychбzel z profesorova turbanu. Zavшel oиi, postavil se pшed zrcadlo a znovu je otevшel.
Uvidмl v zrcadle sбm sebe, nejdшнv bledйho a vydмљenйho. Okamћik nato se na nмj vљak jeho obraz usmбl, strиil ruku do kapsy a vytбhl z nн krvavм rudэ kбmen. Zamrkal na nмj a pak zastrиil Kбmen zpбtky – a ve chvнli, kdy to udмlal, ucнtil Harry nмco tмћkйho, co se octlo v jeho vlastnн kapse. Jakэmsi neuvмшitelnэm zpщsobem se Kбmen octl v jeho moci.
„No tak?“ nalйhal Quirrell netrpмlivм. „Co vidнte?“ Harry sebral vљechnu odvahu.
„Vidнm sбm sebe, jak si potшбsбm rukou s Brumbбlem,“ vymэљlel si. „Prбvм – prбvм jsem pro Nebelvнr vyhrбl љkolnн pohбr.“
Quirrell znovu zaklel.
„Uhnмte,“ vyzval ho. Jak Harry odstoupil stranou, cнtil, jak ho Kбmen mudrcщ tlaин do nohy. Mб se odvбћit a dбt se na ъtмk?
Neuљel vљak ani pмt krokщ, kdyћ se ozval jakэsi vysokэ hlas, aиkoliv Quirrell vщbec nepohnul rty.
„Lћe ti… On ti lћe…“
„Pottere, vraќte se!“ rozkшikl se Quirrell. „Povмzte mi pravdu! Co jste tam vidмl?“
Vysokэ hlas se ozval znovu:
„Poиkej, jб si s nнm promluvнm… z oин do oин…“
„Pane, vћdyќ nemбte dost sнly!“
„Na to jsem silnэ dost…“
Harrymu pшipadalo, jako by ho Пбblovo osidlo pшibilo na mнsto. Nedokбzal pohnout jedinэm svalem. Jako zkamenмlэ se dнval, jak Quirrell zvedб ruce a zaинnб si rozmotбvat turban. Co se to dмlo? Turban mu spadl na zem; Quirrellova hlava bez nмj vyhlнћela podivnм malб. Potom se profesor pomalu otoиil.
Harry mмl pocit, ћe se nejspнљ rozkшiин, nedokбzal vљak vydat ani hlбsku. Tam, kde mмl bэt Quirrellщv zбtylek, uvidмl lidskэ obliиej, nejhrщznмjљн, jakэ kdy v ћivotм spatшil. Byl kшнdovм bнlэ, zlobnм v nмm ћhnuly rudй oиi a mнsto nosnнch dнrek mмl dvм ъzkй љtмrbiny jako had.
„Harry Pottere…“ zaљeptal.
Harry se pokusil ustoupit o krok zpбtky, ale nohy ho neposlouchaly.
„Vidнљ, co se ze mм stalo?“ шekl obliиej. „Jen pouhэ stнn a pбra… a tvaru se mi dostane jen tehdy, kdyћ mohu sdнlet nмин tмlo… Naљtмstн se vћdycky najdou takovн, kteшн jsou ochotni si mм pustit do svйho srdce a mysli… Teп v poslednнch tэdnech mм posнlila krev jednoroћce… sбm jsi vidмl vмrnйho Quirrella, jak ji pro mм v lese pil… a jakmile zнskбm Elixнr ћivota, budu schopen si stvoшit svй vlastnн tмlo… Nuћe… proи mi nedбљ ten Kбmen, kterэ mбљ v kapse?“
Takћe to vмdмl. Harrymu se do nohou najednou vrбtil cit a klopэtal zpбtky.
„Nebuп hlupбk,“ pronesl obliиej vztekle. „Lнp, kdyћ si zachrбnнљ ћivot a pшidбљ se ke mnм… nebo skonинљ jako tvoji rodiиe… Kdyћ umнrali, prosili mм o slitovбnн…“
„LHБШI!“ okamћitм vykшikl Harry.
Quirrell pшechбzel zбdy k nмmu, aby na nмj Voldemort neustбle vidмl. Zlovмstnэ obliиej se teп usmнval. „Velice pщsobivй…“ usykбval. „Vћdycky jsem si vбћil stateиnosti… Ano, chlapиe, tvoji rodiиe byli stateиnн… Nejdшнv jsem zabil tvйho otce, a vzdoroval mi vмru udatnм… ale tvoje matka zemшнt nemusela… snaћila se tм ochrбnit… A teп uћ mi ten Kбmen dej, pokud nechceљ, aby zemшela nadarmo.“
„NIKDY!“
Harry vyrazil ke dveшнm v plamenech, Voldemort vљak vшнskl „CHYЌ HO!“ a v pшнљtн vteшinм uћ ucнtil, jak mu Quirrellova ruka svнrб zбpмstн. Vzбpмtн mu jizvou na иele proљlehla pronikavб bolest; mмl pocit, jako by se mu hlava mмla rozskoиit. Hlasitм zakvнlel a brбnil se ze vљech sil, a k jeho pшekvapenн ho Quirrell pustil. Bolest v hlavм polevila; Harry se prudce otoиil, aby zjistil, kam se Quirrell podмl, a uvidмl ho, jak se hrbн bolestн a prohlнћн si svoje prsty, na kterэch mu naskakovaly puchэшe.
„Chyќ ho! CHYЌ HO!“ zavшeљtмl Voldemort znovu a Quirrell se na Harryho vrhl, porazil ho na podlahu, padl na nмj a obмma rukama mu stiskl hrdlo – jizva teп Harryho pбlila tak, ћe samou bolestн tйmмш nevidмl, slyљel vљak, jak Quirrell nepшниetnм skuин.
„Pane, kdyћ jб ho neudrћнm – mй ruce – mй ruce!“
A Quirrell, i kdyћ jeљtм poшбd tiskl Harryho koleny k zemi, pustil jeho hrdlo a zdмљenм hledмl na vlastnн dlanм – Harry vidмl, ћe je mб poranмnй do krve, popбlenй, rudй a lesklй.
„Tak ho zabij, hlupбku, a k иertu s tebou!“ vшнskl Voldemort.
Quirrell zvedl ruku k smrtнcнmu kouzlu, Harry vљak spнљ jen podvмdomм vyskoиil a prudce mu hrбbl do obliиeje –
„AБЪЪЪЪ!“
Quirrell se odkutбlel pryи, tvбш uћ takй plnou puchэшщ, a Harry pochopil, инm to bylo: Quirrell se nemohl dotknout jeho holй kщћe, aniћ by pocнtil straљlivou bolest – pokud chtмl Harry zщstat naћivu, musel se ho drћet jako klнљtм a pщsobit mu tolik bolesti, aby profesor nemohl uskuteиnit svй kouzlo.
Vyskoиil proto, uchopil Quirrella za paћi a drћel se ho tak pevnм, jak jen dokбzal. Profesor kшiиel a snaћil se Harryho setшбst, zatнmco bolest v jeho hlavм narщstala vнc a vнc – teп uћ vщbec nic nevidмl – slyљel jen Quirrellovy zoufalй vэkшiky a Voldemortovo jeиenн „ZABIJ HO! ZABIJ HO!“ a jeљtм jinй hlasy, nejspнљ ve vlastnн hlavм, kterй na nмho volaly: „Harry! Harry!“
Cнtil, jak se mu Quirrellova paћe vysmekla, vмdмl, ћe prohrбl, a pak uћ se propadal do tmy, dolщ… dolщ… dolщ…
Nмco zlatйho se tшpytilo hned nad nнm. Zlatonka! Pokusil se ji chytit, nedokбzal vљak pohnout rukama. Zamrkal. Vщbec to nebyla Zlatonka, ale nмин brэle. To bylo opravdu podivnй.
Zamrkal znovu a z mlhy nad nнm se vynoшila usmнvajнcн se tvбш Albuse Brumbбla.
„Dobrй odpoledne, Harry,“ шekl Brumbбl.
Harry na nмj uћasle upшel oиi. A vtom se rozpomnмl: „Pane! Kбmen! Byl to Quirrell, a mб ten Kбmen! Pane, rychle –“
„Uklidni se, chlapиe, leccos jsi totiћ zaspal,“ шekl Brumbбl. „Quirrell ћбdnэ Kбmen nemб.“
„Ale kdo ho tedy mб? Pane, jб –“
„Nerozиiluj se, Harry, nebo mм madame Pomfreyovб vyћene.“
Harry polkl a rozhlйdl se kolem sebe. Uvмdomil si, ћe je zшejmм na oљetшovnм. Leћel v bнle povleиenй posteli a na stolku vedle nмj se tyиila hromada, kterб vypadala jako polovina cukrбшstvн.
„Pozdravy od tvэch pшбtel a obdivovatelщ,“ pronesl se zбшivэm ъsmмvem Brumbбl. „To, k иemu ve sklepenн doљlo mezi tebou a profesorem Quirrellem, je naprostй tajemstvн, takћe to pochopitelnм vн celб љkola. Myslнm totiћ, ћe to byli tvoji pшбtelй pбnovй Fred a George Weasleyovi, kteшн se ti pokusili poslat zбchodovou mнsu. Bezpochyby si mysleli, ћe tм to pobavн; madame Pomfreyovб se nicmйnм domnнvala, ћe by to nebylo pшнliљ hygienickй, a zabavila ji.“
„Jak dlouho uћ tu jsem?“
„Tшi dny. Panu Ronaldovi Weasleymu a sleиnм Grangerovй spadne kбmen ze srdce, aћ se dozvмdн, ћe ses probral, dмlali si o tebe velikй starosti.“
„Ale ten Kбmen, pane –“
„Jak vidнm, nedovolнљ, abych odvedl шeи na nмco jinйho. Tak dobrб, co Kбmen: Profesoru Quirrellovi se nepodaшilo ti ho vzнt; dorazil jsem vиas, abych tomu zabrбnil, i kdyћ musнm uznat, ћe ty sбm sis poинnal velice dobшe.“
„Vy jste tam pшiљel? Naљla vбs Hermionina sova?“
„Zшejmм jsme se minuli nмkde ve vzduchu. Jakmile jsem dorazil do Londэna, zaиalo mi bэt jasnй, ћe ve skuteиnosti bych mмl bэt tam, odkud jsem odletмl. Vrбtil jsem se prбvм vиas, abych Quirrella od tebe odtrhl –“
„Takћe jste to byl vy!“
„Obбval jsem se, ћe pшichбzнm pozdм.“
„Mnoho nechybмlo; dlouho uћ bych Kбmen pшed nнm nedokбzal brбnit –“
„Neљlo o Kбmen, chlapиe, ale o tebe – to vypмtн tм mбlem zabilo. Na chvнli jsem uћ mмl strach, ћe jsi opravdu mrtvэ. Pokud jde o Kбmen, je s nнm konec – zniиil jsem ho.“
„Zniиil jste ho?“ zeptal se Harry rozpaиitм. „Ale vбљ pшнtel – Nicolas Flamel –“
„Takћe ty vнљ i o Nicolasovi?“ zeptal se Brumbбl; zdбlo se, ћe ho to upшнmnм potмљilo. „Zjistil jsi opravdu vљecko, viп? Nicolas a jб jsme si totiћ spolu pohovoшili a dohodli jsme se, ћe to tak bude nejlepљн.“
„Ale to znamenб, ћe on i jeho ћena zemшou, ћe ano?“
„Majн doma dost Elixнru, aby dali vљechny svй zбleћitosti do poшбdku, a potom – ano, potom zemшou.“
Kdyћ Brumbбl spatшil ъћas v Harryho tvбшi, usmбl se.
„Nмkomu tak mladйmu jako ty to jistм znн neuvмшitelnм, ale pro Nicolase a Perenellu je to jako jнt spбt po velice, velice dlouhйm dni. Koneckoncщ, pro spoшбdanou mysl je smrt jen dalљн velkй dobrodruћstvн. Pochop, ћe Kбmen zase nebyl nмco tak ъћasnйho. Tolik penмz a ћivot tak dlouhэ, jak jen si budeљ pшбt! To jsou dvм vмci, kterэm by vмtљina lidн dala pшednost pшede vљнm ostatnнm – potнћ je v tom, ћe lidй majн sklon volit prбvм to, co je pro nм nejhorљн.“
Harry leћel, neschopen slova. Brumbбl si chvilku nмco broukal a usmнval se na strop.
„Pane?“ ozval se koneиnм Harry. „Uvaћoval jsem… i kdyћ je s Kamenem konec, Vol… chci шнct Vy–vнte–kdo…“
„Шнkej mu Voldemort, Harry. Vћdycky nazэvej vмci jejich pravэm jmйnem. Pokud by ses ho bбl vyslovit, o to vмtљн z nich budeљ mнt strach.“
„Ano, pane. Chci шнct, ћe Voldemort se urиitм pokusн vrбtit se nмjak jinak, ћe? S nнm jeљtм konec nenн?“
„Ne, Harry, s Voldemortem konec nenн. Jeљtм poшбd je nмkde tam venku a nejspнљ hledб jinй tмlo, kterй by mohl sdнlet… a jelikoћ nenн doopravdy naћivu, nelze ho ani zabнt. Nechal Quirrella zemшнt; neznб slitovбnн nejen vщиi svэm nepшбtelщm, ale i vщиi svэm pшнvrћencщm. Ty, Harry, jsi moћnб jenom zdrћel jeho nбvrat k moci; postaин vљak, kdyћ se pшнљtм najde zas nмkdo jinэ, kdo bude ochoten svйst na pohled prohranou bitvu – a pokud ho nмkdo zdrћн znovu a dalљн zase znovu – moћnб ћe uћ moc nikdy zpмt nezнskб.“
Harry se pokusil pшikэvnout, okamћitм vљak od toho upustil, ponмvadћ znovu pocнtil bolest v hlavм. Potom шekl: „Pane, jsou jeљtм dalљн vмci, kterй bych chtмl vмdмt, pokud mi je mщћete шнct… vмci, o kterэch bych se rбd dozvмdмl pravdu…“
„Pravdu,“ a Brumbбl vzdychl. „Jenћe to je nмco krбsnйho a straљnйho, a proto je nutnй s nн zachбzet s krajnн obezшetnostн. Pшesto ti na tvй otбzky odpovнm, pokud nebudu mнt pшнliљ zбvaћnэ dщvod, abych to neudмlal, a v takovйm pшнpadм tм prosнm o prominutн; samozшejmм ti nebudu lhбt.“
„Tedy… Voldemort шekl, ћe mou matku zabil jen proto, ћe se pokouљela mu zabrбnit, aby zabil mм. Ale proи mм vщbec chtмl zabнt?“
Tentokrбt Brumbбl vzdychl opravdu zhluboka.
„Bohuћel, hned na tvou prvnн otбzku ti nemohu odpovмdмt. Aspoт ne dnes. Teп ne. Jednou se to dozvнљ… teп na to ale zapomeт, Harry. Aћ budeљ starљн… jб vнm, ћe tohle slyљнљ nerad… ale dozvнљ se to, aћ na to budeљ pшipraven.“
Harry vмdмl, ћe nemб smysl se s Brumbбlem pшнt.
„Ale proи se mм Quirrell nemohl dotknout?“
„Tvб matka zemшela, aby tм zachrбnila. Pokud je na svмtм nмco, co Voldemort nedokбћe pochopit, je to prбvм lбska. Neuvмdomil si, ћe tak velkб lбska, jako byla lбska tvй matky k tobм, zanechбvб svй vlastnн znamenн. Nenн to jizva ani ћбdnб viditelnб znбmka… ale pokud tм nмkdo tak hluboce miloval, poskytne ti to navћdy urиitou ochranu, i kdyћ ten, kdo tм miloval, uћ nenн. Mбљ to v sobм, ve vlastnн kщћi… Prбvм proto se tм Quirrell, plnэ nenбvisti, chamtмnн a ctiћбdosti, on, kterэ se dokбzal podмlit o vlastnнho ducha s Voldemortem, nemohl dotknout. Byla to pro nмj hotovб muka, dotknout se иlovмka chrбnмnйho nминm tak uљlechtilэm.“
Brumbбl se teп soustшedil na jakйhosi ptбka venku na okennн шнmse, takћe Harry mмl иas osuљit si prostмradlem oиi. Kdyћ se zas zmohl na slovo, zeptal se: „A co ten neviditelnэ plбљt – vнte, kdo mi ho poslal?“
„Ano, ovљem – tvщj otec si ho nбhodou nechal u mм, a jб jsem si myslel, ћe by se ti mohl zamlouvat,“ v Brumbбlovэch oинch se rozhoшely veselй jiskшiиky. „Je to uћiteиnб vмciиka… v dobбch, kdy tvщj otec ћil tady, ji pouћнval hlavnм k tomu, aby se vplнћil do kuchynм a ukradl tam nмco k snмdku.“
„A pak je tu jeљtм nмco…“
„Ven s tнm.“
„Quirrel шekl, ћe Snape –“
„Profesor Snape, Harry.“
„Ano, ten – Quirrell шekl, ћe mм nenбvidн, ponмvadћ nenбvidмl mйho otce. Je to pravda?“
„Totiћ, ti dva prostм nesnбљeli jeden druhйho. Byli asi jako ty a pan Malfoy. A navнc, tvщj otec udмlal nмco, co mu Snape nikdy nedokбzal odpustit.“
„A co to bylo?“
„Zachrбnil mu ћivot.“
„Coћe?“
„Ano…“ шekl Brumbбl zasnмnм. „Zvlбљtnн, jak lidй nмkdy uvaћujн, co шнkбљ? Profesor Snape se nedokбzal smншit s tнm, ћe je tvйmu otci zavбzбn… opravdu si myslнm, ћe bмhem letoљnнho roku se tм tak usilovnм snaћil chrбnit, ponмvadћ si шнkal, ћe tнm si vyrovnб ъиty s tvэm otcem. Pak uћ by mohl jen v klidu dбl nenбvidмt jeho pamбtku.“
Harry se to snaћil pochopit, rozbuљila se mu vљak krev ve spбncнch, takћe od toho radмji upustil.
„A pak bych rбd vмdмl jeљtм jednu vмc, pane.“
„Uћ jenom jednu?“
„Jak jsem dostal Kбmen ze zrcadla?“
„Vidнљ, to jsem rбd, ћe ses na to zeptal. To byl jeden z mэch nejskvмlejљнch nбpadщ – a mezi nбmi, to uћ nмco znamenб. Abys vмdмl, Kбmen mohl zнskat jenom ten, kdo ho chtмl najнt – najнt, ale ne ho vyuћнt – ti ostatnн by mнsto toho vidмli sami sebe, jak vyrбbмjн zlato nebo pijн Elixнr ћivota. Mщj vlastnн mozek obиas pшekvapн i mм… A teп uћ tмch otбzek bylo dost. Radнm ti, aby ses pustil do toho cukrovн. Ano, ovљem! Bertнkovy lentilky tisнckrбt jinak! V mlбdн jsem mмl tu smщlu, ћe jsem narazil na jednu, kterб chutnala, jako kdyћ zvracнљ, a od tй doby jsem v nich bohuћel dost ztratil zбlibu – ale kdyћ si vezmu jednu mlйиnou karamelu, snad se mi nemщћe nic stбt, co шнkбљ?“
Usmбl se a strиil si zlatohnмdou lentilku do ъst. Pak se zakuckal a шekl: „Bмda! To byl vosk do uљн!“
Madame Pomfreyovб, kterб oљetшovnu vedla, byla sice milб, ale velice pшнsnб dбma.
„Jenom pмt minut,“ ћadonil Harry.
„V ћбdnйm pшнpadм!“
„Ale panu profesoru Brumbбlovi jste to povolila…“
„Ano, jistм, ponмvadћ je шeditel, a to je nмco ъplnм jinйho. Potшebujete odpoиinek.“
„Vћdy odpoинvбm, vidнte pшece, ћe leћнm v posteli a vщbec. No tak, madame Pomfreyovб…“
„Tak dobшe,“ шekla. „Ale jenom pмt minut.“ A pustila dovnitш Rona a Hermionu.
„Harry!“
Zdбlo se, ћe Hermiona by ho nejradмji znovu objala, Harry vљak byl rбd, ћe se ovlбdla, ponмvadћ ho dosud velice bolela hlava.
„Ach Harry, my uћ jsme se bбli, ћe – Brumbбl vyhlнћel tak ustaranм –“
„Mluvн o tom celб љkola,“ шekl Ron. „Co se doopravdy stalo?“
Byl to jeden z tмch mimoшбdnэch okamћikщ, kdy skuteиnost je podivnмjљн a vzbuzuje jeљtм vмtљн rozruch neћ nejdivoиejљн povмsti. Harry jim povмdмl vљecko: o Quirrellovi; o zrcadle; o Kameni a Voldemortovi. Ron a Hermiona byli skvмlн posluchaиi: zajнkali se v patшiиnэch chvнlнch, a kdyћ jim Harry шekl, co se skrэvalo pod Quirrellovэm turbanem, Hermiona hlasitм vykшikla.
„Takћe s Kamenem je konec?“ zeptal se Ron nakonec. „A Flamel prostм umшe?“
„To jsem шekl takй, ale Brumbбl je pшesvмdиen – jak to bylo pшesnм? – ‚ћe pro spoшбdanou mysl je smrt jen dalљн velkй dobrodruћstvн‘.“
„Vћdycky jsem шнkal, ћe mu љplouchб na majбk,“ prohlбsil Ron; oиividnм na nмj dost zapщsobilo, jak љнlenэ jeho hrdina je.
„A jak to bylo s vбmi?“ zeptal se Harry.
„Jб jsem se vrбtila zpбtky bez potнћн,“ шekla Hermiona. „Vzala jsem s sebou i Rona – to chvнli trvalo – a pak uћ jsme se hnali k sovinci, abychom poslali zprбvu Brumbбlovi, ale potkali jsme ho ve vstupnн sнni – uћ vљecko vмdмl – a jenom шekl ,Harry se pustil za nнm, ћe?‘ a utнkal do tшetнho poschodн.“
„Myslнљ, ћe chtмl, abys to vљecko udмlal?“ zeptal se Ron. „Kdyћ ti poslal plбљќ tvйho otce, a to vљecko?“
„Tedy,“ vybuchla Hermiona. „Pokud to chtмl – chci шнct – je to straљnй – vћdyќ jsi mohl pшijнt o ћivot!“
„Ne, nenн to straљnй,“ namнtl Harry zamyљlenм. „Brumbбl je zvlбљtnн иlovмk. Myslнm, ћe mi svэm zpщsobem chtмl dбt љanci. On zшejmм vнce mйnм vн o vљem, co se tu dмje. Domnнvбm se, ћe mмl dost jasnou pшedstavu, co mбme v ъmyslu, a mнsto aby nбm v tom zabrбnil, prostм nбs nauиil dost, aby nбm to pomohlo. Nemyslнm, ћe to byla pouhб nбhoda, kdyћ jsem s jeho pomocн zjistil, jak to zrcadlo funguje. Skoro jako by si шнkal, ћe mбm prбvo se Voldemortovi postavit, pokud to dokбћu.“
„Ano, Brumbбl je tшнda, to je pravda,“ pronesl Ron hrdм. „Poslechni, zнtra uћ musнљ vstбt a pшijнt na hostinu na konec љkolnнho roku. Vљecky body jsou uћ rozdмlenй a zvнtмzil samozшejmм Zmijozel – nebyl jsi na poslednнm zбpasu ve famfrpбlu, a bez tebe nбs Havraspбr ъplnм pшevбlcoval – ale veиeшe bude stбt za to.“
V tu chvнli vtrhla dovnitш madame Pomfreyovб.
„Uћ tu jste mбlem иtvrt hodiny, a teп VEN!“ шekla rбznм.
Po osvмћujнcнm celonoиnнm spбnku se Harry mбlem cнtil uћ zase v poшбdku.
„Chci jнt na slavnost,“ шekl madame Pomfreyovй, kdyћ mu urovnбvala jeho krabice s cukrovнm. „To uћ mohu, ћe ano?“
„Profesor Brumbбl шнkб, ћe tam smнte jнt,“ шekla s nakrиenэm nosem, jako by si podle jejнho nбzoru profesor Brumbбl vщbec neuvмdomoval, jak nebezpeиnй takovй hostiny mohou bэt. „A mбte tu dalљн nбvљtмvu.“
„Vэbornм,“ шekl Harry. „A kdo to je?“
Pшi jeho otбzce uћ se dovnitш vsoukal Hagrid. Jako vћdycky, kdyћ byl nмkde v mнstnosti, vypadal vмtљн, neћ se vщbec patшilo. Posadil se vedle Harryho, podнval se na nмj a pak se rozplakal.
„To vљecko – je – moje – zatracenб – chyba!“ vzlykal a zakrэval si tvбш rukama. „To jб шek tomu syибkovi, jak projнt kolem Chloupka! Jб mu to шek! Bylo to jedinэ, co eљtм nevмdмl, a jб mu to шek! A ty jsi moh bejt po smrti! Vљecko skrz jedno draин vejce! V ћivotм si uћ nedбm ani kapku! Mмli by mм vyhodit, abych nмkde musel ћнt jako mudla!“
„Hagride!“ шekl Harry a zdмљenм se dнval, jak obrem cloumб zбrmutek a vэиitky svмdomн a do vousщ mu kanou velkй slzy. „Hagride, stejnм by se to nмjak dozvмdмl, ponмvadћ mluvнme o Voldemortovi; bэval by se to dozvмdмl, i kdybys mu to neшekl.“
„Moh jsi bejt po smrti!“ vzlykal Hagrid. „A neшнkej to mйno!“
„Jmenuje se VOLDEMORT!“ zahшmмl Harry a Hagrida to tak vydмsilo, ћe pшestal plakat. „Utkal jsem se s nнm a pouћнvбm jeho skuteиnй jmйno. Hlavu vzhщru, Hagride; Kбmen jsme zachrбnili a je s nнm konec, Voldemort uћ ho nemщћe pouћнt. Vezmi si иokolбdovou ћabku, mбm jich spoustu…“
Hagrid si otшel nos hшbetem ruky a шekl: „Teп jsi mi nмco pшipomnмl. Mбm pro tebe dбrek.“
„Doufбm, ћe to nenн chlebниek s kolиavнm masem?“ zeptal se Harry ъzkostnм a Hagrid se chabм uchechtl.
„To ne. Brumbбl mnм vиera dal na celej den volno, abych to zaшнdil. Samosebou mм spнљ mмl vyhodit ale mбm pro tebe todle.“
Vypadalo to jako pмknб, v kщћi vбzanб kniha. Harry ji zvмdavм otevшel. Byla plnб kouzelnickэch fotografiн a z kaћdй strбnky se na nмj usmнvali a mбvali mu jeho matka a otec.