Nikoli osobní faktory, ale odklon od leninismu je příčinou selhání trockismu
Namísto porozumění těmto faktům, trockistická opozice v tentýž den a trockisté později, vysvětlili svou porážku osobními faktory. Tedy přesně tím, jak Stalin popisoval dalekosáhlé historické kořeny boje Trockého proti bolševismu i důvody selhání a úpadku opozice:
„Opozice se domnívá, že může svou porážku »vysvětlit« osobními faktory a hrubostí Stalina... To je příliš ubohé vysvětlení. Je to spíše zaklínadlo, nikoli vysvětlení. Trockij bojoval proti leninismu od roku 1904. Od roku 1904 až do únorové revoluce v roce 1917 byl zavěšen za menševiky a zoufale po celou tuto dobu bojoval proti Leninově straně.Během tohoto období utrpěl Trockij řadu porážek z rukou Leninovy strany – Proč? Byla snad na vině Stalinova hrubost? Stalin však tehdy ještě nebyl tajemníkem Ústředního výboru, ještě nebyl v zahraničí, ale zůstával v Rusku, aby proti carismu bojoval z podzemí. Zápas mezi Trockým a Leninem zuřil v zahraničí. Takže jak s tím mohla mít cokoli společného údajná Stalinova hrubost?
„V období od Říjnové revoluce až do roku 1922 se Trockému, již členu bolševické strany, podařilo provést dva „velké“ výpady proti Leninovi a jeho straně: v roce 1918 - v otázce Brestlitevského míru a v letech 1921 – v otázce odborů. Oba tyto výpady skončily Trockého poražkou.Proč? Byla na vině Stalinova hrubost? Ale v té době byl Stalin ještě tajemníkem ústředního výboru. Tajemnické posty byly následně obsazeny známými trockisty. Takže co s tím měla dělat Stalinova hrubost?
"Později provedl Trockij řadu chladných výpadů proti straně (1923, 1924, 1926, 1927) a při každém z nich utrpěl novou porážku.
„Není snad ze všeho zcela zřejmé a patrné, že pokusy trockistů nahradit leninismus trockismem proti leninské straně mají hluboké a dalekosáhlé historické kořeny? Není to zřejmé z toho, že boj vedený nynější stranou proti trockismu je pokračováním téhož boje, který vedla strana v čele s Leninem už od roku 1904?
Není zřejmé ze všech těchto pokusů trockistů nahradit leninismus trockismem, že právě tyto snahy jsou tou hlavní příčinou selhání, úpadku a bankrotu opozice?
„Naše strana se zrodila a vyrostla v bouři revolučních bitev. Není to strana, která vyrůstala v době mírového rozvoje. Z tohoto pádného důvodu je hrdá na své revoluční tradice a nedělá z nich fetiš svých vůdců. Najednou byl nejpopulárnějším mužem ve straně Plechanov. A více než to. Byl zakladatelem strany a jeho popularita byla tedy nesrovnatelně větší než Trockého a Zinověva. Nicméně i přesto se strana od Plechanova odvrátila zády, jakmile se začal od marxismu odchylovat a přecházel k oportunismu. Není tedy udivující, že lidé, kteří byli tak skvělí a úžasní jako Trockij a Zinověv, skončili na chvostu strany poté, co se začali od leninismu odchylovat?“ (Sebrané spisy, roč. 10, pp 199-201 ); (Collected Works, Vol. 10, pp 199-201).
Stejně jako pokračující boj bolševické strany vedené Stalinem proti trockismu byl po roce 1924 pokračováním boje, jenž strana v čele s Leninem vedla již od roku 1903, byl boj Trockého proti bolševické straně v čele se Stalinem pokračováním boje, který trockismus vedl proti bolševické straně v době, kdy stál v jejím čele Lenin.Lenin byl hlavním terčem očerňování, pomlouvání a špinění ze strany Trockého v letech 1903-1917. Po smrti Lenina nastoupil na tuto čestnou funkci Stalin a stal se tak hlavním terčem útoků opozice. Bylo to proto, že Stalin věrně bránil, prováděl a realizoval Leninův odkaz, stal se nejreprezentativnějším mluvčím bolševické strany a z této funkce za sebou táhl neustále se opakující hněv opozice, která jednoduše neskousla svou impotenci v pokusu nahradit leninismus trockismem. Nebyl to případ údajně leninského boje Trockého proti údajně vně stojícímu uchvatiteli Stalinovi, jak se vypráví v trockistických pohádkách; naopak to byl spolehlivý a neúnavný leninsta (Stalin), který skvěle pokračoval v úspěšném leninském útoku na antibolševickou a maloburžoazní ideologii trockismu. Toto samo o sobě vysvětluje nenávist Josefa Stalina k trockismu a skutečnost, že pouhá zmínka čehokoli souvisejícího s trockismem ho vedla k o to větší nekompromisnosti a nesmiřitelnosti. Nenávist opozičníků k němu Stalin popisuje těmito slovy:
„V první řadě o osobním faktoru. Slyšeli jste zde, jak se svědomitě opozičníci vrhli na Stalina a ze všech sil ho uráželi. Důvodem, proč byly hlavní útoky namířeny proti Stalinovi, byla skutečnost, že Stalin znal všechny opoziční triky lépe a právě proto se ho zřejmě někteří z našich soudruhů pokusili, troufnu si říci, oklamat, což jistě není snadné. Dobrá tedy, nechť urážkami zraňují a trápí svá srdce.“
A pokračoval: „A jaký je Stalin? Stalin je jenom malá figura. Vezměte Lenina. Kdo neví, že v době Srpnového bloku opozice vedená Trockým dokonce ještě vedla sprostou kampaň pomluv proti Leninovi? Poslechněte si například Trockého:
„Ubohé handrkování systematicky provokované Leninem, tím starým pletichářem a profesionálním kořistníkem všeho zpátečnictví, co ho v ruském dělnickém hnutí je, se jeví jako nesmyslná posedlost“ (See Trotsky's 'Letter to Chkeidze', April 1913) (viz Trockého “Dopis Chkeidzemu“, duben 1913).
„Všimněte si jazyka, soudruzi! Všimněte si jazyka! Je to Trockého psaní. A psaní o Leninovi.“
„Není překvapující, že Trockij, který psal tak nevychovaným a neotesaným způsobem o velikém Leninovi, jehož tkaničky u bot by nebyl hoden ani zavázat, nyní sprostě haněl a urážel jednoho z mnoha žáků Leninových - soudruha Stalina?
A více než to. Myslím, že mi opozice prokázala čest, když dala průchod celé své zuřivé nenávisti vůči Stalinovi. Je to tak, jak má být. Myslím, že by bylo divné a hrubě urážlivé, pokud opozice, která se snaží stranu zničit, by měla chválit Stalina, toho, který obhajuje základy leninských principů strany. (Collected Works, Vol. 10, pp. 177-178); (Sebrané spisy, sv. 10, str. 177-178)