Zavrženíhodný a zbabělý poraženec
V roce 1933 vydal Trockij svůj pamflet Sovětská ekonomika v nebezpečí, ze kterého vyšla najevo jeho podpora kapitalismu, tedy útoku na socialistickou industrializaci a kolektivizaci - dvě opatření světového revolučního historického významu. Trockij prohlásil, že „správná a ekonomicky solidní kolektivizace v dané fázi BY NEMĚLA VÉST K ELIMINACI NEPu, ale k POSTUPNÉ REORGANIZACI JEHO METOD.“ (str. 32).
Jinými slovy, neměl být učiněn žádný pokus odstranit kapitalismus obecně a kapitalismus na venkově zvláště.
Gorbačovovo pózování a předstírání faktu, že stojí za jakýmsi kontrolovaným trhem a za Trockého metodami jeho řízení znamenalo: ponechte trh, ať se řídí sám!
„Regulace trhu,“ říká, „musí sama záviset na tendencích, které jsou vyvolané prostřednictvím zlaté střední cesty.“ (str. 30).
Každý obří revoluční krok sovětské ekonomiky té doby vpřed byl, pokud stál mimo trh, zobrazen tímto veleknězem tržního socialismu jako porucha a „ekonomický chaos.“ Trockij říká:
„Odstraněním trhu a namísto něho instalací asiatských bazarů vytvořila byrokracie... podmínky pro nejbarbarštější výkyvy cen a následné podminování obchodních výpočtů. V důsledku toho se hospodářský chaos zdvojnásobil.“ (str. 34).
Trockij se snažil v prosinci 1925 na XIV. stranickém sjezdu KSSS vnutit straně politiku okamžité kolektivizace rolnictva, když podmínky nezbytné k takové kolektivizaci naprosto chyběly. V roce 1933, kdy kolektivizace byla na dobré cestě k dokončení, se zase Trockij dožadoval v protikladu k politice likvidace kulaků jako třídy, zřízení systému politiky přísného omezení vykořisťovatelských tendencí kulaků.“ (str. 47).
Jinými slovy: kapitalismus nesměl být na venkově zlikvidován.
Trockij se modlí za zázraky a prohlašuje: „Komodity se musí přizpůsobit lidským potřebám ...“ Trockij zastává tento názor: „Hospodářské účetnictví je nemyslitelné bez tržních vztahů.“ Vzhledem k tomu není divu, že Trockij dospěl k tomuto závěru: „Je třeba odložit druhý pětiletý plán. Pryč se řvavým nadšením!“ (str. 41).
Není tedy divu, že Stalin ve své Zprávě ze XVII. sjezdu strany (26. ledna 1934) vyvodil tyto postřehy týkající se trockistického programu:
„Vždycky jsme říkali, že »levičáci« jsou ve skutečnosti pravičáky maskujícími svou pravicovost levými frázemi. Nyní „levičáci“ sami potvrzují správnost našeho výroku. Vezměte loňské problémy trockistického „Věstníku“. Co páni trockisté požadují, o čem píší a v čem nachází svůj výraz jejich „Levý“ program? Požadují: ROZPUŠTĚNÍ SOVCHOZŮ na základě toho, že neplatí, ROZPUŠTĚNÍ VĚTŠINY KOLCHOZŮ, s tím, že jsou smyšlené, UPUŠTĚNÍ OD POLITIKY ODSTRANĚNÍ KULAKŮ, NÁVRAT K POLITICE KONCESÍ A PRONÁJMU ŘADY NAŠICH PRŮMYSLOVÝCH PODNIKŮ na základě toho, že neplatí.
„Takový je program těchto opovrženíhodných zbabělců a kapitulantů - jejich kontrarevoluční program obnovení kapitalismu v SSSR!“
„Jaký je rozdíl mezi programem tímto a programem extrémních pravičáků? Je zřejmé, že není žádný. Z toho vyplývá, že se levice „otevřeně propojila s kontrarevolučním programem pravičáků, aby s nimi mohla vstoupit do bloku a vést společný boj proti straně.“ (Stalin, Collected Works, Vol. 13, pp. 370-371) (Stalin, sebrané spisy, roč. 13, str. 370-371).