Trockij uznává socialistické úspěchy jako prostředek k získání důvěryhodnosti
Na konci druhého pětiletého plánu nemohl ani slepý nevidět gigantické, skutečně hrdinské a světově historické úspěchy socialistické výstavby. Dokonce i inteligentní představitelé imperialismu začali přijímat dosavadní úspěchy socialismu ve všech oblastech života SSSR - jediné země, která dosáhla plné zaměstnanosti, zatímco kapitalistický svět se otřásal pod údery krize. Trockij se ocitl v nebezpečí, že bude zdiskreditován kvůli flagrantnímu rozporu mezi Sovětskou realitou a Trockého predikcí. Tak Trockij, tato nejvíce antisovětská figura ze všech antisovětčíků, byl nucen v zájmu získání určité věrohodnosti, psát téměř nadšeně o výdobytcích socialismu v SSSR. Byla to však samozřejmě znovu jen pouhá předehra k další sprosté kampani lží a pomluv proti sovětskému režimu. Ve své Zrazené revoluci (1933) píše:
„Gigantické úspěchy v průmyslu, nesmírně slibné začátky v zemědělství, bezprecedentní růst starých průmyslových měst a budování nových, rychlý nárůst počtu aktivistů za účelem zvýšení kulturní úrovně a nebývalé zvýšení kulturních zájmů - takové jsou nezpochybnitelné výsledky Říjnové revoluce...“
„Svým vítězným bojem socialismus dokázal nikoli na stránkách Das Kapital, ale v průmyslové aréně čítající šestinu zemského povrchu – ne jazykem dialektiky, nýbrž řečí oceli, cementu a elektřiny ... z gruntu změnit zaostalou zemi za dobu kratší než deset let a dosáhnout v dějinách bezpříkladných úspěchů.“
„To také ukončuje spor s reformisty v dělnickém hnutí. Můžeme byť jen na okamžik srovnat jejich myší scény, povyk, poskakování a cavyky s titánskou prací konanou tímto lidem a revolucí ho probouzející k novému životu? ...“ (str. 16).
Tak dost záhadně a bez jakéhokoli vysvětlení, korekce nebo omluvy ze strany Trockého zjistíme, že „arogantní, negativní, pohrdavý, přezíravý a kliky vytvářející byrokratický aparát,“ charakterizovaný na jedné straně „setrvačností“ a na straně druhé „násilím vůči kritice,“ obsazený „jen kariéristy a osvědčenými politickými stoupenci“, kteří jsou tak odtrženi od reality, že se cítí být ohroženi ztrátou podpory mas a opírají se proto o státní teror moci proti „kontrarevolučním tendencím existujícím mezi maloobchodníky, překupníky a kulaky tohoto byrokratického aparátu“. A tito odpůrci - de facto sedlina nějakým způsobem povstanou proti vedení bolševické strany a sovětského státu při příležitosti desetiletí úspěšného budování a výstavby v historii zcela bezpříkladných“!
Normálně trockismus maluje obraz sovětských lidí, kterým je nařizováno a kteří jsou naháněni „stalinskou byrokracií“ a pokorně a rozmrzele přijímají svůj osud. – Na stránkách této knihy, v níž jsou některé charakteristicky popírány zase jinými stránkami téže knihy, popisuje Trockij bezbřehé nadšení, s nímž se sovětská mládež vrhala do hospodářské, kulturní a umělecké činnosti. Situaci líčí následujícími slovy:
„Aby bylo jasno, mládež je velmi aktivní v oblasti hospodářství. V Sovětském svazu je nyní 1,2 milionu komsomolců (komunistické mládeže) v kolchozech. Stovky tisíc komsomolců byly v posledních letech mobilizovány do dřevařského průmyslu, na stavební práce a těžbu uhlí a zlata; na práci v Arktidě, Sachalinu, nebo na Amur, kde právě probíhá výstavba nového města Komsomolsk. Nová generace se napřahuje a spouští šokující brigády, soutěže o nejlepší pracovníky, rozjíždí stachanovské hnutí, soutěžení mistrů, předáků... Mládež studuje a její značná část studuje pilně a svědomitě. Oni jsou tak akční a aktivní v oblasti atletiky a nejodvážnější i nejbojovnější jsou pak v seskocích padákem a střelectví. Podnikavě a odvážně se vrhají do všech druhů nebezpečných výprav.“
„Lepší část našeho mládí,“ řekl nedávno známý polárník Schmidt, „touží pracovat tam, kde na ni čekají potíže.“ To je nepochybně pravda...“
„... Bylo by to hrubé pomlouvání mládeže, kdybych ji vykreslil jako řízenou převážně nebo dokonce výlučně osobními zájmy. Nikoli, povšechně jsou masy velkorysé, citlivé, iniciativní... V jejich hlubinách nalezneme různé tendence v čisté podobě zakotveného hrdinství čekajícího na své uplatnění. (Vše) závisí na těchto náladách, zejména na zušlechťování nejnovějšího typu sovětského vlastenectví a péče o něj...“ (kapitola 7).“