Chlapec, kterэ zщstal naћivu 3 страница
„UAAARRRR!“
Harry se vymrљtil do vzduchu – љlбpl na rohoћce na nмco velkйho a mмkkйho – na nмco ћivйho!
Nahoшe se rozsvнtilo a Harry ke svй hrщze zjistil, ћe to velkй a mмkkй byl strэcщv obliиej. Strэc Vernon leћel ve spacнm pytli pшed domovnнmi dveшmi; oиividnм se chtмl pojistit, ћe Harry neudмlб to, co mмl prбvм v ъmyslu. Snad pщl hodiny na nмho kшiиel a potom шekl, aќ jde a udмlб mu љбlek иaje. Harry se celэ sklниenэ odљoural do kuchynм, a neћ se vrбtil, poљta uћ staиila dorazit, spadla strэci Vernonovi pшнmo do klнna. Harry jen zahlйdl tшi dopisy s adresou napsanou zelenэm inkoustem.
„Chci –“ spustil, ale to uћ mu strэc Vernon pшed oиima cupoval jeho dopisy na kousky.
Toho dne strэc Vernon nejel do prбce. Zщstal doma a zatloukl poљtovnн schrбnku hшebнky.
„Uvidнљ,“ vysvмtloval tetм Petunii s ъsty plnэmi hшebнkщ, „ћe kdyћ je nebudou moct doruиit, tak s tнm prostм pшestanou.“
„Tнm si nejsem tak jistб, Vernone.“
„Petunie, ti lidй uvaћujн zvlбљtnнm zpщsobem; nejsou jako ty a jб,“ prohlбsil strэc Vernon a snaћil se zatlouci hшebнk kouskem ovocnйho chlebниku, kterэ mu teta Petunie prбvм pшinesla.
V pбtek pшiљlo Harrymu hned dvanбct dopisщ. Jelikoћ se nedaly vhodit do poљtovnн schrбnky, prostrиili je pode dveшmi a љtмrbinami po stranбch, a nмkolik jich dokonce vpravili dovnitш okйnkem na zбchodм v pшнzemн.
Strэc Vernon znovu zщstal doma. Nejdшнv spбlil vљechny dopisy – pak si vzal kladivo a hшebнky a zatloukl prkny pшednн i zadnн vchod, takћe nikdo nemohl ven. Pшi prбci si broukal Nбruи plnou tulipбnщ, a pшi sebemenљнm zvuku sebou pokaћdй trhl.
V sobotu se strэci Vernonovi zaиaly vмci vymykat z rukou. Dovnitш se dostalo иtyшiadvacet dopisщ Harrymu, stoиenэch a ukrytэch po jednom ve dvou tuctech vajec, kterй tetм Petunii podal oknem obэvacнho pokoje jejich mlйkaш a tvбшil se pшitom velice rozpaиitм. Zatнmco strэc Vernon zuшivм telefonoval na poљtu a do mlйkбrny a snaћil se najнt nмkoho, komu by si mohl stмћovat, teta Petunie dopisy rozcupovala v kuchyтskйm mixйru.
„Kdo to proboha zrovna tebe tak nalйhavм chce?“ zeptal se Dudley Harryho uћasle.
Kdyћ v nedмli rбno strэc Vernon zasedl k snнdani, vypadal dost љpatnм a unavenм, pшesto vљak љќastnм.
„V nedмli poљta nechodн,“ pшipomnмl jim spokojenм, jak si mazal marmelбdu na noviny, „takћe dneska ћбdnй zatracenй dopisy –“
Ve chvнli, kdy to шekl, pшiletмlo cosi kuchyтskэm komнnem dolщ a zasadilo mu to poшбdnou rбnu do zбtylku. Vzбpмtн zaиaly z ohniљtм jako kulky vyletovat dopisy; mohlo jich bэt tшicet nebo иtyшicet. Dursleyovi pшed nimi uhэbali, Harry vљak vyskoиil do vzduchu a pokouљel se nмkterэ chytit –
„Ven! VEN!“
Strэc Vernon chytil Harryho kolem pasu a vystrиil ho do pшedsнnм. Hned za nнm vybмhli i Dudley a teta Petunie a zakrэvali si obliиej rukama, a strэc Vernon pшibouchl dveшe. Slyљeli, jak se do mнstnosti jeљtм poшбd valн dopisy a odrбћejн se od stмn a od podlahy.
„Uћ toho mбm dost,“ prohlбsil strэc Vernon; snaћil se mluvit klidnм, ale vytrhбval si pшitom z knнru obrovskй chomбиe vousщ. „Koukejte, aќ jste bмhem pмti minut pшipraveni na cestu. Jedeme odtud. Sbalte si jenom nмco na sebe. A nechci slyљet ani slovo!“
S pouhou polovinou knнru vypadal tak hrozivм, ћe se nikdo neodvбћil nic namнtat. Deset minut nato se uћ dostali zatluиenэmi dveшmi ven, sedмli v autм a шнtili se k dбlnici. Dudley na zadnнm sedadle popotahoval; otec mu vlepil poшбdnэ pohlavek, aby nezdrћoval, kdyћ se pokouљel nacpat do svйho sportovnнho pytle televizor, video a poинtaи.
A teп jeli a jeli. Dokonce ani teta Petunie se neodvбћila zeptat, kam vlastnм majн namншeno. Иas od иasu strэc Vernon najednou otoиil a chvнli jel opaиnэm smмrem.
„Musнme jim ujet… prostм jim musнme ujet,“ mumlal si pro sebe pokaћdй, kdyћ mмnil smмr.
Vщbec nikde se nezastavili na nic k jнdlu ani k pitн. Za soumraku uћ Dudley hlasitм skuиel. V ћivotм jeљtм nezaћil tak hroznэ den. Mмl hlad, pшiљel o pмt televiznнch poшadщ, kterй chtмl vidмt, a jeљtм nikdy se mu nestalo, ћe by tak dlouho na svйm poинtaиi nezlikvidoval nмjakйho vetшelce z cizнch svмtщ.
Nakonec strэc Vernon zastavil u ponurйho hotelu na okraji nмjakйho velikйho mмsta. Dudley a Harry mмli pokoj s manћelskэmi postelemi a s vlhkэm, zatuchlэm povleиenнm. Dudley hned chrбpal, ale Harry zщstal vzhщru, sedмl na parapetu, dнval se dolщ na svмtla projнћdмjнcнch aut a pшemэљlel, co to vљechno znamenб…
Rбno mмli k snнdani kukuшiиnй vloиky od vиerejљka a topinky se studenэmi rajиaty z konzervy. Prбvм dojedli, kdyћ k jejich stolu pшiљla majitelka hotelu.
„Promiтte, ale nenн nмkdo z vбs pan H. Potter? Mбm toho v recepci moћnб stovku.“
Zvedla dopis vzhщru, takћe si mohli pшeинst adresu napsanou zelenэm inkoustem:
Pan H. Potter
Hotel Railview
(pokoj и. 17)
Cokeworth
Harry po dopisu chтapl, ale strэc Vernon mu srazil ruku stranou. Majitelka hotelu vytшeљtila oиi.
„Jб si je vezmu,“ шekl strэc Vernon, spмљnм vstal a vyљel z jнdelny za nн.
„Nebylo by lepљн, kdybychom se prostм vrбtili domщ, drahouљku?“ navrhla nesmмle teta Petunie o nмkolik hodin pozdмji, ale strэc Vernon jako by ji neslyљel. Nikdo z nich nevмdмl, co doopravdy hledб. Zavezl je doprostшed hustйho lesa, tam vystoupil, chvнli se rozhlнћel kolem, zavrtмl hlavou, vrбtil se do auta a jeli zase dбl. Totйћ se opakovalo uprostшed zoranйho pole, v polovinм visutйho mostu a v nejvyљљнm poschodн mnohapatrovйho parkoviљtм.
„Tatнnek se zblбznil, viп?“ zeptal se Dudley sklesle tety Petunie naveиer. Strэc Vernon zastavil na nбbшeћн, vљecky je zamkl v autм a zmizel.
Zaиalo prљet. Po stшeљe vozu bubnovaly velikй kapky. Dudley se rozfтukal.
„Je pondмlн,“ шekl matce. „Dnes veиer dбvajн Velkйho Humberta. Jб chci nмkam, kde bude televize.“
Pondмlн! To Harrymu nмco pшipomnмlo. Pokud bylo pondмlн – a dнky televizi se na Dudleyho obvykle dalo spolehnout, ћe vн, co je za den – pak zнtra, v ъterэ, mмl on sбm mнt jedenбctй narozeniny. Harryho narozeniny samozшejmм nikdy nebyly ћбdnб slбva – loni mu Dursleyovi darovali ramнnko na љaty a starй ponoћky po strэci Vernonovi. Ale pшesto, jedenбct vбm nenн kaћdэ den.
To uћ byl strэc Vernon zpбtky a usmнval se. Navнc si nesl i jakэsi dlouhэ, ъzkэ balнk a neodpovмdмl, kdyћ se ho teta Petunie zeptala, co to koupil.
„Naљel jsem vynikajнcн mнsteиko!“ шekl. „Pojпte! Vљichni ven!“
Vystoupili a zjistili, ћe venku je velice chladno. Strэc Vernon ukazoval na nмco, co daleko v moшi vypadalo jako velikэ ъtes. Nahoшe na nмm byla pшilepenб ta nejuboћejљн chatrи, jakou si dokбћete pшedstavit. Jedna vмc byla jasnб: televizi tam urиitм nemajн.
„Na dneљnн noc pшedpovнdajн bouшi!“ oznбmil strэc Vernon radostnм a tleskl rukama. „A tento dobrэ muћ bude tak laskav a pщjин nбm svщj иlun!“
To uћ se k nim pшiloudal bezzubэ staшнk a s dost zlomyslnэm ъљklebkem jim ukazoval starou veslici, kterб se kolйbala v ocelovм љedй vodм pod nimi.
„Nмjakй zбsoby jsem uћ opatшil,“ шekl strэc Vernon, „takћe vљichni na palubu!“
V loпce byla straљlivб zima. Za krk jim zatйkala ledovб vodnн tшнљќ a do tvбшн je bodal mrazivэ vнtr. Pшipadalo jim, ћe to trvalo celй hodiny, neћ dorazili k ъtesu, kde je strэc Vernon, i kdyћ se smekal a klouzal, dovedl k polorozpadlйmu stavenн.
Uvnitш to vypadalo hroznм: pбchlo to tam chaluhami, vнtr profukoval љkvнrami v dшevмnэch stмnбch a ohniљtм bylo vlhkй a prбzdnй. V chatrиi byly jen dvм mнstnosti.
Ukбzalo se, ћe jejich zбsoby obnбљejн po jednom balниku smaћenэch bramborovэch lupнnkщ pro kaћdйho a иtyшi banбny. Strэc Vernon se pokusil rozdмlat oheт, ale prбzdnй obaly od brambщrkщ jen иadily a zkroutily se.
„Teп by se nбm pбr tмch dopisщ docela hodilo, co шнkбte?“ nadhodil rozmarnм.
Byl ve velice dobrй nбladм. Oиividnм si myslel, ћe nikdo nemб sebemenљн moћnost dostat se v bouшi aћ sem a doruиit jim poљtu. Harry s nнm v duchu souhlasil, i kdyћ sбm z toho ћбdnou radost nemмl.
S pшнchodem noci se kolem nich rozbмsnila ohlбљenб bouшe. Stмny chatrиe zalйvala tшнљќ ze vzdutэch vln a љpinavэmi okny lomcoval divokэ vнtr. Teta Petunie naљla ve druhй mнstnosti nмkolik zplesnivмlэch pшikrэvek a ustlala Dudleymu na pohovce proћranй od molщ. Sama se uloћila se strэcem Vernonem na hrbolatou postel v sousednн mнstnosti a Harrymu nezbylo nic jinйho, neћ si najнt to nejmмkин mнsto na podlaze a schoulit se pod tou nejtenин a nejpotrhanмjљн pшikrэvkou.
Jak noc ubнhala, bouшe шбdila stбle zuшivмji. Harry nemohl usnout. Tшбsl se zimou a mlel sebou, aby naљel nмjakou pohodlnмjљн polohu, a v ћaludku mu kruиelo hladem. Dudleyho chrбpбnн teп pшehluљovalo vzdбlenй burбcenн hromщ, kterй zaиalo pшed pщlnocн. Svнtнcн cifernнk hodinek, kterй visely spбиi na tuиnйm zбpмstн pшes okraj pohovky, Harrymu prozradil, ћe mu za deset minut bude jedenбct let. Leћel a sledoval, jak se jeho narozeniny pшibliћujн; pшemнtal pшitom, jestli si na nм Dursleyovi vщbec vzpomenou, a kde teп asi je ten, kdo mu vљechny ty dopisy posнlal.
Zbэvalo jeљtм pмt minut. Harry slyљel, jak venku nмco zapraљtмlo. Doufal, ћe se nepropadne stшecha, i kdyћ pak by uvnitш moћnб bylo tepleji. Jeљtм иtyшi minuty. Moћnб ћe dщm v Zobн ulici, aћ se tam vrбtн, bude tak plnэ dopisщ, ћe se mu podaшн nмjak jeden ukrбst.
Jeљtм tшi minuty. Ћe by to moшe tak divoce dorбћelo na ъtes? A (zbэvaly uћ jen dvм minuty) co znamenal ten podivnэ praskavэ zvuk? Ћe by se ъtes rozlomil a шнtil se do moшe?
Uћ jen minuta a bude mu jedenбct. Tшicet vteшin… dvacet… deset – devмt – moћnб by mмl probudit Dudleyho, jenom aby ho rozинlil – tшi – dva – jedna –
BUM!
Celб chatrи se zatшбsla a Harry se posadil zpшнma, s pohledem upшenэm na dveшe. Venku nмkdo byl a bouchal, aby ho pustili dovnitш.
Kapitola иtvrtб
Klниnнk
BUM! Nмkdo znovu zabouchal na dveшe. Dudley sebou trhl a probudil se.
„Kde je to dмlo?“ zeptal se hloupм.
Za jejich zбdy se ozvala hlasitб rбna a do mнstnosti klusem dorazil strэc Vernon. V rukou drћel puљku – teп uћ vмdмli, co bylo v tom dlouhйm, ъzkйm balнku, kterэ si vezl s sebou.
„Kdo je tam?“ rozkшikl se. „Varuji vбs – mбm zbraт!“
Chvнli bylo ticho.
A pak KШШACH! Nмkdo praљtil do dveшн takovou silou, ћe vyletмly z pantщ a s ohluљujнcнm rachotem dopadly na podlahu.
Na prahu teп stбl jakэsi obr. Tvбш mu skoro ъplnм zakrэvala dlouhб, jeћatб hшнva a divokй, љtмtinatй vousy, pod vљнm tнm porostem se vљak daly rozeznat jeho oиi, lesklй jako dva љvбbi.
Obr se s nбmahou vsoukal do chatrиe; musel se pшitom shrbit, takћe se hlavou prбvм dotэkal stropu. Shэbl se, zdvihl dveшe a bez nesnбzн je zasadil zpбtky do rбmu. Шev bouшe zvenин bylo narбz slyљet o nмco mйnм. Obr se otoиil a podнval se na vљechny v mнstnosti.
„Co kdybyste mnм udмlali љбlek иaje, co шнkбte? Nemмl jsem zrovinka snadnou cestu.“
Nмkolika kroky doљel k pohovce, kde sedмl Dudley strnulэ strachy.
„Uhni, ty bouchoшi,“ vyzval ho pшнchozн.
Dudley zapiљtмl a utнkal se schovat za svou matku, kterб se zdмљenм krиila za zбdy strэce Vernona.
„A tu ho mбme, Harryho!“ шekl obr.
Harry vzhlйdl do tй divй, straљidelnй tvбшe a zjistil, ћe љvбbн oиka se na nмj usmнvajн.
„Kdyћ jsem tм vidмl naposled, byls eљtм љkvrnм,“ prohlбsil obr. „Teпka dost pшipomнnбљ svэho tбtu, ale voиi mбљ po mбmм.“
Strэc Vernon ze sebe vydal podivnэ skшehot. „Ћбdбm, abyste okamћitм odeљel, pane!“ vykvikl. „To je pшece vloupбnн!“
„Zavшi zobбk, Dursley, ty nбdivo jeden,“ odsekl obr. Natбhl se pшes okraj pohovky, vytrhl strэci Vernonovi z rukou puљku, udмlal na hlavni uzel, jako by byla z gumy, a mrљtil jн do kouta.
Strэc Vernon ze sebe vydal dalљн podivnэ zvuk, asi jako myљ, kterou nмkdo pшiљlбpl.
„Abych nezapomnмl, Harry,“ шekl obr a otoиil se k Dursleyovэm zбdy, „vљecko nejlepљн k narozeninбm. Tadydle jsem ti nмco pшines – moћnб jsem si na to cestou nмkde sednul, ale urиitм ti pшнde k chuti.“
Z kterйsi vnitшnн kapsy svйho иernйho svrchnнku vytбhl ponмkud pomaиkanou krabici. Harry ji roztшesenэmi prsty otevшel. Uvnitш byl velkэ, upatlanэ иokolбdovэ dort a na nмm zelenou polevou stбlo: Vљecko nejlepљн k narozeninбm, Harry!
Harry se na obra podнval. Chtмl mu vlastnм podмkovat, ale ta slova se mu cestou na jazyk nмjak vytratila, takћe se mнsto toho zeptal: „A kdo vy vщbec jste?“
Obr se uchechtl.
„To mбљ pravdu, ani jsem se nepшedstavil. Rubeus Hagrid, klниnнk a љafбш v Bradavicнch.“
Natбhl k Harrymu svou ohromnou ruku a potшбsl mu celou paћн.
„Tak co bude s tнm иajem?“ houkl a zamnul si ruce. „A kdybyste mмli nмco vostшejљнho, taky bych nevodmнtnul.“
Sklouzl pohledem na prбzdnй ohniљtм se zkroucenэmi obaly od brambщrkщ a jen pohrdavм odfrkl. Sehnul se k ohniљti; nevidмli, co vlastnм dмlб, ale kdyћ se za okamћik zase napшнmil, huиel tam uћ oheт. Celб mokrб chэљe se naplnila mihotavэm svмtlem a Harry cнtil, jak ho zalйvб teplo, jako by se pohrouћil do horkй koupele.
Obr se znovu posadil na pohovku, kterб se pod jeho vahou celб prohnula, a zaиal z kapes kabбtu vytahovat vљecko moћnй: mмdмnou konvici, pomaиkanэ balниek s pбrky, roљt, иajnнk, nмkolik otluиenэch porcelбnovэch hrneиkщ a lбhev jakйsi jantarovй tekutiny, z kterй si dщkladnм pшihnul, neћ zaиal chystat иaj. Zakrбtko celou chatrи naplnil sykot opйkanэch uzenek a jejich vщnм. Dokud obr pracoval, nikdo neшekl ani slovo, ale kdyћ shrnul z roљtu prvnнch љest tuиnэch, љќavnatэch a mнrnм pшipбlenэch noћiиek, Dudley se neklidnм zavrtмl. Strэc Vernon ostшe vyjel: „Nic si od nмho neber, Dudley!“
Obr se posupnм uchechtl.
„Tak s tнm si nedмlej tмћkou hlavu, Dursley; ten tvщj vypasenej synбиek pшikrmovat nepotшebuje.“
Podal pбrky Harrymu, kterэ mмl pшнљernэ hlad a v ћivotм jeљtм nejedl nмco tak ъћasnйho, poшбd vљak nemohl spustit z obra oиi. Nakonec, ponмvadћ mu zшejmм nikdo nemнnil nic vysvмtlit, шekl: „Promiтte, ale jeљtм poшбd doopravdy nevнm, kdo jste.“
Obr usrkl velikэ douљek иaje a hшbetem ruky si otшel ъsta.
„Шнkej mnм Hagrid,“ vybнdl ho obr, „jako vљechny. Jak uћ jsem povнdal, dмlбm v Bradavicнch klниnнka – ale vo tмch urиitм vнљ vљecko.“
„Hmm – to ne,“ pшiznal Harry.
Hagrid vypadal ohromenм.
„Odpusќte,“ dodal Harry spмљnм.
„Ty шнkбљ vodpusќte?“ vyљtмkl Hagrid a upшenм pohlйdl na Dursleyovy, kteшн couvali zpбtky do tmy. „To voni by tebe mмli prosit za vodpuљtмnн! Vмdмl sem, ћes nedostal ty dopisy, ale vopravdu mnм nenapadlo, ћe bys nevмdмl vщbec nic vo Bradavicнch, pro vљecko na svмtм! Tos nikdy neuvaћoval vo tom, kde se to tvoji rodiиe vљecko nauиili?“
„Co vљecko?“ zeptal se Harry.
„CO VЉECKO?“ zaburбcel Hagrid. „Tak poиkat!“
V tu chvнli stбl na nohou, a ve svйm rozhoшиenн jako by zaplтoval celou chatrи. Dursleyovi se ustraљenм krиili u stмny.
„Chcete mnм шнct,“ zahшmмl na nм Hagrid, „ћe tendle chlapec – tendleten chlapec! – nevн ani т – ћe vщbec NIC nevн?“
Harry si pomyslel, ћe to uћ je trochu moc. Koneckoncщ, do љkoly chodil a nemмl nijak љpatnй znбmky.
„Nмco umнm,“ namнtl. „Tшeba poинtat a takovй vмci.“
Hagrid vљak jenom mбvl rukou a шekl: „Myslнm vo naљem svмtм. Vo tvэm svмtм. Mэm svмtм. Vo svмtм tvejch rodiищ.“
„O jakйm svмtм?“
Hagrid vypadal, jako by mмl v pшнљtнm okamћiku vybuchnout.
„DURSLEY!“ zaburбcel.
Strэc Vernon, v obliиeji velice pobledlэ, zaљeptal cosi jako „bшнnek mшнnek“. Hagrid se upшenм zahledмl na Harryho.
„Pшeci ale musнљ nмco vмdмt vo svэm tбtovi a mбmм,“ prohlбsil. „To, ћe jsou slavnэ. A ty sбm ћe jseљ taky slavnej.“
„Coћe? Moje maminka a tatнnek pшece nebyli slavnн, nebo snad ano?“
„Tak ty nevнљ… vopravdu nic nevнљ…“ Hagrid si rukou prohrбbl vlasy a ohromenм se na Harryho zahledмl.
„Tak ty ani nevнљ, co jseљ?“ zeptal se nakonec.
Strэc Vernon znenadбnн naљel шeи.
„Pшestaтte!“ porouиel. „Okamћitм pшestaтte, pane! Jб vбm zakazuji, abyste tomu chlapci nмco шнkal!“
I stateиnмjљн muћ neћ Vernon Dursley by se nejspнљ zachvмl pшi rozlнcenйm pohledu, kterэ na nмj Hagrid vrhl; a kdyћ promluvil, pшi kaћdй slabice se mu hlas tшбsl vztekem.
„Tys mu vщbec nic neшekl? Nikdy jsi mu neшek, co bylo v tom dopise, co pro nмj nechal Brumbбl? Jб jsem byl u toho! Vidмl jsem, jak ho tam Brumbбl nechal, Dursley! A vy jste to pшed nнm celou tu dobu tajili?“
„Co pшede mnou tajili?“ zeptal se Harry dychtivм.
„PШESTAТTE! ZAKAZUJI VБM TO!“ zajeиel strэc Vernon zachvбcenэ hrщzou.
Teta Petunie zdмљenм vyjekla.
„Dмte se vycpat, voba dva,“ шekl Hagrid. „Harry, ty jseљ totiћ – иarodмj.“
V chatrиi se rozhostilo ъplnй ticho. Bylo slyљet jen moшe a kvнlenн vмtru.
„Coћe jsem?“ vydechl Harry.
„No pшeci иarodмj,“ шekl Hagrid a posadil se zpбtky na pohovku, kterб zastйnala a prohnula se jeљtм vнc, „a myslнm, ћe budeљ zatracenм dobrej, aћ se v tom kapku pocviинљ. Kdyћ mмl nмkdo takovou mбmu a tбtu jako ty, co jinэho bys moh bejt? A poинtбm, ћe je naиase, aby sis ten dopis uћ koneиnм pшeиet.“
Harry natбhl ruku a koneиnм v nн drћel naћloutlou obбlku, s adresou napsanou smaragdovм zelenэm inkoustem: Pan H. Potter, na podlaze, chatrи na ъtesu, uprostшed moшe. Vytбhl z nн dopis a иetl:
ЉKOLA ИAR A KOUZEL V BRADAVICНCH
Шeditel: Albus Brumbбl
(nositel Merlinova шбdu prvnн tшнdy, Velikэ иar., Nejvyљљн divotvorce, Nejhlavnмjљн hlavoun, Mezinбrodnн sdruћenн kouzelnнkщ)
Vбћenэ pane Pottere,
s potмљenнm Vбm oznamujeme, ћe ve Љkole иar a kouzel v Bradavicнch poинtбme se studijnнm mнstem pro Vбs.
V pшнloze Vбm zasнlбme seznam vљech potшebnэch knih a vybavenн.
Љkolnн rok zaинnб 1. zбшн.
Oиekбvбme Vaљi sovu nejpozdмji 31. иervence.
Se srdeиnэm pozdravem
Minerva McGonagallovб
zбstupkynм шeditele
V Harryho hlavм vybuchlo otбzek jako pшi ohтostroji, a nemohl se rozhodnout, kterou mб vyslovit nejdшнv. Za pбr okamћikщ pшece jen vykoktal: „Co to znamenб, ћe иekajн mou sovu?“
„U vљech straљidel, teп jsi mi nмco pшipomnмl!“ plбcl se Hagrid do иela tak mocnм, ћe by to porazilo taћnйho konм, a z dalљн kapsy kabбtu vytбhl sovu – opravdovou ћivou sovu, kterб vypadala dost pocuchanм a taky dlouhэ brk a ruliиku pergamenu. S vyplazenэm jazykem naљkrбbal vzkaz, kterэ si Harry pшeиetl vzhщru nohama:
Vбћenэ pane Brumbбle,
Dal jsem Harrymu ten dopis. Zejtra s nнm pojedu nakoupit co potшebuje. Poиasн je straљnэ. Doufбm, ћe se mбte dobшe.
Hagrid
Potom vzkaz stoиil, pшedal ho sovм, kterб ho stiskla v zobбku, doљel ke dveшнm a vyhodil sovu do bouшky venku. Pak se vrбtil a posadil se, jako by to bylo stejnм normбlnн jako povнdat si s nмkэm po telefonu.
Harry si uvмdomil, ћe stojн s pusou dokoшбn a honem ji zavшel.
„Kde sem to pшestal?“ zeptal se Hagrid, ale v tu chvнli se vynoшil ze tmy strэc Vernon; jeљtм poшбd byl popelavм bledэ, ale vypadal rozlнcenм.
„Harry nikam nepojede,“ prohlбsil.
Hagrid jen zamruиel.
„To bych rбd vidмl, jak mu v tom nмjakej zatracenej mudla jako ty zabrбnн,“ шekl.
„Jak jste to шнkal?“ zajнmal se Harry.
„Mudla,“ vysvмtlil Hagrid, „tak mezi nбma шнkбme lidem, co neumмj ћбdnэ ибry a kouzla. A tys mмl tu smщlu, ћes vyrщstal v rodinм tмch nejhorљнch mudlщ, jakэ jsem kdy v ћivotм vidмl.“
„Kdyћ jsme ho vzali k sobм, zaшekli jsme se, ћe s tмmi nesmysly skoncujeme,“ шekl strэc Vernon, „ћe to z nмj dostaneme! Иarodмj, to tak zrovna!“
„Vy jste to vмdмli?“ zeptal se Harry. „Vy jste vмdмli, ћe jsem иarodмj?“
„Vмdмli!“ vypнskla teta Petunie znenadбnн. „Vмdмli! Samozшejmм jsme to vмdмli! A jak bys nebyl, kdyћ ta moje zatrбpenб sestra byla zrovna takovб? Ta dostala ъplnм stejnэ dopis, zmizela do tй – do tй љkoly – a jezdila domщ jen na prбzdniny, s kapsami plnэmi ћabнch pulcщ, a z иajovэch љбlkщ dмlala myљi. Jб jedinб pochopila, jak to s nн doopravdy je – ћe nenн normбlnн! Ale ne, moje matka i otec poшбd jen Lily tohle a Lily tamto, byli pyљnн, ћe majн v rodinм иarodмjku!“
Zarazila se jen na tak dlouho, aby se zhluboka nadechla, a pak soptila dбl, jako kdyby to vљecko touћila vykшiиet uћ kolik let.
„Potom se seznбmila s tнm Potterem, a kdyћ vyљli љkolu, vzali se a mмli spolu tebe, a jб jsem samozшejmм vмdмla, ћe budeљ taky takovэ, stejnм divnэ, stejnм – stejnм nenormбlnн, a potom, kdyћ laskavм dovolнљ, se dala vyhodit do povмtшн a tys nбm zщstal na krku!“
Harry zbledl jako stмna. Jen co znovu naљel шeи, prohlбsil: „Vyhodit do povмtшн? Ale шнkali jste mi, ћe zahynuli pшi autohavбrii!“
„AUTOHAVБRII!“ zaburбcel Hagrid a vyskoиil tak rozzuшenм, ћe se Dursleyovi spмљnм vrhli do kouta. „Copak by se Lily a James Potterovi mohli zabнt pшi nмjakэ autohavбrii? Takovб urбћka! Takovб vostuda! Harry Potter neznб svщj vlastnн pшнbмh, a pшitom kaћdэ dмcko v naљem svмtм znб jeho mйno!“
„Ale proи? Co se stalo?“ nalйhal Harry.
To uћ vztek z Hagridova obliиeje vyprchal. Najednou vypadal ustaranм.
„Tak s tнmdle sem vбћnм nepoинtal,“ pronesl tlumenэm, nejistэm hlasem. „Kdyћ mnм Brumbбl шнkal, ћe s tнm mщћou bejt starosti, kdyћ tм budu chtмt vodvнzt, nemмl sem tuљenн, co vљecko nevнљ. Totiћ, Harry, nevнm, esli zrovna jб sem ta sprбvnб vosoba – ale nмkdo ti to шнct musн – nemщћeљ pшeci ject do Bradavic a nevмdмt vщbec nic!“
Loupl po Dursleyovэch zlobnэm pohledem.
„Asi udмlбm nejlнp, kdyћ ti povнm vљecko, co mщћu – chбpej, ћe vљecko ti шнct nemщћu, ponмvaи je to velikэ tajemstvн, aspoт nмco z toho –“
Posadil se, chvнli upшenм zнral do ohnм a pak шekl: „Vљecko to myslнm zaинnб – nмkэm, kdo se menoval – ale nechce se mnм vмшit, ћe neznбљ jeho mйno, kdyћ ho v naљem svмtм kaћdej znб –“
„Kdo to byl?“
„No – pokud to mйno nemusнm vyslovit, radљi se tomu vyhnu. Jako vљichni.“
„Ale proи?“
„U vљech hejkalщ, Harry, lidi maj eљtм poшбd strach. Krucinбl, todle je tмћkэ. To byl totiћ иarodмj, kterej… Dal se na љpatnou cestu. Byl tak zlej, jak jen to vщbec jde. A horљн. Eљtм horљн neћ horљн. Menoval se…“
Hagrid polkl naprбzdno, ale nedostal ze sebe slovo.
„Nechcete to radљi napsat?“ navrhl Harry.
„To ne… jб nevнm, jak se to pнљe. Aќ je teda po tvэm – Voldemort,“ a Hagrid se zachvмl. „Nechtмj po mnм, abych to vopakoval. Aќ to bylo jak chtмlo, pшed takovejma dvaceti rokama tendleten – ten zlej иarodмjnнk zaиal na svou stranu pшetahovat dalљн. A taky ћe je sehnal – nмkterэ se bбli, nмkterejm prostм љlo aspoт vo kousниek jeho moci, ponмvaи vopravdu mмl инm dбl vмtљн moc, to von jo. Byly to zlэ иasy, Harry. Иlovмk nevмdмl, komu mщћe vмшit, a nevodvбћil se pшбtelit s neznбmejma kouzelnнkama nebo иarodмjkama. Dмly se hroznэ vмci. Nic pшed nнm nevobstбlo. Samozшejmм, nмkterэ se mu postavili – jenћe von je zabil, a straљlivм. Jedno z poslednнch bezpeиnejch mнst byly Bradavice. Myslнm, ћe Brumbбl byl jedinej, koho se tendleten Ty–vнљ–kdo bбl. Nemмl vodvahu zaъtoиit na љkolu, aspoт tenkrбt eљtм ne.
Tvoje maminka byla ta nejlepљн иarodмjka a tvщj tбta nejlepљн kouzelnнk, jakэ jsem znal. Ve svэ dobм pшednн ћбk a ћбkynм v Bradavicнch! Do dneљka je zбhada, proи se Ty–vнљ–kdo nikdy nepokusil dostat je na svou stranu… nejspнљ vмdмl, ћe maj pшнliљ blнzko k Brumbбlovi, neћ aby byli vochotnэ zadat si s mocnostma zla.
Moћnб si myslel, ћe je dokбћe pшesvмdиit… moћnб je prostм jen chtмl mнt z cesty. Vљecko, co vнme, je, ћe pшed deseti rokama se veиer pшed Vљema svatejma objevil ve vsi, kde jste tenkrбt bydleli. Tobм byl prбvм rok. Pшiљel k vбm domщ a – a –“
Hagrid najednou vytбhl velice љpinavэ, usmolenэ kapesnнk a vysmrkal se jako lodnн sirйna.
„Promiт,“ omlouval se. „Ale kdyћ je to tak smutnэ – jб tvoji maminku i tvэho tбtu znal, a pшнjemnмjљн lidi bys nenaљel – ale…
Ty–vнљ–kdo je zabil. A potom – a to je ta vopravdovб zбhada – se pokouљel zabнt i tebe. Nejspнљ chtмl vodvнst иistou prбci, nebo mu prostм uћ dмlalo dobшe, kdyћ moh nмkoho zabнt. Jenћe to nedokбzal. Tys nikdy nepшemejљlel, vodkud mбљ to znamenн na иele? To ne ћe by ses jen tak poшezal. Takovэ znamenн ti zщstane, kdyћ na tebe љбhne nмjakэ mocnэ, zlэ kouzlo – dokбzalo zabнt tvou maminku a tбtu a zniиilo vбљ dщm – ale s tebou nic nezmohlo, a prбvм proto jseљ slavnej, Harry. Nikdo nezщstal naћivu, kdyћ von se rozhod ho zabнt, nikdo kromм tebe, a zabil kolik nejlepљнch иarodмjek a kouzelnнkщ, kterэ tehdб ћili McKinnonovy, Boneovy, Prewettovy – a tys byl eљtм malэ dнtм, ale zщstals naћivu.“
V Harryho mysli se dмlo nмco velice bolestnйho. Tak se Hagridovo vyprбvмnн pшiblнћilo ke konci, zahlйdl znovu oslepujнcн zбblesk zelenйho svмtla, jasnмji, neћ si ho pшipomnмl kdy pшedtнm – ale poprvй v ћivotм se mu vybavilo i nмco jinйho: pronikavэ, chladnэ a krutэ smнch.
Hagrid na chlapce smutnм zнral.
„Z toho zniиenэho domu jsem tм vynes jб sбm, na Brumbбlщv pшнkaz. A vodvez jsem tм k tмmdle tady…“
„To vљecko je jen snщљka starэch ћvбstщ,“ ozval se strэc Vernon. Harry nadskoиil; mбlem zapomnмl, ћe Dursleyovi jsou v mнstnosti takй. Vypadalo to, ћe se strэci Vernonovi zase vrбtila odvaha; nasupenм hledмl na Hagrida, pмsti zaќatй.
„A teп si poslechni mм, chlapиe,“ zavrиel. „Uznбvбm, ћe v sobм mбљ nмco podivnйho, nejspнљ to ale nenн nic, co by poшбdnэ vэprask nedokбzal spravit a pokud jde o to vљecko, co ti tady Hagrid napovнdal o tvэch rodiинch, byli to podivнni, o tom nenн sporu, a podle mм je bez nich na svмtм lнp – sami si o to koledovali, kdyћ se zapletli s tнm spolkem ибrщ mбrщ jб jsem tuљil, ћe to s nimi tak dopadne, vћdycky jsem vмdмl, ћe љpatnм skonин –“
V tu chvнli vљak Hagrid vyskoиil z pohovky a odnмkud z kabбtu vytбhl polбmanэ rщћovэ deљtnнk. Namншil jнm na strэce Vernona jako meиem a шekl: „Jб tм varuju, Dursley – varuju tм – eљtм slovo a…“
Pшi pomyљlenн, ћe by ho nмjakэ vousatэ obr probodl љpiиkou deљtnнku, strэce Vernona odvaha znovu opustila; pшitiskl se ke stмnм, jak to jen љlo, a uћ ani necekl.
„Tak to je lepљн,“ pochvбlil ho Hagrid; ztмћka oddechoval a posadil se znovu na pohovku, kterб se tentokrбt prohnula aћ k podlaze.
Harry se vљak jeљtм chtмl zeptat na spoustu vмcн.
„Ale co se stalo s Vol… promiтte, samozшejmм chci шнct Vy–vнte–s–kэm?“
„Todle je moc dobrб votбzka, Harry. Ztratil se. Zmizel. Prбvм v tu noc, kdy se tм pokusil zabнt. Vo to jseљ eљtм slavnмjљн. To je ta nejvмtљн zбhada… byl poшбd mocnмjљн a mocnмjљн – proи teda zmizel?
Nмkterэ шнkaj, ћe umшel. Podle mм jsou to ћvбsty. Nevнm, esli byl eљtм natolik lidskej, aby moh umшнt. Jinэ zas шнkaj, ћe je poшбd nмkde tady a иekб na svou chvнli, ale jб tomu nevмшнm. Ti, co byli na jeho stranм, se vrбtili zpбtky k nбm. Nмkterэ jako by se probudili z tranzu. Neumнm si pшedstavit, ћe by to dokбzali, kdyby se mмl vrбtit.
Vмtљina z nбs si myslн, ћe je eљtм poшбd nмkde tady, ale ћe ztratil vљechnu sнlu. Je tak slabej, ћe nemщћe dбl. Ponмvaи ho pшemohlo nмco v tobм, Harry. Ten veиer se stalo nмco, s инm nepoинtal – nevнm, co to bylo, a nevн to nikdo – ale nмco v tobм ho pшipravilo o vљechnu sнlu.“
Hagrid se zadнval na Harryho a oиi mu zбшily lбskou a ъctou; ale Harry, mнsto aby ho to potмљilo a naplnilo hrdostн, si byl jist, ћe jde o nмjakэ straљlivэ omyl. On a иarodмj? Jak by to mohla bэt pravda? Celй ty roky ho Dudley vмиnм jen mlбtil a teta Petunie i strэc Vernon mu dмlali ze ћivota peklo; kdyby umмl doopravdy иarovat, proи je nepromмnil v ropuchy pokaћdй, kdyћ ho chtмli zamknout v pшнstмnku? A pokud kdysi porazil nejvмtљнho иernoknмћnнka na svмtм, jak to, ћe si do nмj Dudley mohl celб ta lйta kaћdou chvнli kopnout jako do fotbalovйho mниe?
„Hagride,“ шekl rozvбћnм, „шekl bych, ћe jste se museli zmэlit. Nemyslнm, ћe bych mohl bэt иarodмj.“
K jeho pшekvapenн se Hagrid uchechtl.
„Takћe ty nejseљ иarodмj, шнkбљ? A nikdy jsi nedokбzal udмlat nмco divnэho, kdyћ jsi mмl strach nebo vztek?“
Harry se zahledмl do ohnм. Kdyћ o tom teп uvaћoval… Vљecky ty podivnй vмci, kterй vћdycky tak rozинlily jeho tetu a strэce, se staly, kdyћ byl rozruљenэ nebo mмl vztek… Tenkrбt, kdyћ ho honila Dudleyho banda, se nмjak narбz ocitl tam, kde na nмj nemohli… Kdyћ se dмsil, ћe rбno pщjde do љkoly tak smмљnм okudlanэ, dokбzal, ћe mu vlasy pшes noc narostly… A kdyћ ho Dudley naposledy uhodil, nepomstil se mu snad, aniћ si to vщbec uvмdomil? Copak na nмj nepoљtval toho hroznэљe?
Znovu se zadнval na Hagrida, usmбl se a vљiml si, jak samou radostн zбшн.
„Tak vidнљ,“ шekl. „Aby Harry Potter nebyl иarodмj – jen poиkej, v Bradavicнch budeљ dovopravdy slavnej!“
Strэc Vernon se vљak nehodlal vzdбt bez boje.
„Copak jsem vбm neшekl, ћe nepojede nikam?“ zasyиel. „Pщjde na stonewallskou mмљќanku a jeљtм bude rбd. Jб jsem ty dopisy иetl, vћdyќ mб s sebou mнt samй nesmysly – knihy zaklнnadel a hщlky a –“
„Esli chce jнt, nмjakej zatracenej mudla jako ty mu v tom nezabrбnн,“ zavrиel Hagrid. „Chtнt, aby syn Lily a Jamese Potterovejch nejel do Bradavic! Copak ses zblбznil, Dursley? Jeho mйno maj zapsanэ vod toho dne, kdy se narodil. Bude chodit do tэ nejlepљн љkoly иar a kouzel na svмtм. Po sedmi letech v Bradavicнch nepoznб ani sбm sebe. Pro zmмnu teп bude s takovejma klukama a holkama jako je sбm, a bude mнt toho nejlepљнho шeditele, kterej v Bradavicнch kdy byl, Albuse Brum…“