Rozmístění obyvatelstva

Na světě žije dnes asi 7 miliard lidí.

Obyvatelstvo je na Zemi rozmístěno krajně nerovnoměrně. Záleží na ekonomických, historických a přírodních podmínkách.

Přes 65 % obyvatelstva žije v nížinách do 200 metrů nad mořem. Ve výškách nad 1000 metrů žije pouze 6 % obyvatel.

Ve vzdálenosti do 200 km od moře žije přes 50 % obyvatel. Nejvyšší podíl obyvatelstva žijící do 200 km od moře je v Austrálii a Jižní Americe.

Socioekonomické podmínky, které historicky ovlivňovaly rozmístění obyvatelstva, se postupně soustřeďovaly na nerostné suroviny a energetické zdroje. Příkladem může být v Evropě Porúří, střední Anglie a Slezsko.

V těchto oblastech také vznikala města, kde se koncentroval průmysl, a tato centra přitahovala obyvatelstvo.

Důležitým ukazatelem rozmístění obyvatelstva je hustota zalidnění. Hustota zalidnění udává poměr počtu obyvatel na plochu území.

Průměr hustoty zalidnění České republiky je 131 obyvatel na 1 km2(obyv./km2); Evropa má průměr 66 obyv./km2; svět má průměr 39 obyv./km2.

Státy s největším zalidněním (rok 2003)
Stát	počet obyv./km2
Monako	23 090
Singapur	6 882
Vatikán	1 780

Státy s nejmenším zalidněním (rok 2003)
Stát	počet obyv./km2
Mongolsko	1,6
Namíbie	2,3
Mauritánie	2,7

Typy sídel

Sídlo je místo, kde žijí lidé. Základní rozdělení sídel je na městská sídla - města a vesnická sídla - vesnice.

Venkovské osídlení - rozdělujeme na:

- evropský typ - vesnice

- severoamerický (australský typ) - což jsou samostatné farmy.

Město je sídlo s určitým množstvím obyvatel (například 5 000), kde více než 60 % obyvatel nepracuje v zemědělství, a určitým druhem zástavby (většinou vícepatrové domy).

Na začátku 19. století žila ve světě pouze 3 % lidí ve městech, v roce 1900 žilo ve městech 13 % populace, v roce 1970 39 % populace. Dnes žije asi 56 % populace světa ve městech.

Urbanizace je formování městského obyvatelstva – stěhování lidí do měst. Stupeň urbanizace nám říká, kolik lidí ve státě žije ve městech.

Největší stupeň urbanizace (nejvíce lidí ve městech) mají státy Monako (100 %), Vatikán (100 %), Singapur (100 %), Belgie (97 %), Kuvajt (96 %) a Velká Británie (92 %).

Města jsou centra průmyslu, obchodu, služeb, dopravy, administrativy a kultury. Je zde ale vyšší kriminalita, exhalace a hluk.

Velká města – města nad 100 000 obyvatel se nazývají velkoměsta. Soustřeďují se zde hospodářské, administrativní a obslužné funkce.

Velkoměsto je spojeno se svým okolím socioekonomickými vazbami (městská doprava, dojížďka do školy, dojížďka za prací, do obchodů). Tomuto území se říká aglomerace města. Aglomerace je spojení centra města a okolí intenzivními socioekonomickými vztahy a hustou osobní a nákladní dopravou.

Jestliže máme dvě a více aglomerací vedle sebe, začnou se propojovat. Vzniká tak konurbace. Příkladem konurbace je Porúří v Německu s městy Dortmund, Essen, Düsseldorf a dalšími, nebo konurbace v Horním Slezsku v Polsku s městy Katowice, Gliwice, Sosnowiec a dalšími. Příkladem vznikající konurbace v České republice je Východočeská konurbace (Hradec Králové – Pardubice).

Když srůstá několik aglomerací a konurbací, vzniká souvislé urbanizované území – megalopolis. Na světě je dnes již několik megalopolí.

V USA jsou tři: Mezi městy Boston – New York – Philadelphia – Baltimore – Washington vzniká megalopole Boswash; mezi městy Chicago – Detroit – Pittsburg vzniká megalopole Chipitts a na východě USA v Kalifornii vzniká třetí megalopole mezi městy San Francisco – Los Angeles – San Diego; megalopole San-San.

V Japonsku vzniká megalopole Tokajdo na ostrově Honšu mezi městy Tokio – Čiba – Kawasaki – Jokohama.

PRAMENY:

Baar, V.: Hospodářský zeměpis. Regionální aspekty světového hospodářství. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 2003.

Bičík, I. a kol.: Lidé na Zemi. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 1995.

Bičík, I.: Hospodářský zeměpis. Globální geografické aspekty světového hospodářství. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 2003.

Kašparovský, K.: Zeměpis I. v kostce pro střední školy. Fragment, Praha, 1999.

Kašparovský, K.: Zeměpis II. v kostce pro střední školy. Fragment, Praha, 1999.

Křivánek, D.: Geografie pro ekonomické třídy zahraničních studentů. Karolinum, Praha, 2006.

Křivánek, D.: Politická geografie pro zahraniční studenty. Karolinum, Praha, 2008.

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html

http://cs.wikipedia.org

http://www.kompas.estranky.cz/