Prameny práva v České republice
Teorie práva
Právo - můžeme definovat jako souhrn norem ( pravidel chování ) vyhlášených a zabezpečovaných státem. Pro právo je tedy typické, že je spojeno s existencí státu. Takto chápeme právo v objektivním slova smyslu.
Subjektivně pak chápeme právo jako moje vlastní právo, tj. jinými slovy jako oprávnění.
Stát - je organizační jednotkou lidské společnosti, která má vlastní území, vlastní obyvatele, právní řád a je subjektem mezinárodního práva.
Morálka - je souhrn pravidel chování, které společnost dlouhodobě dodržuje. Jsou nám dána výchovou v rodině, ve škole atd. Nedodržování těchto pravidel je však odsouzeno pouze veřejným míněním, nemůžeme je vynutit jako u práva donucovací mocí státu.
Pro praktický život je třeba, aby pokud možno byly právo a morálka v souladu, aby člověk, který se chová v souladu s morálkou měl jistotu, že se nedopustí protiprávního jednání ( zákon by měl vyjadřovat obecnou morálku).
Právní vědomí - je souhrn právních názorů, představ a skutečných vědomostí o právu. Čím vyšší je naše znalost práva, tím je vyšší naše právní vědomí.
Právní stát - pro právní stát je charakteristické:
1- kvalitní a stabilní právní řád
2- vysoké právní vědomí obyvatel
3- rychlé a neodvratné potrestání porušení práva
4- co nejvyšší soulad mezi normami právními a morálkou.
Prameny práva - jako prameny právo označuje formy, v nichž je právo obsaženo ( kde jej máme hledat ).
V různých zemích a právních kulturách jsou různé prameny práva. V závislosti na společenském systému lze rozeznávat dva velké systémy práva a to právo kontinentálního typu ( vycházející z práva římského, které platí v drtivé části Evropy) a anglosaského práva,které seuplatňuje se v Anglie a jejích bývalých koloniích, především v USA.
Jako prameny práva označujeme:
1 - psané zákony (právní předpisy) - jejich prostřednictvím se stanovují pravidla chování pro občany, organizace, státní orgány atd. Jsou typické pro kontinentální systém práva.Vydává je stát.
2 - soudní precedenty - rozhodnutí soudu jsou závazná v případech neupravených zákonem pro všechna další rozhodnutí soudu ve věci stejného druhu v budoucnosti. Jsou typické pro anglosaský typ práva. Soudní precedens není pramenem českého práva.
3 - právní obyčeje - jsou pramenem práva, jestliže na základě dlouhotrvajícího
faktického uskutečňování z těchto pravidel chování vychází nejen všichni občané, ale i státní orgány, které také zajišťují jejich dodržování. Právní obyčeje jsou zpravidla nepsané, ale i obyčejové právo může psanou podobu, texty však nevydává stát, ale většinou jej sepisují právní vědci. Obyčejové právo často vychází z tradic náboženských, typické je např. pro islámské státy.
4 - normativní smlouvy –je pro ně specifické, že je nevydává stát( například kolektivní smlouvy).
Prameny práva v České republice
V ČR platí kontinentální typ práva tj. tedy psané právo, jehož normy vydávají k tomu příslušné orgány. Druhy právních předpisů v ČR jsou ( seřazeny podle právní síly):
1 - Ústavní zákony – jsou vydávány Parlamentem ČR jako nejvyšším zákonodárným
orgánem a k jejich přijetí je třeba kvalifikovaná 3/5 většina
2 - Zákony - jsou přijímány rovněž Parlamentem ČR, avšak jejich přijetí stačí prostá většina
3 - Nařízení vlády - jsou to tzv. podzákonné předpisy, vydává je vláda ČR jako nejvyšší
orgán moci výkonné k provedení zákonů
4 - Vyhlášky ministerstev - vydávají je jednotliví resortní ministři k provedení zákonu, jde
tedy rovněž o předpisy podzákonné.
5 - Vyhlášky a nařízení samosprávných orgánů - tj. krajů a obcí, platí jen pro jejich území.
Zvláštním druhem právních předpisů jsou zákonná opatření. Ta mají sílu zákonu a jsem přijímána Senátem v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna ( bližší v ústavním právu).
Pramenem práva mohou být i rovněž normativní smlouvy. Jde o smlouvy, které jsou uzavřeny mezi více subjekty ( nikoliv vydané státem) a upravují celou skupinu právních vztahů. ( např. kolektivní smlouvy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli- bližší v pracovním právu.)
Souhrn všech těchto uvedených norem tvoří právní řád.Jednotlivé právní normy nemají stejné postavení, ale jsou hierarchicky uspořádány podle své důležitosti a významu. Tato vlastnost právních předpisů se nazývá právní síla ( viz výše)