Některé další běhny
Jeho součást, trockistický plátek Socialist Organiser, uvedený výše, jásal nad vítězstvím Jelcinových sil takto: „Jeho statečný vzdor stalinskému zřízení pomůže dělníkům uzřít, jak se věci mají - na jedné straně otevřená společnost s počátky právního státu a s určitým stupněm demokratické kontroly, na straně druhé pak dusná a tíživá doba ledová stalinistické diktatury.“ (SO Supplement, 20 August 1992) (SO Dodatek, 20. srpna 1992).
Trockisté ze skupiny Militant byli neméně zavrženíhodní v nestydatém přivítání Jelcinovy kontrarevoluce: „Po celém světě dělníci uzří, jak lidový boj snižuje hrozbu diktatury na špatně napsanou frašku. Každý diktátor se bude třást při představě sebe sama v takové situaci.“
Další trockistický tým Workers Power (Dělnická síla) přestožesi je plně vědom „sociálně kontrarevoluční povahy programu Jelcina“ i „žvanění gangsterů“, kteří ho podporují, se cítil povinen na Jelcina vsadit: „Bez ohledu na to, jaký je sociálně kontrarevoluční charakter programu Jelcina, bez ohledu na to, kolik žvanilů a vyděračů přišlo na barikády bránit ruský parlament, bylo by revoluční sebevraždou podporovat rozdrcení demokratických práv...“.
„Je mnohem lepší, že se rodící dělnické organizace SSSR učí plavat proti proudu byrokratické restaurace, než aby dávaly hlavy dohromady v »prostoru k dýchání« ve vězeňské cele.“
S velkým nadšením se těšíme „na další fázi – na úkol rychle demontovat nástroje centrálního plánování“ (Workers Power, září 1991), Workers Power snižuje svou kontrarevoluční logiku k absurditě a volá po „dělnické kontrole kontrarevoluce! - pro „dělníky Jelcina“, který se nezastaví na půl cesty:
„Revolucionáři sdílejí nenávist pracujících ke všem skutečným a symbolickým představitelům jejich útlaku. Podporujeme uzavření honosných kanceláří KSSS, soukromých obchodů a sanatorií, vykořenění důstojníků KGB. Ale nemáme žádnou důvěru v Jelcina ani ve vedení hlavních sovětů v hlavních městech při ničení stalinistické diktatury.“
„Snažíme se v každém bodě zapojit masy samostatně do procesu zničení diktatury KSSS...“
„Dělníci musí až do konce řídit proces zničení stalinistů a nedovolit Jelcinovi zachovat to, co je užitečné pro něj.“
Stejně jako Socialist Organiser, byla si i Workers Power plně vědoma sil podporujících Jelcina. Byla přímo na místě a konstatovala, že ti, kteří obsazovali Jelcinovy barikády „nebyly většinou nejodvážnější dělníci a studenti v Moskvě,“ a dodala:
„Byli to spíše malí podnikatelé, spekulanti a majitelé (tržních podniků), družstev, tradiční základna demonstrací – ruští nacionalisté z Demokratického Ruska plus několik set mladých nadšenců. Zatímco se šířily zprávy o stávkách a masové mobilizaci v jiných částech SSSR, přinejmenším v Moskvě hrála dělnická třída marginální roli v odporu proti převratu“.
Existuje samozřejmě bezpočet dalších trockistických skupin, o nichž nelze povědět vůbec nic z toho, co bylo řečeno. Není však možné ani nutné, či žádoucí probírat je jednu po druhé, když nepředstavují nic jiného, než variace na témata, popsaná v krátkém výčtu hlavních trockistických tendencí. Co však je všechny spojuje, je fakt, že jsou všechny trockistické. Všechny jsou tedy až po konečky svých prstů kontrarevoluční - ne z touhy být takoví, ale protože si nemohou pomoci nebýt kontrarevolucionáři tak dlouho, dokud půjdou za Trockého maloburžoazní, pesimistickou a proti revoluční teorii „permanentní revoluce.“