Leninova smrt a pokus Trockého nahradit leninismus trockismem
Po další mrtvici, jež ho ranila ráno dne 21. ledna 1924 Lenin ve večerních hodinách zemřel. Trockij, přestože byl nováček strany, přesvědčil sám sebe, že právě on má větší právo na úspěch než staří, důvěryhodní a osvědčení bolševici jako Stalin. Takže v říjnu 1924 publikoval Trockij úvod ke svým sebraným spisům nazvaným Poučení z Října, které si dělaly ambice se zabývat důvody bolševického vítězství v Říjnové revoluci. Od provedení obecných rituálních doporučení nutných pro revoluční stranu a úspěch revoluce přešel Trockij ke snižování role bolševické strany, sebevelebení, vychvalování vlastní role v revoluci. Naznačoval, že Lenin náhle změnil své předchozí pozice směrem k představám Trockého a tato skutečnost měla být sama o sobě přičítána úspěchu Říjnové revoluce. Nu a také vytáhl ze skříně svou starou a velmi zdiskreditovanou teorii „permanentní revoluce!“, přičemž argumentovat, že nepřátelské kolize mezi proletářským předvojem a širokými masami rolnictva byly nevyhnutelné. Člověk má ze čtení Poučení z října dojem, že to byl Trockij, který organizoval vítězství Října.
Jinými slovy, muž, který bojoval proti bolševismu a leninismu po 14 dlouhých let, který stranil menševikům a likvidátorům aby oponoval výstavbě Leninovy bolševické proletářské revoluční strany schopné vést proletariát a široké masy k uchopení politické moci, který svůj život strávil bojem proti Leninově teorii proletářské revoluce předkládaje svou absurdní teorii „permanentní revoluce“, který oponoval bolševickému heslu o porážce vlastní vlády v imperialistické válce (První světová válka) s odvoláním na své šovinistické slogany „ani vítězství, ani porážka“, sestoupil náhle a s boží pomocí na scénu v Petrohradě zachránit revoluci před vyděšenými davy. Ohlásil, že představuje Ústřední výbor bolševické strany, z něhož většina, podle tohoto pohádkáře Tisíce a jedné noci, byla proti povstání Října!!
Nic nemůže být pravdě vzdálenější. Trockého zvláštní role v Říjnu vznikla s Johnem Reed, autorem knihy Deset dní, které otřásly světem. Reed byl od bolševické strany velice vzdálen, neměl žádné znalosti o tajné schůzi ústředního výboru ze dne 23. října 1917, a jeho znalosti vycházely z klepů šířených lidmi jako Suchanov. Tyto pohádky o zvláštní úloze Trockého v Říjnu později kolovaly a opakovaly se v několika brožurách napsaných trockisty včetně Syrkinovy brožury o Říjnu. Po Leninově smrti Trockij tuze podporoval tyto drby a fámy ve svých literárních prohlášeních.
Již po systematickém Trockého pokusu, který učinil s úmyslem přepsat historii Října a na základě takových legend vychovávat sovětskou mládež, vyvrátil Stalin v projevu na plénu komunistické skupiny na AUCCTU[6] jasnými odkazy na fakta tyto Pohádky tisíce a jedné noci. A to pro něho charakteristickým zničujícím způsobem. S odkazem na zápis ze zasedání Ústředního výboru Bolševické strany dne 23. října 1917 dokázal, že usnesení o povstání bylo přijato většinou 10 proti 2, že stejné zasedání zvolilo politické centrum, tzv. Politické byro, které rozhodlo o bezprostředním okamžitém povstání. Členy Politbyra byli Lenin, Zinověv, Stalin, Kameněv, Trockij, Sokolnikov a Bubnov. Do Politbyra byli též začleněni Zinověv a Kameněv, kteří jediní dva hlasovali proti usnesení o povstání. To bylo možné navzdory jejich politickým neshodám, protože v té době mezi nimi a zbytkem Ústředního výboru existovala jednota názorů o zásadních otázkách jako „charakter Ruské revoluce, hnací síla revoluce, role rolnictva, zásady stranického vedení atd.“ (Stalin, Collected Works, Vol. 6, p. 341) (Stalin, sebraného díla, roč. 6, s.. 341). A tím byl politický směr povstání pevně v rukou Ústředního výboru.
Pokud se týká smyšlenky, že právě Trockij sehrál „zvláštní“ roli tím, že Říjnové povstání „inspiroval“ a byl „jediným vůdcem“ Velké říjnové socialistické revoluce, pak na tuto legendu reagoval Stalin takto:
„Trockisté intenzivně šíří zvěsti, že Trockij inspiroval a byl jediným vůdcem Říjnového povstání. Tyto fámy rozšiřuje s mimořádnou horlivostí Trockého vydavatel Lentsner. Trockij sám důsledným vyhýbáním se zmínek o straně, ÚV a Petrohradském výboru strany, zamlčením vedoucí úlohy těchto organizací v povstání a vehementním se tlačením dopředu jako ústřední postava Říjnového povstání, dobrovolně nebo nedobrovolně pomáhal šířit propagaci své zvláštní role, kterou měl údajně v povstání sehrát a jsem tedy dalek od popírání Trockého nepochybně veledůležité role v povstání. Musím však říci, že Trockij v říjnovém povstání nehrál žádnou zvláštní roli a také ani nemohl; když byl předsedou petrohradského sovětu, málo dbal vůle příslušných stranických orgánů, které řídily každý jeho krok. Ignorantům jako Suchanovovi se to vše může zdát divné, ale fakta, pravdivé skutečnosti, zcela a plně potvrzují to, co říkám.“ (Tamtéž, s. 341 - 342).
Stalin pak přechází na přezkoumání zápisu z nejbližšího zasedání ÚV VKS (b)29. října 1917. Kromě členů ústředního výboru, byli na tomto setkání přítomni i představitelé petrohradského výboru, jakož i zástupci vojenských organizací, závodních výborů, odborů a železničářů. Na této schůzi bylo Leninovo usnesení o povstání přijato většinou 20 hlasů proti 2, přičemž 3 členové se zdrželi hlasování. Zároveň bylo na tomto zasedání také zvoleno organizační centrum pro praktické vedení povstání. Do tohoto praktického ústředí byla zvolena následující pětice: Sverdlov, Stalin, Dzeržhinsky, Bubnov a Uricky. Nechme mluvit Stalina:
„Funkce praktického centra: nasměrovat všechny praktické orgány povstání do souladu se směrnicemi Ústředního výboru. Takže, jak vidíte, stalo se na tomto zasedání Ústředního výboru něco hrozného, tj. Trockij – inspirátor, „vedoucí postava“ a „jediný vůdce povstání“ nebyl zvolen do praktického vedení, které k tomuto přímému povstání vyzvalo. Jak se to slučuje s aktuálním názorem na Trockého bezprecedentní úlohu? Není to všechno trochu „divné“, jak by řekli Suchanov nebo trockisté? A přesto, striktně vzato, není nic divného na tom, že ani ve straně, ani v Říjnové revoluci nehrál Trockij žádnou zvláštní roli, ani ji sehrát nemohl, protože byl v naší straně v období Října relativně nový člověk. On, stejně jako všichni odpovědní pracovníci, prováděl pouze vůli Ústředního výboru a jeho orgánů; to Trockému stačilo jít proti vůli Ústředního výboru, aby byl zbaven všeho vlivu na běh událostí. To hovoří o Trockého zvláštní úloze v legendě, šířené „stranickými“ drby a klepy.[7]
To samozřejmě neznamená, že Říjnové povstání nemělo svého inspirátora. Toto povstání přece svého inspirátora a vůdce mělo, ale byl jím Lenin a nikdo jiný než Lenin, ten samý Lenin, jehož usnesení přijal Ústřední výbor při rozhodování otázky o povstání, tentýž Lenin, kterému, navzdory tomu, co říká Trockij, nezabránil ani úkryt v tom, aby byl faktickým inspirátorem a vůdcem revoluce. Je hloupé a směšné se nyní pokoušet pomocí klepů o Leninovi, jenž byl v úkrytu, zastínit to jediné nepochybné: Fakt, že inspirátorem povstání byl vůdce strany V. I. Lenin.
„Taková jsou fakta.“ (Collected Works, Vol. 6, pp 342-344.) (Sebrané spisy, sv. 6, str. 342-344.)
Stalin pokračuje:
„Jak jsme řekli, připouštíme, a nelze to popřít, že Trockij bojoval dobře v období Října. Ano, to je pravda. Trockij se v Říjnu opravdu řádně bil, ale Trockij nebyl jediný, kdo v období Října tuze bojoval. Dokonce i lidé, jako leví eseři, kteří pak stáli na straně bolševiků, také bojovali bez bázně. Obecně musím říci, že v období vítězného povstání, když je nepřítel izolován a vzpoura roste, není až tak těžké dobře bojovat. V takových chvílích se i zpátečníci stávají hrdiny.
„Proletářský boj však není nepřetržitý pokrok, nepřerušený řetězec vítězství. Skutečný revolucionář není ten, který předvádí kuráž v době vítězného povstání; ale ten, jenž, zatímco bojuje i během vítězného postupu revoluce, prokazuje odvahu, když revoluce ustupuje i když proletariát dostává jednu ránu za druhou. Revolucionář neztrácí nikdy hlavu a nemá panický strach, když revoluce utrpí porážku, ani když nepřítel „dosahuje úspěchu“; který nepanikaří ani nedá průchod zoufalství, když je revoluce v období ústupu. Leví eseři nebojovali špatně v období od Října a podporovali bolševiky. Ale kdo by nevěděl, že se z těchto „statečných“ bojovníků stali v období Brestu panikáři, kteří propadali díky postupu německého imperialismu zoufalství a hysterii. Je to velmi smutné, ale zůstává nezpochybnitelným faktem, že Trockij, který bojoval dobře v období Října, neměl v době Brestu, kdy revoluce utrpěla dočasnou regresi, potřebnou odvahu se v této těžké chvíli projevit a zdržet se následování levých eserů. Kromě otázky, že šlo o obtížný okamžik, ne každý by zvládl prokázat mimořádnou odvahu i ledový klid, nenechat se zděsit ústupem, v pravou chvíli přijmout mír a stáhnout proletářskou armádu mimo dosah úderů německého imperialismu, zachovat rolnické rezervy a po získání oddechu zaútočit na nepřítele s obnovenou silou. Bohužel se ukázalo, že Trockému v této těžké chvíli zoufale chybí odvaha, kuráž i revoluční věrnost.
„Podle názoru Trockého je hlavním poučením z proletářské revoluce „necouvnutí“ během Října. To je špatně; Trockého tvrzení obsahuje jen částečku pravdy o lekci z revoluce. Celá pravda o poučení z proletářské revoluce není couvnutí, a to nejen při postupu revoluce, ale i při jejím ústupu, kdy nepřítel získává navrch a revoluce prohrává. Revoluce neskončila Říjnem. Říjen byl jen začátek proletářské revoluce. Je špatné couvnout, je-li příliv a povstání roste, ale ještě horší je, couvne-li revoluce když prochází těžkými zkouškami po dobytí moci. Udržení příští moci revoluce není tak důležité jako dobytí moci.“ (Ibid. pp. 344-345); (Tamtéž s.. 344-345).
Stalin se zeptal: „K čemu Trockij potřeboval všechny tyto legendy o Říjnu a přípravách na Říjen, povídačky o Leninovi a Leninově straně? Jaký je účel Trockého nových literárních prohlášení proti Straně? ...“ (Ibid. p.363; tamtéž, str.363)
V odpověď Stalin pokračuje:
„Trockij tvrdí, že toto vše je potřebné za účelem „studia“ Října. Není však možné Říjen studovat bez uštědřování dalších kopanců Straně a jejímu vůdci Leninovi? Jaký druh „historie“ Října to je, že začíná i končí u pokusů diskreditovat a poškozovat vůdce Říjnového povstání i stranu, která ho řídila, organizovala a uskutečnila?... Totonení způsob, jak studovat Říjen. Toto ani není způsob, jak psát dějiny Října. Zjevně se zde setkáváme s odlišným „designem“, který tvoří Trockij svými škrobenými interpretacemi Října a s jeho snahou o vytvoření jiného (již jiného!) pokusu o zrod podmínek k nahrazení leninismu trockismem. Trockij „zoufale“ potřebuje zdiskreditovat stranu i její kádry, které řádně vedou povstání. Po diskreditaci strany míní přikročit k diskreditaci leninismu. A je pro něho nutné leninismus zdiskreditovat proto, aby vytáhl, ukázal a předvedl trockismus jako „jedinou“ „proletářskou“ (nesmějte se!) ideologii. To vše, samozřejmě (ach, samozřejmě!) pod vlajkou leninismu.“ Takže dotáhnutí celé akce proběhlo tak bezbolestně, jak to jen šlo“.
„Taková je podstata nejnovějších Trockého literární interpretací.“ (Ibid. pp. 363-364) (Tamtéž. str. 363-364).